Andor.cz - Dračí doupě online

pokoj

„Hadr jsem viděla v koupelně na podlaze.“ odpovím. Byl tam takový ten hrubý, co se používá na podlahy, ale na tohle by mohl stačit. „Dojdem pro to? Já tam odnesu tuhle šikovnou věcičku“ řeknu a nohou se opřu o vysavač.

„Já moc věcí nemám, na nákup budu muset brzo. Vlastně jsem ti ještě neřekla odkud jsem, jsem z Austrálie.“ dodám, protože si až teď uvědomuji, že mě předtím vyrušil Zed. „Na tu wifinu se budeme muset podívat na recepci...“ napadne mi řešení internetu.

Pokoj

Zasměju se.
"Tak to opravdu ne. Jediné, alespoň podobné hudebnímu nástroji, na co umím hrát jsou kastaněty..." uchechtnu se. Postavím i druhou židli a obě věci opět zaklidím do kapsy tašky. Přejedu prstem po stole a promnu prach.
"Hadr jsi náhodou někde nepotkala?"

"Takže dneska úklid sprcha a odpočinek po cestě. Skvělý plán," kývnu hlavou.
"Nakupovat jsem chtěla až po delší době, ale bude dobré vědět, kde jsou tady krámy, určitě budu něco potřebovat, minimálně má spotřeba notesů a tužek rozhodně nestačí na zásoby, co mám sebou..." podívám se na svou velkou tašku a kývnu si sobě, jako za pravdu.
"Nevšimla sis, zda je tady Wifi volně přístupná, nebo budu muset počkat až se Zed vrátí z pláže?" zeptám se jí, když mě napadne, že bych měla zavolat domů.

pokoj

„Budoucí spisovatelka? Takže se nemusím bát nočních tréninků na nějaký hudební nástroj...“ oddechnu si aspoň trochu. Dívám se, že je docela vybavená. Hřebíčky nenosí v tašce každá holka. Sedne si na tu židli a ona ji udrží, fajn, další věc za námi.

„Koupelnu jsem viděla cestou, vypadá překvapivé docela čistě. Určitě taky sprchou nepohrdnu.“ odpovím na dotaz. „A taky si dneska nebo zítra budu muset dojít do centra koupit zdejší SIMku do telefonu a další hromádku zbytečností.“ navrhuji už plán na zítra

Pokoj

"No... pokus o literární umění," usměju se. Nikdy jsem se za extra talent nepovažovala, ale ostatním se to asi líbí no.
"Se hezky doplňujem," uchechtnu se a přejdu k tašce, vyndám lahvičku a malé kladívko. Vrátím se k židli a dám se do zpravování, naštěstí není zas v tak hrozném stavu. V lahvičce mám hřebíčky, které si usypu do víčka. Posadím se na již poměrně čistý koberec, abych tu židli nestloukala ve vzduchu. Konečně kravál přestane, ani nechci vědět, co za humus bylo pod postelemi. Když postavím židli nohama na zem a vyzkouším, že se nerozjíždí, přitáhnu si i druhou židli a zase si s ní sednu na zem.
"Co budeme dělat, až to tady dáme trochu do pucu? Nejlepší by asi bylo najít nějakou koupelnu..."

pokoj

„Malířka, co ty?“ optám se trochu víc nahlas, abych překřičela lux, který skučí docela usilovně. Nakonec přejedu celý koberec a i ona s židlí uhne stranou. Teprve když je vyluxován ten „čistější“ prostor zajedu pod postele, kde dostane okamžitě lux pořádně zabrat, ale zdá se že to zvládl. Po vyluxování postelí, koberce i odpadu pod postelí ho vypnu. Konečně ticho... Rozhlédnu se a pohled mi zůstane na špinavých oknech. Do téch se mi už vůbec nechce...

Pokoj

Hyperaktivní malířka... tak to jsem ještě neslyšela.
"Takže malířka jo?" založím ruce na prsou a s úsměvem ji sleduji. Pak přejdu k židlím a jednu zkusmo otočím, abych se podívala, co jim vlastně je a jestli to půjde spravit, aby se nerozsypali. Sleduji ji ale periferním viděním, abych jí uhnula, kdybych začala překážet.

pokoj

„Ehh, jenom jsem občas trochu hyperaktivní, ale s tím už žiji od dětství“ komentuji její poznámku. „A občas mívám umělecké záchvaty, to pak létá barva všude kolem.“ dodám ještě s úsměvem, který říká, že to nemyslím tak moc vážně. Zkusmo zmáčknu tlačítko. A hele ono to začne cucat vzduch. „Ono to funguje?!“ zaraduji se a dám se do luxování. Nebaví mi to doma, ale tady je aspoň hned vidět výsledek...

Pokoj

Zabere si postel a moje myšlenky vysloví nahlas. Než stačím zareagovat, vystřelí pryč. Má nějak moc energie... Pomyslím si a pohodím hlavou. Zvednu se a zajdu se podívat z okna. Podívám se na oblohu. Copak asi teďka dělá brácha? Než nad tím stihnu nějak rozjímat, tak je zpátky. Má radost, protože našla koště a dokonce vysavač. Hned ho zapojuje, jen nadzvyhnu obočí, nejsem si jistá, že v tomhle domě bych něco chtěla zapojovat do zásuvky, no snad se nic nestane. Otočím se a opřu se o okno.
"Tyjo, jsi tak iniciativní, že jsem nemusela hnout brvou..." komentuji to s úsměvem.

pokoj

Řekne, že jí to nevadí. Zdá se, že spolu vydržíme. Usměji se a beru postel vpravo. „Asi bychom měli vyklepat ten koberec a najít nějaký smeták...“ okomentuji, když se podívám pod postel, kde je opravdu velký bordel, dokonce mám pocit, že jsem tam zahlédla nějaký kondom. Fuj.

„Jdu hledat ten smeták!“ řeknu rozhodně a opravdu se vydám prohledat barák. No smeták najdu rychle a dokonce nacházím i lux. Stačilo se podívat na půdu, kde půlka slouží jako skladiště. Obojí dotáhnu do pokoje. „Něco mám“ řeknu radostně a zapojím vysavač do zásuvky. Doufám, že proud funguje správně.

Pokoj

Najdeme pokoj s třináctkou na dveřích, která ale vypadá, že brzy spadne. Copak tohle jsou koleje kvalitní školy? Zavrtím nad tím nevěřícně hlavou. Vejdeme do pokoje. Pro každou je tu postel, stůl, skříň a židle. Židle podobné kvality jako lavička, takže už přemýšlím, jak půjde opravit, do doby než si budu jistá, že se mi nerozpadne pod zadkem, na ni raději sedat nebudu. Trochu se zakuckám nad prachem a na první místo mého seznamu věcí co udělám se okamžitě dostane vyklepat koberce. Alespoň to vypadá, že povlečení budeme mít čisté. I když jak dlouho to v tom pokoji vydrží, toť otázka. Kývnu tedy, tohle než uklidíme, to bude něco.

Tašku položím na nepovlečenou postel. Na tu vlevo. Nechci ji odkládat do toho prachu. Jen jsem trochu sesunula deku na stranu.Když se mě ptá, jestli mi to nebude vadit, otočím se k ním, cože to mi to nemá vadit. Když mi dojde, že jde jen o tohle...
"Nebude, samozřejmě, že nebude..." usměji se a sjedu jí pohledem. Otevře okno, zatuchlý vzduch se začíná pročišťovat, ale vysmažený pokoj pod plochou střechou se zaplní navíc i horkým vzduchem. Nevšimla si, že jsem si odložila už tašku.
"Pokud je ti to jedno, zabrala jsem tuhle postel..." posadím se vedle tašky a opřu se o ní. Promnu si krk a pak ruku utřu do šátku. Povzdychnu si, potřebovala bych sprchu.