| |||
Jídelna - pokoj kdokoli, ochlasta Vodní tunel byl celkem příjemným překvapením. Měla jsem obavy že si země plecháč jen vystřelil. Po dopadu na polštář se rozhlédnu po místnosti. Doplazím se ke stolku a pročtu si papíry na stole. Asi mi nezbývá nic jiného, tak podepíšu co mám. S pohledem přeným do desek se vyplazím do jídelny. Zvednu pohled od desek a přejedu pohledem tvory v místnosti. Oči se mi zalesknou nadšením a na tváři se objevý krutý úsměv. Toužebně si povzdechnu. To by bylo peněz. Když se dostanu až k Miko, trpe se ušklíbnu. No to je bezvadný. A já pevně věřila že už tu ochlastu nikdy nepotkám. A s tím je celej den v pytli. Vrátím se zpět k deskám a hledám na mapě kde vlastně jsem ubytovaná. Vzhledem k tomu že něco jako oblečení obvykle nepoužívám takže nemám desky kam dát, a tahat je všude sebou je nesmysl. Vyplazím se z jídelny do pokoje, který je k mému nepohodlí až ve druhém patře. Nesnáším schody. Tahle budova je navíc větší než jsem si původně myslela. Doplazím se až do pokoje, hodím desky na stůl a vyčerpaně rozvalím na posteli. Vypadá to že mám jen jednu spolubydlící, k čemu jsou tu ale dvě židle? |
| |||
U lávového jezírka - Ošetřovna Raxan, Shrey, Jigme, všichni na ošetřovně Když se začne vykrucovat povytáhnu jedno obočí. Nakonec to ale odsouhlasí. V jeho tváři ale jasně vidím vzdor. "Omluvíš se mu přesně za to, co jsem řekl. A věř mi, že pokud zjistím, že jsi školní trest nesplnil, při tom dalším si budeš přát, aby jsi do školy vůbec nepřišel." Hlas se mi podbarví přesně mířenou dávkou moci, takže nesnese odporu. Můj trest splní do puntíku jak jsem řekl, protože do té doby ho to bude užírat, že by mne zklamal a to je to poslední co by chtěl. Nebo mu to momentálně říká černá tečka ovlivnění, co se na něm bude držet, dokud se neomluví. "A teď padej na hodinu, než si to rozmyslím a přitvrdím." Odešlu ho stejně nekompromisně na hodinu. "Náš hovor dokončíme někdy jindy," usměji se na Shrey a hlas sklouzne zpátky do melodického a sametového, příjemného na poslech. Poté se otočím ke škole a vyrazím na ošetřovnu. Cestou se zeleně zaleskne a ohořelé oblečení se spraví. Jen místo zelené nabere černou barvu. Vejdu zadním vchodem a dveře si před sebou otevřu telekinezí. Zavřu je již normálně, vzhledem k poli ošetřovny. Pohled mi padne na Helen a chlapce ležícího v posteli a povytáhnu obočí. To vypadá, že se z toho ještě nevzpamatoval. Přejdu k posteli naproti a položím do ní čaroděje. Potom skrze okno ordinace mávnu na Rubuse. |
doba vygenerování stránky: 1.6061990261078 sekund