| |||
Na hodině - pozemky všichni na hodině a Raxan Na hodinu se trousí další studenti. V klidu relaxuji a čekám na začátek hodiny, když se ozve zafunění. Překvapeně zvednu hlavu, abych si všiml, že nedaleko stojí ten hořlavý kluk. Rychle vyskočím na nohy a nechápavě se na něj podívám. To už ale začne s omluvou. "Uh... Nic se nestalo hádám. Ale díky," zamrkám a dokonce se usměji. Působil dost namyšleně takže jsem vážně nečekal omluvu. Ale teď zní dost v pohodě. |
| |||
Cesta z knihovny na hodinu venku především tvorové na hodině Jak vypluji z knihovny, vydám se ven. Tak nějak podvědomě tuším, že tam měla být. Můj mozek si toho pamatuje dost, ale občas má své chvilky, kdy mě život, bytí, moc neusnadňuje. Třeba jako teď, netuším, co mám za hodinu, ale vzpomínám si, že v rozvrhu byla a že je venku. Dostat se z knihovny ven je jednoduché, jdu rovnou za nosem. Prvně dolů a pak ven. Venku už vidím skupinku tvorů čekající na výuku. Připluji k nim, snad jsou to ti správní. V hloučku vidím i dívku, jenž knihovnu opustila chvíli přede mnou. Zvednu ruku a hloučku zamávám. Pak se k nim i připojuji. |
| |||
Učebna 106MM – Učebna 13 všichni na chodbách cestou Individuální hodina byla z mé strany ohromě zajímavá a je mi trochu líto, že nebyla delší. Profesor se ukázal být sympaťák. Jenže prý čas postoupil a já musím na další hodinu. Tentokrát společnou pro všechny dlaky. Takže tam bude i ta hadice a její kámoška, pomyslím si a hned mám nohy těžší o pár kilo. Jenže pokud dorazím pozdě, budu mít co dělat s kolejním vedoucím a tomu přeci jen dlužím něco málo za přesun postele k Amy. Tudíž chtě nechtě zase zrychluji krok směrem k učebně. |
| |||
Do učebny třináct všichni tam Holka naštěstí rychle pochopí o co jde a klidí se z cesty. Kdybych měl více času, asi bych jí proškolil v tom, co znamená dělat ksichty na někoho jako jsem já, ale čas nemám, tak si jen odfrknu a pokračuji v cestě. Tedy pokračoval bych, kdyby si to nepřihasila jiná holka a nehledala jídelnu. Jen pohodím bradou směrem k chodbě k jídelně. Poté už vykročím chodbou na druhou stranu. Vejdu do otevřených dveří a přejedu třídu pohledem. Proč přesně je tak velká? Pohled mi padne na poslední prázdnou lavici a tak se svalím do ní. Samozřejmě že ta kočka vejde chvíli po mne, přeci jen jsme v stejné koleji a tohle je kolejní hodina. Nevšímám si jí a jen se poočku podívám na druhé volné místo. Vrána k vráně sedá ne? Její volba by dle mne měla být jasná. |
doba vygenerování stránky: 1.5392789840698 sekund