| |||
Jídelna Wayne Se zdvyženým obočím ho sleduji když si s miskou sedne vedle. Doufala jsem že si to vezme a půjde zase pryč. Hodím do sebe obsah poháru "Vypadá tak, protože je" odpovím sebejistě. Hmm... to vypadá že jsem vyprázdnila další džbán. Klukovi vedle už nevěnuji žádnou pozornost. Chce to víc krve. Pomocí krve v nich, si k sobě přisunu plné džbány kolem a seřadím je do řady před sebou . Spokojeně si prohlédnu desítku džbánů před sebeou.To by mohlo stačit...prozatím. |
| |||
Jídelna Lilith Spokojeně pohodím ocasem, když to vypadá, že celé mé gesto vzala správně. Na to její odseknutí povytáhnu obočí, ale pokračuji poměrně trpělivě s vysvětlováním. Připadám si, jak kdybych potkala pláňácký hříbě. "Dvě možnosti. A vidíš je hned, jak se váš pohled střetne. A přílišné vybavování nepatří ani do jedné z nich. To je specialita dvounožek." Vůbec netuším, proč vypadá tak podrážděně, když se bavíme o mé domovině. "To je přesně ten problém. U nás by nikdo netrestal, že se postavíš za svou čest, nebo bráníš svůj život. Také se nikdo nepřetvařuje, protože to nemá zapotřebí." Shlížím na ní a kovové značení na hrudi se maličkato rozšíří. "Dnes je klidný den. Jinak většinou jídelna vypadá jako bojiště," poučím ji shovívavě, "a ten hovor, kde musel zasahovat profesor vypadal velmi "civilizovaně". Jestli to je měřítko, pak jsem ráda za svou domovinu." |
| |||
Jídelna Yqueuas Přimhouřím oči a pozorně sleduji její pohyby, když si sundavá luk ze zad. Nezdá se ale že by ho hodlala použít...prozatím. Zapřemýšlím jestli se taky uchýlit ke zbrani, nakonec to zavrhnu...nemuselo by to skončit dobře ani pro jednu z nás. "Jasný způsob? Vždyť sama říkáš že buď se strhne boj nebo odejdete jako známý. Tak se rozhodni co chceš, jestli bojovat nebo se bavit" odseknu. Tohle je uplně nesmyslná konverzace. To je jako bavit se s naprostým negramotem o politice. Možná jí to do toho jejího koního mozku jenom nejde "Zákony džungle možná nezpochybnitelný jsou...ale pokud sis nevšimla tady nejsi v džungli ale v jídelně." "Přijde ti snad že by tady někdo s někým bojoval?... Ne všichni se normálně bavý jako civilizovaní tvorové" mávnu rukou po ostatních a pobídnu jí tak aby se sama podívala. |
| |||
Jídelna Lilith To by ovšem mohl říct každý. Nicméně váhavě pokývnu hlavou. Když však pokračuje, lehce nakrčím čelo. Poslouchala mne vůbec? Když se však začne ovzduší trochu ochlazovat, pochopím, že to byl jen velmi špatný způsob jak použít výhrůžku. Úsměv mi poněkud pohasne a do ruky se mi dostane můj velký luk, který doteď odpočíval na zádech. Zapřu se o jeho špici, jako kdybych ho používala ke svému podepření. "Je to především dost jasný způsob. Víš co máš čekat. Ne jako tady," pronesu, když se zarazí u našich způsobů, "vztahy jsou jasné. Buď se strhne boj, nebo odejdete jako známý." Vzpomínky mi opět trochu pozvednou koutky úst. "Zákony džungle byly dost jasné a nezpochybnitelné. Mrtví si nechodí nikam stěžovat a nesnaží se změnit samotné zákony přírody. Nejsilnější přežijí." |
| |||
Jídelna Yqueuas Začínám být trochu rozladěná. Co je tady k smíchu? To si ze mě dělá srandu? Možná jsem neměla být hned od začátku až tak přátelská. "No tak to ber tak že já se tě nepokusím zabít" navrhu jí. Na chvíly se zamyslím "Ale neučila jsi se být opatrná ne? Tak se toho drž" doplním chladně a můj úsměv se změnil v naprosto vážný výraz. Snad pochopila že to nebylo jen prázdné žvanění ale výhružka. I když chci se spolubydlícími vycházet, nechci aby mě braly na lehkou váhu. Doufám že už se k tomu nebudu muset vyjadřovat takže zmením téma "To je dost barbarský způsob...to asi nemáte příliš dobré vztahy ne?" Nedovedu se představit kde to žila. |
| |||
Jídelna Vesa Po mých slovech na mne zůstane jen tak zírat. Povytáhnu jedno obočí a pohled jí oplácím. Co já vím, co z ní nakonec vypadne. "To záleží na tom, jak se dokážeš natáhnout," nadhodím. Možná jsem měl prostě obejít stůl. Napadne mne, když si v klidu doplní pohár a dlabe na mne. Nakonec se ale přeci jen rozhodne mi pomoci. Objeví se krvavá ruka a misku mi poddá. "Nebo tak. To vypadá jako šikovná schopnost. Díky," pokývnu jí a zapadnu do nejbližší židle, abych skoncoval z obsahem misky. |
| |||
Jídelna Lilith Nakonec se usměje, trochu se mi uleví, je to vidět i na mém postoji. Než stačím nějak více zareagovat promluví znovu. Zamrkám a mám co dělat, abych se nerozesmála. "Být spolubydlící většinou v týhle kobce ještě neznamená, že se tě ten dotyčný nepokusí zabít. Naučila jsem se raději být opatrná, nicméně tady je to prý moc," lehce pokrčím rameny a chytím posledních pár pavouků, než odložím prázdný poklop na stůl. "Nicméně to není tak, že bych se bála nebo něco. Jen jsem nová v celém tom..." mávnu rukou jak chytám slova, "společenském chování," vypadne ze mne nakonec. "U nás doma je to úplně jinak. Když už se někdo potká, tak z toho většinou vzejde jedna mrtvola." |
| |||
Jídelna Yqueuas Z mojí ničím nerušené večeře mě vyruší kobyla. Zvednu k ní pohled a tvářím se dost nepřátelsky. Páni ta bude rychlá "všimla jsem si že jsme spolubydlící", toho bych si nevšimla. Pak se ale přátelsky usměji, se spolubydlící bude lepší mít přátelský vztah. "Ahoj...já jsem Lilith." na moment se odmlčím. Proč se tváří jako by měla střevní potíže? Že by se mě bála? No to by nebylo uplně špatný...ale pokud to není ten případ, bude to znít divně: "Nemusíš se bát, jsme přece spolubydlící ne?" |
| |||
Jídelna Wayne Opatrnost se po několika nejistých locích vytratí. No zdejší krev je teda něco. Myslím že tady si hodně rychle zvyknu. Nejraději bych se nelejvala rovnou ze džbánu, ale nejsem přeci žádný nekultivovaný prase, takže tu možnost zamítnu a zůstanu u menších porcí pohárů. Ve chvíli kdy si chci doplnit další pohár objeví se u mě nějakej kluk. Smrdí jak pes, to bude nějakej vlkodlak nebo něco takovýho. Zvednu k němu pohled a bez jakýhokoliv výrazu ve tváři si ho prohlížím. Ale ale, pejsánkovi se zachtělo mističky. Kouknu na misku na kterou ukazoval. Asi mu překážím...to má ale chlapec smůlu, jsem pohodlně uvelebená a nemám v úmyslu dělat někomu prostor "Pokud to nebude vyžadovat abych se hýbala z místa" odpovím mu po chvilce, až překvapivě vlídně. Znuděně si opřu hlavu o dlaň a vrátím se k doplnění poháru - ze džbánu opodál se vznese tenký proud krve a přesune se do poháru předemnou. Znovu se podívám na kluka vedle. Čím dřív dostane svoji misku tím dřív mě přestane prudit. Otráveně si povzdechnu a podám mu misku. Samozřejmě že se nebudu obtěžovat abych se natáhla přes stůl, místo toho vytvořím z krve jakousi ruku a tou mu misku podám přímo pod frňák. |
doba vygenerování stránky: 1.3876829147339 sekund