| |||
Hledání padavky – z tělocvičen směrem na pozemky k lesu především Tortun a Jigme Z mojí první hodiny na škole se kvůli cizím vtíravým myšlenkám vydávám najít tu padavku, co si nedokázala ohlídat svoje vlastní kouzlo. Copak můžu za to, že to navíc bylo hořlavé? Jak jsem to měl vědět?! Přede dveřmi z tělocvičny se zamyslím, začichám a chvíli bedlivě vnímám prostory kolem. Pak se jistým sebevědomým krokem vydám směrem ke dveřím na dvůr. Cestou potkávám několik dalších studentů. Pokud si někdo z nich stoupne do cesty, spražím ho dost nepříjemným pohledem. Stačí, že mě profesor vnutil omluvu. Jdu za svým cílem, který je venku. Přede dveřmi ucítím nějaké psi a kočku. Odfrknu si. Odpad. A s těmi se mám učit? pomyslím si, když rozrazím dveře ven. Okamžitě směřuji směrem k tomu klukovy, co jsem ho jeho vlastní chybou téměř usmažil. Evidentně to přežil, aspoň že tak. Dojdu k malé skupince tvořenou nějakou dívkou, malým tvorečkem o velikosti krysy, profesorem a tím klukem. Jo a ještě o něco zajímavějším tvorem – jednorožcem. Zafuním. Omluvy fakt nemám natrénované. „Hele, omlouvám se, že jsem tě skoro usmažil. Netušil jsem, že ta tvoje látka je tak hořlavá,“ zkusím to nejlepší, co mě napadne. Dokonce se mi povede tvářit méně znechuceně, než obvykle. Pokud profesor dává pozor, může pochytit v mých myšlenkách, že jsem minimálně trochu rád, že jsem toho mrňouse neuškvařil a že tu omluvu nemyslím špatně. Ostatně to myšlenky tohohle profesora mě nutili ji neodložit na později. |
| |||
VT01 - pokoj Chrys, nikdo konkrétní Alespoň v něčem jsem měla pravdu, i když to bylo docela očividné, stejně jsem ale ráda. Ať jsem přemýšlela jak jsem chtěla, další způsob jak nepřítele mě prostě nenapadl. Rozhlédnu se po ostatních, v naději že alespoň někdo bude vědět, nebo mít nějak alespoň nějaký nápad. Nikdo ale nic neřekl takže profesor po chvilce hodinu ukončil. Neúmyslně naslouchám rozhovor dvojice předemnou. Nejde je přeslechnout když stojí přímo naproti mě. Jejich rozhvor se ale nakonec ukázal jako naprosto nazajímavý a jediná užitečná informace, kterou jsem dostala je, že teď máme volno. Postavím se a téměř neznatelně skloním hlavu. "Na shledanou" rozloučím se s profesorem a odejdu z tělocvičny. Jak bych mohla využít volno? Nemám žádnou představu co bych mohla dělat. Projdu malou tělocvičnou na chodbu a pokračuji do hlavní budovy. Projdu kolem trojce postávající na rohu. Dlouze zívnu a zabočím k rozvrhům na nástěnce. Co když se mýlil a žádný volno nemáme. Prohlédnu si rozvrh. No vida, přeci jen máme volno. Pořád tady je ale ten problém že nevím co dělat. Frustrovaně si povzdechnu. Asi si pujdu schrupnout. I když abych pak nezaspala na další hodinu. Nakonec se ale přeci jen unaveně odpotácím do pokoje. Jakmile otevřu dveře pokoje zarazím se. Ten pach, že by nová spolubydlící? No co místa je tu dost. Divím se ale že jsem ještě žádnou ze svých spolubydlících nepotkala. Přejdu k svojí posteli. "Tak schválně" řeknu si pro sebe a vezmu na sebe dračí podobu. Jakmile se změním, změní se i velikost postele. Tak tohle je teda něco. Několikrát změním podoby a pobaveně sleduji jak postel mění velikost. Když se dost vyblbnu lehnu na postel v dračí podobě. Několikrát se převalím než najdu pohodlnou pozici. Po chvilce usnu. |
doba vygenerování stránky: 1.4179010391235 sekund