| |||
Jídelna - pokoje - stáje - pozemky všichni kdo byli a zbylí studenti Čas pomalu ubíhá a Oranil se nakonec ani neukázal. A teď již bude učit. Zamyšleně klepu prsty o stůl. Doufám, že to vyřešil. Přejedu pohledem po zbytku studentů v místnosti a tak si všimnu, jak na mne jedna dívka zírá. Povytáhnu obočí, ale nevypadá to, že by mne moc vnímala, tak to nechám být. To už se ručička posune na celou. Stoly zahalí kouzelná mlha a všechno jídlo i pití zmizí. Stejně tak ubrusy a maso z velkých mís. Trochu stáhnu teplotu místnosti a lusknu prsty. Uprostřed místnosti se objeví známá cedule o čase dalšího jídla. S tím se zvednu ze své židle a vykročím z místnosti. Do půlnoci mne doufám nebude třeba, takže zamířím do čtvrtého patra a poté již převlečen do stájí. Monarcha se potřebuje trochu provětrat. |
| |||
Na hodině - pozemky všichni na hodině a Raxan Na hodinu se trousí další studenti. V klidu relaxuji a čekám na začátek hodiny, když se ozve zafunění. Překvapeně zvednu hlavu, abych si všiml, že nedaleko stojí ten hořlavý kluk. Rychle vyskočím na nohy a nechápavě se na něj podívám. To už ale začne s omluvou. "Uh... Nic se nestalo hádám. Ale díky," zamrkám a dokonce se usměji. Působil dost namyšleně takže jsem vážně nečekal omluvu. Ale teď zní dost v pohodě. |
| |||
Cesta z knihovny na hodinu venku především tvorové na hodině Jak vypluji z knihovny, vydám se ven. Tak nějak podvědomě tuším, že tam měla být. Můj mozek si toho pamatuje dost, ale občas má své chvilky, kdy mě život, bytí, moc neusnadňuje. Třeba jako teď, netuším, co mám za hodinu, ale vzpomínám si, že v rozvrhu byla a že je venku. Dostat se z knihovny ven je jednoduché, jdu rovnou za nosem. Prvně dolů a pak ven. Venku už vidím skupinku tvorů čekající na výuku. Připluji k nim, snad jsou to ti správní. V hloučku vidím i dívku, jenž knihovnu opustila chvíli přede mnou. Zvednu ruku a hloučku zamávám. Pak se k nim i připojuji. |
| |||
Učebna 106MM – Učebna 13 všichni na chodbách cestou Individuální hodina byla z mé strany ohromě zajímavá a je mi trochu líto, že nebyla delší. Profesor se ukázal být sympaťák. Jenže prý čas postoupil a já musím na další hodinu. Tentokrát společnou pro všechny dlaky. Takže tam bude i ta hadice a její kámoška, pomyslím si a hned mám nohy těžší o pár kilo. Jenže pokud dorazím pozdě, budu mít co dělat s kolejním vedoucím a tomu přeci jen dlužím něco málo za přesun postele k Amy. Tudíž chtě nechtě zase zrychluji krok směrem k učebně. |
doba vygenerování stránky: 1.3844151496887 sekund