| |||
Jídelna Helen, všichni v jídelně Pousmál jsem se, když mi slečna Buffetová slíbila, že mi ukáže ty zajímavě znějící pokrmy aspoň na obrázcích. "To bude nejspíše pravda, už jen dle oblečení jsme zřejmě z rozdílných světů. Názvy pokrmů stejně jako náš přízvuk to jistě podtrhly. Inu, o to zajímavější přeci bude poznávání kulinářských specialit z naších světů. Taktéž se pokusím něco najít, jak říkáte, aspoň na obrázku," věnoval jsem ji milý úsměv, zatímco jsme přidali do kroku, neboť se opravdu loudáme. Když jsem vešel do jídelny, vypadal jsem více, než ohromen. Jistě, na velké hodovní síně jsem byl zvyklý. Na osazenstvo již ale tolik ne. Různá stvoření, tolik pachů a vůní. A dokonce i drak. Panečku! Tohle místo se mi začíná líbit čím dál více. "Zajisté," věnoval jsem ji další milý úsměv a spolu se slečnou se rozešel směrem dozadu, kde jsou nějaká jídla již přichystaná. "Tady zřejmě funguje samoobsluha, že?" ujistil jsem se po cestě k jídlu, kde jsem si nakonec nabral na talířek nějaký kus pečeného masa a k tomu hezkou oblohu zeleniny. U pití již byl menší problém, jelikož jsem zjistil, že tu nemají víno. Takže jsem se musel spokojit s džusem. Jakmile jsme se usadil, odložil jsem si rukavice a sáhl na klobouk, jako bych ho chtěl sundat, ale pak si to rozmyslel a nechal jej sedět na hlavě. "Prosím, omluvte mne. Není to tak, že bych nechtěl... ale nemohu jej sundat," omluvil jsem se slečně za nezdvořilost v podobě klobouku u stolu. Pak jsem se zadíval na svůj talíř a s přáním dobré chuti se do toho pustil. Samozřejmě hezky vytříbeným stylem, jsem přeci ve společnosti dámy. |
| |||
Zahrada Luis, Relliel, Asklépius Luis dá andělovi lepší informace než já a léčitel mu jeho slova potvrdí. Asi jsem neměla raději říkat nic. Léčitel se zvedne a je na odchodu. ”Mockrát děkujeme,” zavolám na něho než úplně zmizí. Anděl se rychle zvedne a vydá se rychlým tempem pryč. Zastaví se u křoví a promluví na nás. Co? Proč bychom to dělali? Dojdu k Luisovi a podívám se na něho. “Snad už nám nic nebude bránit, se projít a popovídat si.” |
| |||
Jídelna Alyssa “Hmm, to zní jako skvělý plán lásko,” odpovím jí a sednu si zpátky na židli, když si všimnu, že ještě nedojedla. Jak sedím, tak si Alyssu prohlížím a koukám i co si přinesla k jídlu. Tak zbytek dne stravím tím, že se s Alyssou co nejvíce sblížíme a poznáme. |
| |||
Jídelna Remmi, Eric, Kisa, Aryania Remmiho kámoše jen odmávnu, že beru na vědomí, protože mne fakt zajímá, co ze zombíka vyleze. "No primární plán je ten talent využít k plánování proslulých party, na které jsou všichni zváni..." nadhodím jako první. Potom se více zazubím a trochu se k němu nakloním. "Ale víš jak, někdy se samozřejmě dá domluvit nějaké to... Něco za něco." Mrkla bych na něj, ale přes tmavé brýle by to stejně nebylo vidět, takže si to mohu odpustit. Místo toho hlava spokojeně zasyčí. Když se k nám však přidá Kisa, trochu zblednu. Byla jsem zcela soustředěná na náš rozhovor, takže jsem si nevšimla, že vstoupila do místnosti. "Ahoj," oplatím jí pozdrav. Že by se už konečně nezlobila? "No líp. Něco fajne z toho vzešlo," opáčím a chytím Remmiho za ruku. Nevím jestli to bylo majetnické gesto, nebo potřeba útěchy, ale rozhodně to pomohlo. "Co ty?" opáčím, protože bych skutečně potřebovala vědět, co se jí honí hlavou. Dorazí Ary. "Nazdar, nazdar! No... V první řadě to chce splašit nějaké materiály a suroviny," zazubím se na ní. Nebo třeba barel vody. Nebo tři. Než se však stačíme více zabrat do rozhovoru, Remmi odsune židli i se mnou, což samozřejmě není žádný velký počin. Zvednu k němu trochu překvapený pohled. Pobaveně vyjeknu, když mne zvedne do náruče. Když se rozejde, vykloním se na skupinku a pobaveně jim zamávám. Potom už se Remmiho chytnu a nechám se nést. Jeho pohled velmi statečně ignoruji, vše schované za vyzubením. Když mne postaví na nohy a poznamená, že musím mít hlad, místo mne mu odpoví syčení hádků, kteří jsou všichni natočení tak, aby koukali na pulty. Pusu na čelo mu oplatím rychlým líbnutím na rty. To už je čas vzít talíř i misku a začít nandavat oběd. Pro hádky samozřejmě kostičky masa. Pro sebe si naberu širší variantu jídla. Nějaké rizoto, co vypadá dobře barevně, nějaké ty steaky navrch, zelenina... A tak. Postupuji s Remmim, abychom si neutekli. |
| |||
Zahrada - Ošetřovna Tatiana, Luis, všichni cestou a na ošetřovně, Sukui, Gill Vlčice se mi postará téměř o infarkt, když mi sdělí, že nikdo z nich neví kde je. Naštěstí se to změní jen v záchvat paniky, když daněk doplní, že by měla být na ošetřovně. Když to léčitel potvrdí, na nic nečekám a vyskočím do stoje. Opráším se trochu od trávy a už jsem na cestě pryč. Rychle si ale uvědomím, že to je asi dost nezdvořilé. Zastavím se tedy na konci keře a ohlédnu se. "Jo, díky...Že jste pomohli a nedošlapali mne," pokývnu k nim hlavou, než to vezmu skoro poklusem na ošetřovnu. Na nějaké přemýšlení nad tím, jak to podat elegantně není čas. Do dveří vletím jak velká voda. Rychle se rozhlédnu po ošetřovně a pohledem najdu Sukui. Stojí u ní Gill, což mi na tváři vytvoří trochu rozporuplný výraz. Jsem vlastně docela rád, že někoho napadlo, že ji může pomoci, zase na druhou stranu si tím určitě nahrál pár bodů. Již klidným krokem se k nim vydám. "Jsem rád, že jsi v pořádku. Omlouvám se za... tamto," promluvím k Sukui. Pak se zarazím, vzhledem k tomu, že stále leží. "Je v pořádku, že ano?" podívám se napřed na léčitele a pak na Gilla. |
doba vygenerování stránky: 1.4479200839996 sekund