| |||
Jídelna Kisa, Miko "WTF? Jako já?" Zamrkám nechápavě. Miluju svoje vlasy, nek...azila bych si je barvením a kdybych měla být vybledlá, tak to bych byla asi hodně na...štvaná. "Tak zase by se jí ten milenec nomrzel. Jednou Brad Pitt, podruhý Clooney." "Jo, jsem hustá." zakřením se na ni. "Jsem krásná, mladá a štíhlá. A z věku si nic nedělám, pohoda." řeknu převelice skromně k mému věku. "Soráč." prohodím k ní, když se oklepe. Jo mohlo by to být nepříjemný. "Kitsune? Liška. Hustý!" zakřením se ještě víc. "Znáš tu pohádku o Budulínkovi? Povozím tě na ocásku. Že ho chtěla unést nějaká Kitsune?" "To bylo co? Nebo mi zase nalili něco do pití?" Podívám se nedůvěřivě do poháru, když se jakoby kolem mě země zachvěje a to všechno. V místnosti se objeví ženská-had, že by taky medúza? "Jí znáš? Ta asi nebude taková kámoška jak ty, co?" |
| |||
Jídelna - Upíří společenská místnost nikdo konkrétní a potí Harkat V jídelně se toho děje nějak moc. Pak dokonce začnou přicházet noví tvorové. Když na mne ale bez přestání nějakou dobu zírá jedna ze studentek, nakonec to nevydržím a zvednu se k odchodu. Ještě se tu něco semele. Vyrazím, každý můj krok doprovází čtyř ťuknutí o kameny, směrem ke společenské místnosti. Mohla bych si ještě trochu odpočinout, než začne vyučování. Když dorazím do společenské místnosti, zjišťuji, že tam již někdo je. Nasadím tedy přátelský úsměv. "Zdravím." |
| |||
Hamcimra Bílá bělejší... "To čumím jak vér, bílé to seš a meno nějaký máš?" Zvednu gébiš ze sesle a votřu hnáty do gatí. Pak se podrbu ve vósiskách. "Jasan, si tady vlastně dáváte majzla na vychování. To bude fuška." Odrknu si až mě z nosa vyletí solidní nudla. "Dem na to, šéfíku." jdu za borečkem. Tak mě napadá, že kdyby se vopřel ke stěně jako u nás v chlívku, tak bych ho přehlíd. Zakřením se na něho. "Dotaz šéfíku, proč tak těsné vohoz. Se srazil?" Leccos by nasvědčovalo tomu, že ho někdo vypral. |
| |||
Jídelna Kisa, Sonja, zlodějka "To je nějaký spešl způsob jak se oživit?" Podívám se na ni,když zmíní ocas. Na její potvrzení mých slov jen souhlasně kývnu. Když se po své další otázce na mne tak podívá, jsem vážná. Pak začne koktat a já to nevydržím a začnu se smát. "V pohodě prosímtě, nemusíš z toho zase dostat infarkt. Ale u někoho bych radši fakt byla opatrná na co se ptám." Uchechtnu se. "A to jsi vzala kde, že upíři žijí věčně?" Poočku sleduji nově příchozí, ale bavím se, takže mne nijak netankují. Než se do místnosti vplazí ona. V tu chvíli celá hlava zmlkne a naprosto každý hádek kouká jejím směrem. Veškeré úsměvy zmizí a já pomalu vstanu. Jestli by se posadila ke stolu, už by nevstala. Ona se ale jen odplazí pryč, takže se zase posadím. Má dobrá nálada je ale pryč. Jaká zatracená pravděpodobnost je, že zrovna my dvě se tady potkáme. |
doba vygenerování stránky: 1.5414860248566 sekund