| |||
Společenská místnost směsice Nikdo Jak jsem se rozplácla na gauči, usnula jsem. Spala jsem však krátce, probudil mě totiž strašný hlad. Moje cesta v mém světě, pak cesta skrz bránu a sta v tomhle světě si vybrali svou daň. Naposledy jsem jedla doma a už je nejvyšší čas jíst znovu. Jenže kde? Naštěstí se hromádka dokumentů rozlétla jen nedaleko ode mě a já tak z hromádky papírů vytáhnu plánek. Jídelna! Vstanu, posbírám věci a odnesu je do pokoje, jenž je asi můj. Alespoň v papírech je jeho označení. V místnosti pak zjišťuji, že je tu opravdu moje postel. Vedle ní totiž leží můj batoh. Usměji se a papíry hodím na postel. Na ty bude čas později. Z hromádky vytáhnu pouze plánek a rozvrh. Snažím se naučit aspoň základ na několik dalších hodin. Nakonec mám pocit, že si to pamatuji a vydávám se směr jídelna. Cesta do jídelny Amy, Wayne První schody jsou v pohodě, druhé, jsou jen přes chodbu. Ovšem pak jsem v přízemí a přede mnou stojí studentský pár. Netváří se zrovna nadšeně. „Ahoj lidi, kde najdu jídelnu?“ zeptám se jich. Pravděpodobně bych ji našla, ale chci tím mimo jiné i zklidnit napětí mezi nimi. Kdo ví, co se tu děje... |
| |||
Chodby přístavby přízemí Lilith Absolutně nevnímám, dokud se nezjeví přede mnou a se slovy mi zamává před obličejem. Kus couvnu a vzepnu se. Probere mne to ale, takže neškodně dopadnu kopyty zpět na zem. "Promiň." Omluvím se jí tiše a krátce skloním hlavu. "Fahalemena mihinana ala mikitroka. Mahery cocoa ao aminy fiainana manaraka an-ni Sigi." Zašeptám a lehce ťuknu lukem o zem. Poté se k ní otočím. "Chceš pokračovat?" zeptám se. Má pleť stále nemá příliš zdravou barvu, ale už jsem alespoň duchem přítomna. |
| |||
Jídelna Shade Je viditelně zklamaný, ovšem snáší to lépe, než jsem očekával. Zeptá se na mé pány a na tváři mi přistane výraz smíchaný hrůzou a starosti. ... dobrá otázka ... Zavrtím hlavou, poté se na něj omluvně podívám. Je mi líto. Neberte si to prosím osobně, ovšem slib mě váže k mlčenlivosti. Nemohu prozradit nic, co se týče mých pánů. Odvrátím zrak a zapřemýšlím se. Alespoň já mohu svou část dodržet. Jeho pozdrav opětuji vlastní rukou. Stisk je přiměřeně pevný. "Máte pravdu. Velice mě těší." Na stole se jako kouzlem objeví neoznačená láhev něčeho průzračného. Pouze předpokládám, že se jedná přesně o to, co zde nyní potřebujeme. Naleji první jemu, poté sobě. Sklenku pozvednu k přiťuknutí. "За здоровье" |
| |||
Chodba přístavby Yqi Soudě podle reakce Yqi když uviděla tu holku, se ty dvě asi v lásce moc nemají. Ať už maj problém jakej chtěj, je to jejich problém. Takže dokud mě do toho nezatáhnou je mi to fuk. Když se k ní otočím zpátky, zírá na místo kam odešla ta vysoká holka a vypadá to že na mě uplně zapomněla. "Yqi?" Pomalu se přesunu před ní a zamávám jí před obličejem aby mi zase začala věnovat pozornost. Když ani to nezabere několikrát zaluskám prsty pak si dlouze povzdechnu a zase poodstoupím. |
doba vygenerování stránky: 1.5523648262024 sekund