| |||
Společenská místnost dlaci - Jídelna nikdo konkrétní a Akashka a tvoreček Nakonec se přeci jen vypakuji ze společenské místnosti. Celá tahle budova je obří. Vlastně by asi nebylo úplně od věci trochu se seznámit. Až se tady ztratím, aby mne alespoň někdo hledal. Volným krokem vyrazím přes nerovnou podlahu do jídelny. Zastavím se na prahu a zůstanu zírat.No páni. Přehlídka jak na mých cestách. Dva muži, vypadají velmi nezajímavě. Démonka, netvářící se zrovna přátelsky. S tou by mohla být sranda, když už nic jiného. Kentaurka, která vypadá, že nakopne kohokoliv, kdo se přiblíží. Další nezajímavý týpek. Kluk co vypadá, že se bojí, že mu někdo sní jídlo. A nakonec na druhém konci stolu okřídlená dívka a nějaký tvoreček. Z celého toho obludária nakonec volím dívku. Přejdu místnost a posadím se vedle ní. "Ahoj. Vždy to tady vypadá jako před výbuchem?" Nadhodím tak nějak neurčitě, zatímco se rozhlížím po stole. |
| |||
Jídelna - bazény Miko, Kisa Cestou z jídelny mrknu na Bastena. Mám to ale paměť. Pak už jdu za holkama. Když dojdeme k bazénům zaculím se naprosto dvojsmyslně. "Teda holky, já nevím jak vy, ale plavky jsem si sebou nebalila. Asi to budeme muset zvládnout bez." čekám co ony na to. |
| |||
Presun: Pri tréningovej dráhe --> pred veľkou telocvičňou + nástenkou --> MT01 Pokračovala by som tréningom na dráhe, ale naozaj som mala chuť si do niečoho udrieť. Preto vojdem do školy, kde nikoho na prízemí nestretnem, naštrádujem si to rovno k veľkej telocvični a... dvere nepovolia. Myknem nimi v dojme, že sú zaseknuté, ale nič sa nestane. Čo to mám byť? Sú zamknuté? Sú mimo hodín neprístupné?...Sú vlastne mimo hodiny? Zaspätkujem to k nástenke a keď zistím, že tam práve prebieha hodina, pretiahnem tvár v netrpezlivej grimase. Namiesto toho sa teda pokúsim dostať do MT01, vedľajšej menšej telocvične a tam splniť svoj plán. Ak nenájdem niečo, do čoho sa dá udrieť, vystretá sa postavím do stredu a dúfam že funguje ako sauna a spoločenka. Našlo by sa niečo na spôsob fackovacieho panáka? Ako boxovacie vrece? Zahlásim nahlas, ruky už teraz zovreté v päsť. Vedela som že môj hnev bol prchký a často vyvolaný maličkosťami, nečakane, ale netrápilo ma to. Potrebovala som zo seba vyfiltrovať adrenalín. |
| |||
Jídelna Shade Vzpřímeně a nehybně sedím. Pozoruji své okolí. ... Přinejmenším rozmanité. Zrakem pomalu přejdu ke svým dlaním. Co mohu očekávat... Tvář se mi změní v grimasu. Nepříjemný tlak mi začne kroutit tělem, ale snažím se to nedat znát. Žízeň Přej si a bude ti dopřáno. Jako na zavolanou se před mnou objeví džbán krve a já použiji zbytek síly, abych si při hltání zachovat alespoň nějakou důstojnost. Po plném nasycení položím džbán a zírám do prázdna. Krev? Znechuceně se podívám na prázdný džbán. Poprvé si dobrovolně dopřávám něco tak zvráceného. Z dalších myšlenek mě naštěstí vyruší příchozí. Vztyčím se do pozoru a krátce se ukloním. "Ale samozřejmě pane. Prosím, posaďte se." Pokynu mu rukou na prázdnou židli vedle mé. Počkám, až usedne, poté se také posadím. |
doba vygenerování stránky: 1.4646599292755 sekund