| |||
Morniel, Liberius, všichni v knihovně a cestou Morniel se konečně zvedne ze svého křesílka a přejde k pultu, aby vrátil knihu knihovníkovi. Vymění si jen několik slov, než se Liberius s poněkud mlhavým výrazem vydá rovnou ke dveřím. Morniel ho v těsném závěsu následuje. Vejdou do haly, kterou projdou a zamíří k hlavní bráně na pozemky. Liberius bránu otevře, aby Morniel vyklouzl ven hned, jak je v ní dostatečná škvíra. Po chvilce se knihovník otřese a poněkud zmateně se podívá na otevírající se bránu. |
| |||
Ošetřovna - Pozemky především Tarney "Dobře," odpovím mu už klidněji a vyrazím ven. Když vidím, že ještě Tarney opravuje zeď, rozhlídnu se zatím okolo a užívám si čerstvého vzduchu, dokud to jde. Otáčím se za nárůstem Tarneyho aury, zrovna když mě podebere. Překvapeně se na něj podívám, zatímco vzlétáme do vzduchu. Samozřejmě jsem věděla, že má více podob a slyšela jsem i nějaké ty drby, ale nikdy jsem ho neviděla. Nevěděla jsem ani, že má křídla. Opřu si hlavu o jeho rameno a když se blížíme k vodě, rozhlédnu se a pokud je potřeba, navedu ho správným směrem. Tentokrát připravena si včas překryju čumák sáčkem. |
| |||
Jídelna Damien a ostatní Nechala jsem jej prohlídnout si spolužáky a vstřebat prvotní šok. Dokonce mne jedna spolužačka přivítala zpátky. Přívětivě se na ní usměji, což pro ni bude jistě dostatečná poklona. Má u mne jedno malé bezvýznamné plus a tak možná budu tak velkorysá a dokonce si zapamatuji i její jméno, někdy v budoucnu. Během té chvíli co jsme se rozhlíželi, se zde vcelku vystřídalo osazenstvo. Třeba náš třídní, zdá se, že ten si nemůže vypít ani šálek kávy, aniž by ho někdo nehledal. "Bezpochyby." rozhlédnu se po stolcích a jsem překvapená kvalitou zdejšího jídla, alespoň na pohled se mi to tak jeví. Tataráčku, dám raději vale, přeci jen kdo ví z čeho jsou zde schopni to mase umlít a nerada bych si přivodila otravu jídlem. Rovněž jsem si v dnešní den nehodlala zkazit své chuťové vzpomínky na má oblíbená jídla. Takže jsem se rozhodla pro italskou kuchyni. Jelikož na té se snad nedá nic moc zkazit. Uviděla jsem carpaccio. Vzala jsem si talířek a odkráčela s ním ke stolu. Vedle pana Bayla jsem si položila talířek. (K54,K55) Později si dám ještě nějaké těstoviny a zakončila bych to tiramisu. Ale vzít to naráz, to nikoliv od toho mám většinou služebnictvo. Proto jsem byla nucena se znovu projít k cisternám s pitím, sice jsem úplně nevěděla jak si načepovat vodu, ale vzhledem k tomu, že jsem mimořádně nadaný jedinec jsem na to přišla. Pak už jsem se tedy mohla konečně posadit vedle pana Bayla. Ještě jednou jsem se rozhlédla po osazenstvu a hledala jednu známou tvář, ale ta se zde nenacházela. "Vážně, to je zajímavé, můžete mi prozradit více o tom vašem klobouku?" Způsobně jsem si odkrojila plátek masa a dala se do jídla. Chutnalo to vcelku dobře, ale mé chuťové buňky byly ještě omámené nemocniční stravou. Takže předpokládám, že se jedná o taková lepší střed. |
doba vygenerování stránky: 1.4943819046021 sekund