| |||
všichni na chodbě v přízemí, v tělocvičně a na ošetřovně Se založenýma rukama čekám na chodbě, když vyjde léčitel s Thunder v náruči. Poposkočí mi obočí. Tohle si za rámeček nedají, až se probere. Trochu zle se ušklíbnu, ale na jeho pokynutí hlavou kývnu a odrazím se od zdi, abych v plul do místnosti. Během těch dvou, maximálně tří minut, prodlevy, už tady dochází k vřískání a vraždění. Upřímně - nepřekvapuje mne to. Sice nevím, co jim dotyčná provedla, ale vlastně mne to ani příliš nezajímá. Kdyby ta zranění nevypadala smrtelně, asi bych i dělal, že jsem to vůbec neviděl. Jistě, mohl jsem stejným způsobem, kterým hodlám zasáhnout, zareagovat již dříve, ale proč zbytečně plýtvat energií, když to není nutné. Rozpřáhnu ruce a místnost zahalí hustá černá mlha. Když se rozplyne, všichni přítomní, kromě Rary a Lyly, stojí nebo leží na ošetřovně. (Dle rozložení na mapě.) Ať si to vyřeší tam. Jediné, o co se ještě pokusím, je krátkodobě paralyzovat Aine (110%), aby měli čas jí vytáhnout z Alyssy. Úmyslně krátkodobě, takže jestli nereagují rychle, dokončí své dílo. (Paralýza funguje tak, že Aine hází obranný hod odolnosti těla. Každých celých deset % je rovna jedné minutě paralýzy. Tedy např. 76% je 3 minuty.) |
| |||
Tělocvična - Ošetřovna především Luis, Tatiana a Max Nad její téměř nijakou reakcí pokrčím rameny. Pomalu si začínám zvykat, že zdejší tvorové neberou hodnoty známých a přátel tak jako já. Proto se také opět ztěžka zvednu a přejdu k nejbližšímu, což je Luis. To už se sem řítí modrá vlčice. S její pomocí nebo bez její pomoci naložím kopytníka na svůj nyní dost veliký hřbet a do náruče zvednu malého kocourka. Jestli se vzbudí a bude chtít dolů, samozřejmě ho pustím. Ať již v doprovodu nebo ne, se pomalým a trochu kulhavým krokem vydám na ošetřovnu. Která je naštěstí hned vedle. Budu ráda, pokud bude vlčice přidržovat Luise, aby nespadl. Samozřejmě jsem postřehla, že se nemrtvý, co jsem z ní svalila, vydal Alyssy směrem a pravděpodobně nebude jediný, ale dostane ode mne stejně vlažnou reakci, kterou dala mne. Kdyby nebyla jen mou známou, jistě bych zasáhla a ochránila bych jí. Když však bez uvědomění ohrozí i mne, nebudu kvůli ní zvedat svůj luk, který jsem si zavěsila zpět na záda. |
| |||
Aera, Naberius, všichni v tělocvičně, na chodbě, všichni na ošetřovně Těch několik studentů se rozpohybuje. Když uslyším ránu, otočím se zpět do tělocvičny a hodím po Ericovi nesouhlasný pohled. "Všechny zraněné prosím přesuňte na ošetřovnu, všichni ostatní se tam zastaví jen na zkontrolování, zda to nezanechalo následky!" zvednu hlas a houknu do tělocvičny. Plameny Naberius uhasil, ale stále si nemohu být jist, zda je to tady bezpečné. Navíc spousta z nich potřebuje ošetřit. Poté již vykročím na chodbu s Aerou v náruči a než zmizím na ošetřovně, hodím lehké pokývnutí hlavy na Naberiuse. Nerad bych, aby se v mé nepřítomnosti ještě dorazili. Na ošetřovně odložím profesorku na volné lůžko a počkám, až ke mne přijde Rubus, abychom mohli zhodnotit její stav. |
| |||
Než stačí odpovědět ozve se volání z kraje místnosti. Více se schoulím do sebe a starostlivě si prohlížím Kimera. To už se sem přihrnou další a začíná tady být poměrně plno. "Ošetřovatel to má pod kontrolou..." pípnu tak nějak ke všem sotva slyšitelně, než se kolem všech protáhnu a spěšně opustím místnost. Na chodbě si oddychnu, jak v dohledu nikdo není. Když neberu nové síly, vyrazím do přízemí. Slabě pozdravím všechny v hale, než projdu dlouhou chodbou ke skladu. Chvíli se v něm štrachám, než se vynořím na chodbě s novými dveřmi. Jak si všimnu dvojice na chodbě, na chvíli zaváhám a zastavím se. Nakonec upírovi vtisknu do ruky nebo vsunu do kapsy klíč. Beze slova a rychle spěchám s dveřmi pryč, zpět ke schodišti, po kterém se pro tentokrát vydám nahoru. I když jsou dveře větší než já, nevypadá to, že by mi dělali větší potíže. Zmizím s nimi na pánské koleji, kde po chvíle práce nahradí dočasnou růžovou ucpávku v pokoji 13. |
| |||
Oberon, všichni na ošetřovně, cestou, Maid, Kimero Podržím mu telekineticky lítačky, aby mohl s vlčím tělem pohodlně projít na chodbu. "Jsem Claudile," pronesu poměrně tiše a vyrazím chodbou směrem ke schodišti dolů. "Možná byste pach chtěl zajít za třídním profesorem si to s ním vyjasnit," nadhodím mu možnost řešení jeho situace. Pořád vypadám trochu sklesle a přejetě. I tak, když se dostaneme do haly, tak hlavou pokývnu v pozdravu obchodníkovi a jeho kocourovi. Nezastavuji se ale a pokračujeme do sklepení. Od schodiště je to jen jedna zatáčka a již od dveří schodiště je vidět veliká cedule ´Lékařská laboratoř´nad lítačkami dál. Opět mu je podržím telekineticky, aby mohl vejít. Hned však jak vejdeme, vidím, že situace tu také není žádný med. Za dveřmi jsou dvě zhroucené dívky, jedna vypadá v bezvědomí, druhá vzlyká. Všude po zemi a vybavení je krev a další tekutiny, které jen z prvního pohledu těžko odhadovat co jsou. Zrychlím krok a odhrnu závěs, který doteď dělil místnost. Profesor na druhé straně vypadá, že by už rozhodně neměl být naživu. Provizorně odložím tělo které nesu na nejbližší volný a čistý prostor, než se hned - a beze slova - pustím do léčení Kimera. V první řadě se musí zastavit to rozsáhlé krvácení. (41%) Potom se pustím do dalšího plného léčení, vzhledem k vážnosti jeho zranění. (112%) Se zvukem zvonu, který zazněl před chvílí, se divím, že byl vůbec ještě při vědomí. |
doba vygenerování stránky: 1.4251999855042 sekund