| |||
Chodba - Učebna 13 Všetci prítomní, okrajovo Wayne Po ceste uhnem chlapcovi, ktorý pôsobí, ako ostatne väčšina prítomných na tejto škole, s ktorými som mala tú "česť" namyslene a arogantne. Česť výnimkám. Nemám záujem o problémy a tak sa uhnem, svoj názor i myšlienky si nechám pre seba, a len pretočím oči. Pomalým krokom dorazím až k učebni 13 skúmajúc pozorne nápisy na dverách. Ešte aby som sa stratila... to tak. Napokon dorazím správne a otvorím dvere do učebne, kde už niekolko ludí sedí. Pohladom po nich prejdem a sklamane zistím, že Mayli ešte nedorazila. "Dúfam že dorazí..." Pomyslím si sklamane, zatial to je jediná prívetivá tvár, ktorá so mnou chodí na hodiny, a ešte Felix, ale s tým sa moc rozprávať nedalo. "Dobrý deň," pozdravím profesora, keď si uvedomím jeho prítomnosť a vstúpim hlbšie do učebne. Zdá sa, že jedna z lavíc je ešte volná a tak sa do nej upracem bez ďalších zbytočných rečí a preťahovania. Spolužiakom moc velkú pozornosť nevenujem. |
| |||
Vířivky – Učebna 13 především Kisa a všichni na hodině Vyjdeme poněkud navlhlé (pokud jde se mnou) od bazénů. Učebna není naštěstí moc daleko. Nicméně je taková... Téměř lavicuprostá. Přejdu k první volné lavici ode dveří a svalím se do ní. Tedy na lavici k ní. Když si uvědomím, že už je tady profesor, kývnu mu hlavou. Dobrej. Dodám v duchu tak nějak neutrálně. Stejně není potřeba to říkat ani nahlas. |
| |||
Knihovna – hala – pozemky na hodinu kdokoliv si všimne, ti na hodině Vyběhnu z Knihovny a zrovna nebrzdím. Nekoukám nalevo napravo, jen mizím školou. Zastavím se až v hale. Trochu ve mne hrkne, když si uvědomím, že jsem se tam zasekla na tak dlouho, že jdu skoro pozdě na hodinu. Rozeběhnu se tedy tím směrem. Když spatřím zatím jen malou skupinku zpomalím. Již o něco volnějším krokem dojdu ke skupině. Téměř neslyšně pozdravím a usadím se co nejdál od tvora, ale pořád na doslech. |
| |||
1. patro Yqi Moc sice jí si sice nevěřím, ale znovu se ptát nebudu. Stejně mi ale vrtá hlavou co to říkala. Když začne skákat po schodech připomíná spíš horskou kozu než koně. Při té představě se přiblbě uchechtnu a mám co dělat abych se nezačala smát jako smyslů zbavená. Vyjdeme po schodech do prvního patra a já se konečně přestanu chechtat. Kolej čaordějů opravdu není nic zajímavého, vlastně mě nezajímá. Když zmíní místnost na vaření překvapeně se na ní podívám. Proč by si někdo vařil když tady je jídelna kde je všechno? Tuhle místnost stejně nevyužiju protože vařit neumím...nikdy jsem to nepotřebovala a pochybuju že to někdy potřebovat budu. Odkašlu si "Ehm.. mimochodem co znamenalo to co si předtím říkala?" |
doba vygenerování stránky: 1.4128060340881 sekund