| |||
Jídelna tvoreček a Akashka Když po mne tou rolkou hodí, jen plavým pohybem uhnu a tak prosviští kolem mne. (37%) "Nechceš jídlo, to znamená, že jídlo jsi ty?" pronesu směrem k tvorečkovi. Jídlo na stole je všechno upravené a malé. Celkem by mne zajímalo, jak se z toho nají. A fláky masa tamhle jsou zase veliký. Možná bych se na jídlo měl proměnit. Pak ale promluví ta dívka. Podívám se a překvapeně povytáhnu obočí. Vypadá, že je naštvaná. Absolutně nechápu proč. "Mocná čarodějka co podepsala školní řád," připomenu jí a lehce zakloním hlavu, abych si lépe prohlédl její křídla. "Odkdy mají čarodějky blanitá křídla?" zeptám se celkem se zájmem. |
| |||
Pokoj - knihovna - jídelna tvorové v knihovně, nikdo konkrétní Nějakou dobu se jen tak znuděně válím na postely. Fajn, tohle mě nebaví. Letmo kouknu na mapu školy a vyplazím se z pokoje. Tak kam? Ve druhém patře by měla být knihovna. Proplazím se chodbou ke dveřím knihovny a nahlédnu dovnitř. Kousek ode dveří postává stupinka několika tvorů -blonďák, tři zrzky a holka s křídlama. "Pfff.." nespokojeně se ušklíbnu, doufala jsem že v knihovně nikdo nebude. Nejsem zrovna v náladě s kýmkoliv se bavit. Splazím se po schodech do prvního patra. Jen učebny...tak nic. Pokračuji do haly v přízemí. Čekala jsem trochu víc. Možná si seženu nějakýho průvodce. Docela mi vyhládlo, zamířím tedy do jídelny. Rovnou zamířím do čela stolu (O5), cestou se letmo podívám po přítomných. Za spoustu z nich by jistě bylo dost. Když se doplazím do čela stolu odsunu několik židlí stranou a snížím se na ocase abych dosáhla lokty na stůl. Z jednoho ze džbánů s krví zvednu menší krvavou kouli, zhruba velikosti pěsti. Koule se chvilku vznáší ve vzduchu a pak se přesune do poháru předemnou. Nejdříve jen malými doušky ochutnám jestli je krev vůbec pitná. |
| |||
Jídelna Ulgge Hodně jídla. Mňam, mňamiky, mňam. Jídlo! Jídlo. Spokojeně uzobávám a sedím u své paničky, zatímco s nadšením sleduji tu spoustu různých tvorů. Kamarádi. Jenže panička mě nechce nechat se kamarádit. Jídlo. Jídlo. Někdo přijde k nám, radostně vyvalím oči a hned se k němu vydám. Chci podat tu červenou věc, z té dřevěné věci a nechci si umazat pacinky, tou nedobrou bílou věcí, ale on mi podá cosi kulatého, smrdutého. Bléé. Vypláznu jazyk a hodím tu věc po něm, třeba si chce hrát. (30%) |
| |||
Jídelna Ulgge Spolužák se pohodlně posadí. Nějak mě ta jeho bezstarostnost štve. Nevím, proč. Že by mi někoho připomínal? Ale zachová se hezky vůči Gyzmovi, takže mu dám šanci. Za to Gyzmo se příliš společensky nezachová. Zahihňám se. Stáhnu ruku zpět. Asi je od jinud než já a nezná moje zvyky. Možná. Nebo to mám brát jako neúctu? Třeba má něco proti ženám? Nebo spíš démonům? Prohlížím si jej a tak nějak mi připadá jako sebestředný narcis. Kdo jiný by si taky barvil vlasy na modro? Zarazím se a strnu, jelikož tohle není úplně mou běžnou reakcí někoho odsoudit, aniž bych jej poznala. Tahle škola mě ničí. Ale to jeho pobavené popíchnutí, mě opět naštve? Nevím, moc nerozumím těm pocitům. "Možná by ses měl bát ty. Jsem totiž mocná čarodějka." ušklíbnu se a tvářím se nebezpečně, jenže ve vnitř se třepu strachy. Takže spíš vypadám jako koťátko, které si troufá na tygra, možná na draka? Co já můžu vědět, kdo on je. Ale mám jednu výhodnu, on taky neví kdo jsem já. Sakra, proč jsem mu říkala své jméno? Křečovitě se na něj usměji. |
| |||
Jídelna Akashka a tvoreček Dívka reaguje dost vyplašeně, což jen tak nějak podtrhuje mojí teorií o zdejších jatkách. Mimovolně se pousměji. To bude ještě zábava. Ležérně se rozvalím přes židli a pohled mi padne na tvorečka co přihopká blíž mezi jídlem a stejně to vypadá, že o jídlo žebrá. Natáhnu se pro nějaké rolky, naprosto netuším čeho a pokusím se mu je nabídnout. Uvidíme co to s ním udělá. "Takže to napětí je běžné. Zajímavé." Odtuším, když nakonec skutečně odpoví. "To bude tím, že mne to teprve teď vyplivlo nahoře ve společence," kývnu bradou ke stropu jídelny, abych naznačil směr, "jsem Ulgge." Odpovím ji na představení. Na nataženou ruku chvíli koukám, ale nemám se k tomu, abych na to gesto odpověděl stejným způsobem. Místo toho si ji prohlížím. Všimnu si tak jejího pohybu. Uchechtnu se. "Jestli tě to uklidní, tak nejsem ani krvesajka, ani lidožravý." Poznamenám pobaveně. |
| |||
Jídelna Ulgge Uždibuji a soustředím se na Gyzma, aby opět neudělal nějakou neplechu, přeci jen by se mu to mohlo stát osudným a tím momentálně nemyslím, jeho smrt, ale spíše zpáteční letenku za mou matkou at o by se mu mohlo stát opravdu definitivně osudným. Nejspíš by na něm dělala nějaké pokusy, přece jen v zájmu vyššího dobra, nebo čím si to vlastně obhajuje. I tak se mi po domově a rodině moc stýská. Obzvláště nyní, když se zdá, že odstud zmizeli všichni na kterých mi nějak záleželo. Polekaně nadskočím, když se vedle mne ozve mužský hlas. "Aa ahoj?" Špitnu, přeci jen jsem si nebyla úplně jistá, zda mluví na mne. Zvednu k němu své velké čokoládově hnědé oči, ale hlavu nechám skloněnou. Za to Gyzmo využije příležitosti a přihopká k němu, zvědavě si jej prohlíží a čeká jestli mu nedá nějakou mňamku, což je z jeho pohledů dost očividné. Mezitím mi dojde, že opravdu mluvil na mne. "Dnes je to tady klidné." "Ještě jsem tě zde nezahlédla. Já jmenuji se Akashka." mile se na něj usměji a opatrně k němu natáhnu svou ruku, která se lehce chvěje. Jsem připravená ji kdykoliv stáhnout a rychle utéct, teda byla bych, ale musela bych tady nechat Gyzma, což bych neudělala, takže jen tajně doufám, že mi neskočí po krknu nebo tak. Při té myšlence se nahrbím a schovám si víc krk. |
doba vygenerování stránky: 1.3662350177765 sekund