| |||
Jídelna Lilith "Tak to by jsi se měla zeptat toho rohatýho profesora. Ten se mi to snažil vysvětlit. Do teď si ale myslím, že je to nesmysl," odvětím na její dotaz ohledně obrany. "Nemyslela jsem tím zrovna teď tebe. Ale nikdy nevíš, proč se s tebou někdo chce bavit. Dost často jde prostě jen o zneužívání," lehce trhnu ramenem a rozhlédnu se po přítomných. Když se zeptá na můj domov, úsměv mi zmizí docela. Ze znaků a od kopyt se začne zvedat teď již znatelný černofialový dým. Chvíli to vypadá, že ji ani neodpovím. "Proměněna v prach," procedím mezi zuby nakonec. |
| |||
Jídelna Yqi Přikývnu že ji chápu, ale víc už se k tomu nějak nevyjadřuju protože jinak by to pokračovalo donekonečna. Zákon džungle by se samozřejmě dal aplikovat na cokoliv, ale na školu bych ho asi neaplikovala. Lehce se uchechtnu když použije termín "specialita dvounožek". Jasně že nebudu bojovat s někým koho jsem zrovna potkala. To se z toho raději vymluvím. Začínám se trochu ztrácet v tom, o čem to vlastně mluví. Nechápavě nakloním hlavu na stranu "Proč by tě taky někdo trestal když bráníš svůj život, to přeci nedává smysl" Tím chce jako říct že se přetvařuju? "Já nemám zepotřebý se přetvařovat, kdybych se s tebou nechtěla bavit...tak bych se s tebou nebavila" po tváři se mi rozlije zubatý úsměv. Téměř neznatelně pokrčím rameny. Někdo zřejmě musel bránit svou čest. "A kde přesně je tvoje domovina?" opravdu mě zajímá odkdu je takže doufám že zase nezačne o zákonu džungle nebo tak. |
| |||
Jídelna Vesa Na tu její poznámku jen pokrčím rameny. Mám v poslední době dojem, že si o sobě všichni moc myslí. Co je to tady za ústav psychopatů. Dál si mne nevšímá, ale když se přede mnou projde džbán, podívám se k ní. Chvíli ji tak sleduji ale pak mi to nedá. "To nemáš žádnou kapacitu žaludku? Nebo tak něco?" zeptám se jí nakonec, protože i když zabírá tři místa, pořád se mi to zdá docela hodně i vzheldem k tomu, že tu do sebe už nějaké ty džbány obrátila. |
| |||
Jídelna Wayne Se zdvyženým obočím ho sleduji když si s miskou sedne vedle. Doufala jsem že si to vezme a půjde zase pryč. Hodím do sebe obsah poháru "Vypadá tak, protože je" odpovím sebejistě. Hmm... to vypadá že jsem vyprázdnila další džbán. Klukovi vedle už nevěnuji žádnou pozornost. Chce to víc krve. Pomocí krve v nich, si k sobě přisunu plné džbány kolem a seřadím je do řady před sebou . Spokojeně si prohlédnu desítku džbánů před sebeou.To by mohlo stačit...prozatím. |
| |||
Jídelna Lilith Spokojeně pohodím ocasem, když to vypadá, že celé mé gesto vzala správně. Na to její odseknutí povytáhnu obočí, ale pokračuji poměrně trpělivě s vysvětlováním. Připadám si, jak kdybych potkala pláňácký hříbě. "Dvě možnosti. A vidíš je hned, jak se váš pohled střetne. A přílišné vybavování nepatří ani do jedné z nich. To je specialita dvounožek." Vůbec netuším, proč vypadá tak podrážděně, když se bavíme o mé domovině. "To je přesně ten problém. U nás by nikdo netrestal, že se postavíš za svou čest, nebo bráníš svůj život. Také se nikdo nepřetvařuje, protože to nemá zapotřebí." Shlížím na ní a kovové značení na hrudi se maličkato rozšíří. "Dnes je klidný den. Jinak většinou jídelna vypadá jako bojiště," poučím ji shovívavě, "a ten hovor, kde musel zasahovat profesor vypadal velmi "civilizovaně". Jestli to je měřítko, pak jsem ráda za svou domovinu." |
| |||
Jídelna Yqueuas Přimhouřím oči a pozorně sleduji její pohyby, když si sundavá luk ze zad. Nezdá se ale že by ho hodlala použít...prozatím. Zapřemýšlím jestli se taky uchýlit ke zbrani, nakonec to zavrhnu...nemuselo by to skončit dobře ani pro jednu z nás. "Jasný způsob? Vždyť sama říkáš že buď se strhne boj nebo odejdete jako známý. Tak se rozhodni co chceš, jestli bojovat nebo se bavit" odseknu. Tohle je uplně nesmyslná konverzace. To je jako bavit se s naprostým negramotem o politice. Možná jí to do toho jejího koního mozku jenom nejde "Zákony džungle možná nezpochybnitelný jsou...ale pokud sis nevšimla tady nejsi v džungli ale v jídelně." "Přijde ti snad že by tady někdo s někým bojoval?... Ne všichni se normálně bavý jako civilizovaní tvorové" mávnu rukou po ostatních a pobídnu jí tak aby se sama podívala. |
| |||
Jídelna Lilith To by ovšem mohl říct každý. Nicméně váhavě pokývnu hlavou. Když však pokračuje, lehce nakrčím čelo. Poslouchala mne vůbec? Když se však začne ovzduší trochu ochlazovat, pochopím, že to byl jen velmi špatný způsob jak použít výhrůžku. Úsměv mi poněkud pohasne a do ruky se mi dostane můj velký luk, který doteď odpočíval na zádech. Zapřu se o jeho špici, jako kdybych ho používala ke svému podepření. "Je to především dost jasný způsob. Víš co máš čekat. Ne jako tady," pronesu, když se zarazí u našich způsobů, "vztahy jsou jasné. Buď se strhne boj, nebo odejdete jako známý." Vzpomínky mi opět trochu pozvednou koutky úst. "Zákony džungle byly dost jasné a nezpochybnitelné. Mrtví si nechodí nikam stěžovat a nesnaží se změnit samotné zákony přírody. Nejsilnější přežijí." |
| |||
Jídelna Yqueuas Začínám být trochu rozladěná. Co je tady k smíchu? To si ze mě dělá srandu? Možná jsem neměla být hned od začátku až tak přátelská. "No tak to ber tak že já se tě nepokusím zabít" navrhu jí. Na chvíly se zamyslím "Ale neučila jsi se být opatrná ne? Tak se toho drž" doplním chladně a můj úsměv se změnil v naprosto vážný výraz. Snad pochopila že to nebylo jen prázdné žvanění ale výhružka. I když chci se spolubydlícími vycházet, nechci aby mě braly na lehkou váhu. Doufám že už se k tomu nebudu muset vyjadřovat takže zmením téma "To je dost barbarský způsob...to asi nemáte příliš dobré vztahy ne?" Nedovedu se představit kde to žila. |
| |||
Jídelna Vesa Po mých slovech na mne zůstane jen tak zírat. Povytáhnu jedno obočí a pohled jí oplácím. Co já vím, co z ní nakonec vypadne. "To záleží na tom, jak se dokážeš natáhnout," nadhodím. Možná jsem měl prostě obejít stůl. Napadne mne, když si v klidu doplní pohár a dlabe na mne. Nakonec se ale přeci jen rozhodne mi pomoci. Objeví se krvavá ruka a misku mi poddá. "Nebo tak. To vypadá jako šikovná schopnost. Díky," pokývnu jí a zapadnu do nejbližší židle, abych skoncoval z obsahem misky. |
| |||
Jídelna Lilith Nakonec se usměje, trochu se mi uleví, je to vidět i na mém postoji. Než stačím nějak více zareagovat promluví znovu. Zamrkám a mám co dělat, abych se nerozesmála. "Být spolubydlící většinou v týhle kobce ještě neznamená, že se tě ten dotyčný nepokusí zabít. Naučila jsem se raději být opatrná, nicméně tady je to prý moc," lehce pokrčím rameny a chytím posledních pár pavouků, než odložím prázdný poklop na stůl. "Nicméně to není tak, že bych se bála nebo něco. Jen jsem nová v celém tom..." mávnu rukou jak chytám slova, "společenském chování," vypadne ze mne nakonec. "U nás doma je to úplně jinak. Když už se někdo potká, tak z toho většinou vzejde jedna mrtvola." |
doba vygenerování stránky: 1.5149719715118 sekund