Andor.cz - Dračí doupě online

pokoj

„Rejžák?“ podivím se. Vím co myslí, ale má zvědavost je ohromná. Nadzvednu obočí a chvilku stojím před ní. Čekám zda mi to ukáže. Nakonec mi to ukáže sice trochu nedobrovolně, ale ukáže. Smrad mi praští přes nos. Sakra, co to je? znejistím a ucouvnu o krok. Pak si všimnu těch znaků. „Co to je?“ ptám se nejistě a i přes ohromný smrad se přiblížím na krok od skříně. Ležící Hayley si nevšímám, jen těch znaků. Tam kde leží má na ně taky skvělí výhled...

„To je krev?“ zeptám se po chvíli zkoumání. Kdysi dávno jsem jeden obrázek kreslila krví. dokonce vlastní, ale to jen protože jsem se řízla. Měla jsem zrovna po ruce perko na tuž a no nedalo mi to nezkusit to. Přesně takovou hle barvu to nabralo, když to zaschlo...

Pokoj

Kývla jsem, sprcha rozhodně byla příjemná.

Po otevření skříně, když jsem se otočila, jsem zjistila, že stojí hned za mnou. Hned se ptala co tam je. Přemýšlela jsem, zda jí to mám vůbec říct, když se zeptá na vysavač.
"No, spíš rejžák..." na tuto otázku už reaguju a jsem stále opřená o skříň. Přejedu ji pohledem. Nevyděsí se moc? Uvažuju, ale za mne rozhodne sama skříň. Její dveře pod mou vahou povolí a než stačím chytit balanc i s dveřmi skříně se zřítím dovnitř. Ze skříně se lyne docela velký smrad. Dřevo skříně je celé kompletně překryté rudočernými znaky. Drobný bordel v rozích už je to nejmenší.

pokoj

Když zaslechnu, že vejde, zvednu hlavu. Přejedu ji pohledem. „Příjemné viď?“ usměji se a prohrábnu si mokré vlasy s jasně oranžovým pruhem. Sleduji její kroky ke skříni. /Tam jsem vlastně ještě taky nekoukala. Vstanu, že se tedy podívám s ní. Ale dřív než něco zahlédnu, zase dveře přibouchne.

„Co tam je?“ zeptám se zvědavě. Přemýšlím, zda tam může být něco horšího než bylo pod postelí. Nechce mi to ukázat. „Budeme potřebovat ten vysavač?“ zeptám se nakonec rezignovaně.

Pokoj

Třeba jim tady internet spravuje holka a je do něj zabouchnutá... Přemýšlím nad tím, co řekla Mia.

Vejdu do pokoje a přejedu ho pohledem, vážně to tu docela prokouklo. Náčiní pro úklid ještě neodnáším, přehodím si osušku přes židli a oblečení hodím přes tašku. Otevřu s nedůvěrou skříň a chvíli zírám dovnitř. Pak jí zase zavřu a opřu se o ní.
"Tady před tím musel bydlet nějaký magor..." konstatuji to a založím ruce na hrudi. Nevím zda mám odvahu otevřít tu druhou skříň.

pokoj

„Zed? On je snad zdejší boss?“ podivím se nad tím, ale naťukám to tam. Hele a ono to fakt funguje. „Užij si jí...“ zavolám ještě na odcházející Hayley. Ale pak už si všímám jen telefonu, mailového klienta a pak i chvilku skypu, kde jen napíši sestřičce, že bydlím se Španělkou a né s nějakým sexy klukem, jak doufala.

Po chvíli brouzdání dokonce nacházím pár obchodů kolem kolejí, kam si při nejbliźší příležitosti dojdu něco koupit. Papírnictví, elektro a pak nějaká prodejna operátora, kterého jsem ještě doma s taťkou vybrala.

Pokoj

"V pohodě, k nám pořád někdo vtrhával..." pokrčím rameny a vytáhnu si i jiné oblečení. Cestou zaklapnu notes a zastavím se u dveří kde se otočím.
"Heslo k Wifi? Nebudeš věřit té aroganci... Zed v hvězdičkách..." potřesu nevěřícně hlavou a pokynu jí.
"Tak zatím, jdu do té sprchy," mávnu jí a odejdu do koupelny.

Zamknu za sebou a shodím ze sebe oblečení. Z taštičky vybalím sprcháč s pronikavou vůní jahod a vstoupím do sprchy. Chytím si vlasy, abych si je nenamočila a pustím na sebe chladnou vodu. Když vylezu, usuším se a obleču se, tentokrát na sobě mám džínové šortky a oranžovou košili s krátkým rukávem. Vlasy si chytím velkým skřipcem. Zbytek věcí si poskládám do rukou a vracím se na pokoj.

chodba

„Jo už jsem. Mě to nevadí, jen ... přišlo mi blbé tam jen tak vtrhnout.“ vysvětlím. A vzpomenu si, že jsem něco chtěla. Hmm... Teď si vzpomenout, co jsem to chtěla. zamyslím se a nevzpomenu si. Vejdu a pohled mi padne na notebook. Taky bych si nějaký měla pořídit...

„Jo jaké je heslo na tu wifi, že bych zkontrolovala mail?“ dojde mi konečně, na co jsem se chtěla zeptat. Z postele seberu svou Motorolu a heslo uložím...

Pokoj

Konečně po nějaké chvíli se uklidní, domluvíme se, kdy se zase ozvu a můžu program vypnout. Odfrknu si a uchechtnu se. Prostě rodinka. Pak si uvědomím, že jsem asi něco během hovoru slyšela. Zvednu se a vyhlídnu ze dveří.
"Zdarec, ty už jsi hotová? To byla rychlost, nemusela jsi čekat na chodbě, říkala jsem že mám spolubydlící, ale jestli to vadilo tobě, budu si noťas nosit jinam..." řeknu a couvnu zpět do pokoje, jdu do tašky najít osušku a hygienu.

chodba

Váhám, zda jít dolů, či do pokoje. Pak ji zaslechnu z pokoje. s rukou na klice se zarazím, protože zevnitř slyším něco jako španěštinu, asi. Pootevřu a uvidím ji sedět s počítačem. „Jsem hotová“ řeknu tiše a zase zavřu a čekám na chodbě. Nechci ji rušit při hovoru s rodiči.

Kolej

Kývnu a to už zmizí v koupelně, vytáhnu z tašky laptop a zapnu ho. Jdu s ním v ruce po schodech dolů. Najdu stůl co slouží jak recepce, ale nikde nic, už to chci vzdát, když se otočím a narazím na nástěnku, kde je připíchnuté heslo. Vyzkouším ho a k mému obrovskému štěstí to funguje. Zapínám tedy Skype a jdu zpět nahoru. Zkontroluji čas, mělo by tam teď být něco mezi jedenáctou a dvanáctou. Položím laptop na stůl a sednu si na židli. Jak koukám, stále tam jsou a čekají na zprávu. Hned jak se objevím online, už přijímám hovor. Z toho přívalu slov se mi skoro rozkočila hlava.
"Basta. Basta. Soy todo bien," pokračuji dále a celý náš hovor se odehrává ve španělštině. Jestli vešla nebo ne, jsem si nevšimla.