| |||
Jídelna Yqi Oplatím jí úsměv, i když nemám tušení o kom mluví. Nejspíš nějakej její známej. Trochu pokrčím rameny "Co na to říct?..." je to spíš řečnická otázka. Překvapeně zamrkám, takovou reakci jsem opravdu nečekala. Šálí mě snad zrak, nebo se právě opravdu zmenšila? "No...jo...ty. Je na tom něco divnýho?" uchechtnu se. "Jako samozřejmě se tady můžu provést sama, ale s průvodcem je to lepší" |
| |||
Jídelna Lilith Usměji se. "Dost mi připomínáš Sigiho. Tváříš se tvrdě, ale srdce máš hřejivé," pronesu a spokojeně pohodím ocasem. Démoni jsou supr. Mám ale dojem, že sama vzpomíná na domovinu. Nechám ji v jejích vzpomínkách a rozhlédnu se po stole, zda tady náhodou nebude něco dobrého jako tečku za snídaní. Když se však na mne otočí s tou otázkou, zůstanu na ni nevěřícně zírat. Trvá to poměrně dlouho, než se celá rozzářím. Až tak, že se proměním zpět a o něco se zmenším. "Ty vážně chceš... Abych já... Tě tady provedla?" vyhrknu ze sebe nadšeně. Tak kvůli tomu snad vydržím i ty příšerné schody. |
| |||
Jídelna Vesa Nakonec jen trhnu hlavou na další výrok, jinak bychom se toho tématu snad nezbavili. Stejně mi to přijde dooost. No co já vím. Pak to vypadá, že se ztratila ve vlastních myšlenkách, takže skoncuji s obsahem misky a položím ji na stůl, po kterém se rozhlédnu, kde je další. Z mého odchodu mne však vyruší její otázka. Zamyslím se. Narazil jsem při průzkumu na pár zajímavých míst, ale kdo ví, co ona bere za zajímavé. "Dá se tady toho dělat spoustu, bude spíše záležet na tom, co ráda děláš," škubnu rameny, "je tady ale vodní odpočinková zóna," při té představě se zhnuseně otřepu, "relaxační místnost, knihovna, nahoře je vyhlídka, jsou zde rozsáhlé pozemky..." |
| |||
Jídelna Akashka Spokojeně se usměji, když nad tím začne přemýšlet a znovu se rozhlédnu po stole. Zarazí mne však svou další otázkou. Zasměji se. "Ale ne, to ne. Jen mne o magii má matka hodně naučila," odpovím ji v přátelském duchu. Pak si všimne, že stále váhám. "Celkem i jo..." zabrumlám a nakonec se rozhodnu to zkusit v téhle podobě. Přitáhnu si nějakou misku masa, které vypadá poněkud syrově a nakonec se přeci jen dám do jídla. |
| |||
Jídelna Yqi "To sice ne...ale stejně" smutně sklopím pohled ke svým dlaním a dlouze se nadechnu, jako kdybych lapala po dechu "...každý má něco, na co by raději zapomněli" na mysl mi "vyplula" tvář mojí sestry. Minulost už bohužel nelze změnit. Taky se trochu uvolním když si všimnu jejího uvolněnějšího postoje. Nějakou dobu sedím mlčky a přemýšlím jak nějak rozumě navázat rozhovor."Mohla bys mě tady třeba provést?...jídelna už mě celkem omrzela" řeknu nakonec. |
doba vygenerování stránky: 1.4427359104156 sekund