Andor.cz - Dračí doupě online

Nová škola, nové začátky

Když kráčím po ulici, rozhlížím se po hotelech a říkám si, že to tu není tak špatné. O to víc mě zarazí, když si všimnu zchátralé budovy. Přehodím se velkou těžkou sportovní tašku na druhé rameno a nakloním hlavu na stranu. To myslí vážně? Zalovím v zadní kapse kraťasů a vytáhnu dopis. Adresa sedí. No super. Rozejdu se k budově. Povzdychnu si a schodím tašku na zem, přes rameno si stáhnu další brašnu a založím ruce v bok.

Dlouhé hnědé vlasy mám vyčesané vysoko a stažené do culíku. Nechci aby se mi lepili na krk. Na opálené tmavší pokožce svítí bílé kraťasy a bleděmodré tílko. Kolem pasu mám halabala uvázaný velký šátek, který je naprosto zcestně fialový. Když mě někdo přejede pátravějším pohledem, všimne si dalších zvláštních drobností. Z culíku mi trčí tužka, u kraťasů je vidět řetízek od kapesních hodinek a mé sluneční brýle vypadají, že se mi každou chvíli rozsypou na nose, ani nemají obroučky.

Já ale uvažuji, proč je to tady tak prázdné... pusté. Nikde nikdo. Zatáhnu za řetízek hodinek a otevřu je v dlani. Nejsem tu nijak extrémně brzy. Ale... Koukám na zamčené dveře. Povzdychnu si. Tak hold počkám, pořád lepší, než čekání na letišti. Zkouknu kritickým pohledem lavičky, které vypadají snad ještě hůř než moje brýle. Tak na ty si sedat nebudu. Přejdu k palmě, hodím pod ní do stínu tašku, na kterou se následně usadím. Brašnu si dám vedle sebe k ruce a protáhnu se. Opřu se o kmen a přivřu oči. Nějak mě bolí záda... Projede mi hlavou.

konzervatoř

Budova konzervatoře je malá dvou patrová stavba na okraji Miami. Není to odsud daleko k pláži ani do centra. Makléři tvrdí, že je to ideální pozic pro hotel. Ty stojí všude kolem a tak se v okolí značně vyjímá otlučená omítka a vysoké keře koleje. Vchodové dveře jsou zamčené a tak nezbývá než čekat na jedné ze dvou chátrajících laviček před budovou ve stínu vysoké palmy.

Soukromý pozemek! Nevstupovat! Vypadněte!