Andor.cz - Dračí doupě online

cesta na pláži

„Nemáš za co.“ jsem šťastná, protože po dlouhé době zase mám někoho, koho mohu obdarovat zmrzlinou, někoho, kdo ... jak to říct ... s kým se kamarádím. Je to už hodně dávno, co jsem naposledy někoho takového měla. Nevýhoda rozlohy a hustoty osídlení Austrálie.

Zuji si sandály a s nimi v jedné ruce v druhé se zmrzlinou vyrazíme směr jih – směr Downtown. Chvíli jdeme tiše, až ho prolomím otázkou. „Sportuješ?“ zeptám se, protože sama jezdím na kole a běhám. Sice jen občas, nic světoborného, ale mě to stačí.

Hledání

"Dobře šéfe, máš to pod palcem, já bych se tu nejspíš ztratila," zazubím se. Nikdy jsem neměla dobrou orientaci ve městech, ale naštěstí mám dostatečnou vyřídilku, abych nebloudila dlouho. Taky si prohlížím poloprázdnou pláž a kývnu na souhlas.

Odběhne a vrátí se se zmrzlinou. Překvapeně si ji vezmu.
"Díky..." řeknu a zapisuju si další dluh.

cesta na pláži

„tak pojďme dolů, podle googlu by tam pak měl být další most do centra... A tady...“ ukazuji na malé mapce „... by mohlo být aspoň trochu soukromý. Ale spíš bych to viděla na brzká rána a pak bychom mohli mít celou pláž pro sebe.“ komentuji současnou chvíli, protože teď je vidět okolo jen asi dvacet lidí a další tři jsou se surfy na vodě.

U malého stánku na písku, který právě otevřel, koupím dvě zmrzliny a jednu vrazím Hayley. Neptám se zda chce, prostě dostala.

K pláži

Jdeme cestou, kterou určuje Mia podle mobilu. Když dojdeme k mostu a ona řekne, že jsme jen kousek, nahlídnu jí přes rameno na displej, který mi nahne.
"Takhle málo lidí by mohlo zůstat..." komentuji okolní teprve probouzející se ruch.

"Tak trochu jsem čekala, že tohle bude hlavní pláž..." rozhlídnu se po ní.
"Můžeme zkusit jít podél na kraj a najít třeba něco za nějakým skaliskem, snad tady něco takového bude..." navrhnu. Kdyby nejhůř dá se chodit brzy ráno.

cesta na pláž

Po několikátém odbočení dojdeme k mostu přes velkou vodu. Mapa v mobilu naviguje přesvědčivě. Je to dlouhý most a to pořádně. Hubený chodník na kraji je vyhrazen pro pěší cyklisté a auta jedou po vozovce nalevo od nás. „Tady přejdeme a pak už jen kousek.“ řeknu k Hayley a ukáži jí display na mobilu.

Taky že ano, po chvilce už stojíme u pláže. Bohužel, soukromá ani schovaná není. Parkoviště vedle značí, že přes den tu bude asi docela nával. „Zdá se, že budeme muset hledat jinde...“ řeknu trochu zklamaně.

K pláži

Potvrdí naší cestu a pak zasmutní nad mapou, než ale stačím nějak zareagovat, rozsvítí se jí oči a vytáhne telefon. Očividně tedy jeden druh mapy má.

"Jistě, tedy doufám v to..." vyrazím za ní, protože to ona ví, kam máme jít. Takhle brzy ráno a ještě o prázdninách jsou ulice prořídlé, jen málo lidí potkáváme.

cesta na pláž

„Tak tedy směr pláž.“ řeknu a otočím se směrem, kde ji tuším. „Chtělo by to mapu...“ poznamenám a pak mi dojde, že jsem si doma stáhla nějakou offline do mobilu. Vylovím ho a prohledám aplikace. Nakonec ji najdu a spustím. Orientace je pak snadná. Kus rovně, pak doprava, doleva zase rovně a pak přes most na Miami beach.

„Určitě něco najdeme, tedy nevím kde, ale něco bude.“ řeknu s úsměvem a vyrazím smerem, který mi vybral mobil.

Co dál

"Taky bych se šla podívat na pláž. A když už půjdeme tím směrem, chtěla bych nějakou... na které bychom se mohli koupat. Něco zapadlejšího. Jestli víš co tím myslím," podívám se na ní. K železářství můžeme jít poté, až otevřou. Také se rozhlídnu. Naše ulice je dlouhá, a výhled pryč blokují budovy hotelů. Museli bychom dojít alesopoň na roh, abychom viděli něco více. A až půjdem směrem do města, můžeme se porozhlédnout, kde jsou další krámky.

u snídaně

Taky poděkuji a před obchodem se otočím k Hayley. „Hlasuji pro pláž a nebo můžeme jít směrem k tomu železářství a rozhlídnout se tam. Musím najít nějaké papírnictví a pak taky by se hodil nějaký bazar, ale to asi vyřeším přes internet...“ odpovím jí. A rozhlížím se, jestli neuvidím něco zajímavého.

Pekárna

Překvapeně se na Miu, podívám, když platí za obě. Zapisuju do paměti, příště musím pozvat já ji. To už ale věnuji pozornost paní prodavačce, když mi vysvětluje cestu, ke krámku, který chci navštívit. Nepřekvapuje mě, že je to na druhou stranu, směrem do centra. Nicméně nakonec dodá informaci, že otvírají až v deset. Vytáhnu kapesní hodinky a podívám se kolik je. No času máme dost.
"Děkuji Vám mockrát," poděkuji jí s úsměvem.
"Tak kam teď?" natočím se k Mie.