| |||
Hala papa, dívka Tak tam na sebe zíráme, že to vypadá, že se vykoukáme. Když si toho všimne papa a povolí to. Rozsvítím se jak sluníčko a hodím po něm radostný pohled. Prudce kývnu hlavou a vychapadluji dívce vstříc. "Ahooooj!" odpovím ji na pozdrav. Kývnu hlavou na souhlas. "Je za támhletou chodbou," odvětím ale natáhnu pachy, "jdeš ale pozdě. Už tam jídlo není." "Jsem Venge. A ty? Jsi tady nová?" krátce se odmlčím, jen abych se nadechl, "máš hlad?" dodám ještě a opravdu jen zářím radostí. |
| |||
Hala Venge, Gerrir Jak tam stojím, oba mě ignorují. Nakonec se rozejdou a kluk na můj dotaz zareaguje kývnutím k jedné straně. Fakt díky za vyčerpávající odpověď. pomyslím si. Jejich chování mě dost překvapí, ale nakonec také zareaguji, pokrčím rameny. Avšak v danou chvíli to nikdo nemůže vidět. Zakručí mě v břiše. Musím vyřešit tenhle problém a to rychle. Naštěstí se do haly nahrnou další tvorové. A já na ně dost okatě zírám. Jakmile mi v odpověď zamává chapadlo, uvědomím si, že zírám. Radši rychle zamrkám přemýšlím, co s tím jídlem. Udělám pár kroků ke dvojici u nástěnky. „Nazdar...“ řeknu trochu nerozhodně, „... jídelna je tamtěmi dveřmi?“ ověřuji si kývnutí nemluvného studenta. Spolu se slovy zvednu prst a ukáži na dveře k jídelně |
| |||
Hala u nástěnky Venge, Jennie Rosemary Gallagher Podívám se na dívku, kvůli které mě Venge ignoroval. "Nejspíš je zde nová, chceš se s ní seznámit?" nechám rozhodnutí na Vengem. O nic přece nejde, co se může stát, budu dědeček? Pozdě. Tak mě napadá, kde má asi tu svou lásku plodnou. Dobře, že se kolem něj přestala ochomítat. Že by odsud odplula? Připomínat mu jí rozhodně nebudu. Není pro něj vhodná, o tom jsem přesvědčen. |
| |||
Bazény a směrem na hodinu venku všichni v bazénech, na chodbě i na hodině „Nechceš toho vědět moc?“ opáčím pohotově Aryanie s úsměvem. „Myslím, že něco s magickými tvory a pokud s ito dobře pamatuji, tak je to venku,“ upřesňuji naší hodinu. To už i Kisa oznamuje svůj odchod. Takže Sonja tu opravdu zůstane sama. Nakonec tedy nezůstane ani ona. Všechny se vyhrneme z prostor bazénů a po skupinkách se trousíme na hodiny. „Mám pocit, že je tu dost holek, jenž rády zábavu. Škoda že tu není víc podobně laděných kluků,“ podělím se s Araniou o svou myšlenku cestou skrze školu. Nakonec vyjdeme ven a dojdeme ke skupince u lesa. To bude ta správná hodina. Tedy snad. Jakmile přijdeme ke skupince, uvědomím si, že hodina asi už začala. „Omlouvám se, ztratily jsme trochu pojem o čase,“ řeknu za sebe i Aryaniu. Snad jsme o nic nepřišly, pochybuji, že by nám to jinak prošlo. |
doba vygenerování stránky: 1.3746440410614 sekund