| |||
Relaxační místnost peklo Mé snažení během volné chvíle před další hodinou nepřineslo ani zdaleka takové výsledky jaké bych očekávala. Dalo by se to nazvat jen čirým neúspěchem a i když zklamání z něj bylo pochopitelné…přece jsem si z toho něco odnesla. A sice bližší porozumění svojí situace. Fakt že budu muset hledat nové způsoby jak dosáhnout svého. Jen další nesmyslné a bezdůvodné překážky. Z přemítání mě vyvádí další dění v tělocvičně nade mnou. Nevím co přesně jsem od příchodu profesora očekávala, možná snad nějaký větší zásah? On se ale jen otočil ve dveřích a zůstal tam Sukui a další ležet. Vlastně se nikdo z přítomných nehrnul do pomoci. Inu, není to moje starost. Ačkoliv bych i odsud mohla pomoci trochu víc, nechám to na nich. Stejně mi školní zvon hlásí konec přestávky. Čas přesunou se na další hodinu. Snad mi alespoň tahle k něčemu bude. A když už ne, snad se alespoň nachomýtne zase nějaké fiasko které jinak nudnou hodinu zpestří. S řádnou nechutí se tak vznesu z lávy a ladným krokem vyjdu do patra. Žár za tu dobu nastřádaný zůstává pěkně uvnitř štítu. Znovu se cestou míjím s medúzou a tím klukem. Dávno vím že se ti dva za celou tu dobu nehnuli z místa. Tentokrát jí však nevěnují jediný pohled, přesto mi na tváři pohrává škodolibé pousmání. Stejně je až fascinující kolik je tu tvorů co ignoruje přímou hrozbu na jejich vlastní život a ještě se jí vysmějí. Na jednom místě jsem se s tolika snad ještě nesetkala. Tu a tam se někdo takový našel, ale jen málokdo měl čím podpořit svojí jistotu. Čas ukáže. Nestarám se proč v učebně stále posedává víla, profesor jí profesor popožene…až se uráčí ukázat. Já se zatím posadím do poslední lavice. Židli si od ní kus odsunu a nohy hodím na stůl. |
| |||
Před učebnou 1 Miko Ozve se zvon. "Zdá se, že máš půlku za sebou," tapnu jí do nosánku. "Běž, ať nemusíš moc dohánět a máme víc času na sebe," mrknu na ní a otevřu jí dveře. |
| |||
Ošetřovna - Chodba před ošetřovnou Marcos, procházející Jen tiše zavrtím hlavou. Moment na to se nechám zmámeně vytáhnout na chodbu. Sevřu pěst, když mě pustí, abych zachytil tu trochu tepla z našeho dotyku. "Hodinu..?" zeptám se nejistě s pohledem, trochu zasněným, na něm. Nevnímám tak nikoho kolem nás, ani jak ubíhá čas. Ten jako by se zastavil. |
| |||
Pozemky - Pred hlavním vchodem Hill, Vesa "Jo, to je fakt. Ani jsem si přes to všechno neuvědomila, že jsme nejedli a to už taky začínám mít hlad," poznamenám zamyšleně, zatímco pokračujeme ke vchodu. Zvědavě zkoumám jiné rozložení keřů a stáje(?) u budovy, když procházíme kolem. Fascinující... Už mám nakročeno do haly, kde se s Ves rozloučím, když se zarazím. Otočím se zpátky na Hilla, který je stále ve své wyverní podobě a dojdu zpátky k němu. Pohladím ho po čumáku. Po chvíli uvažování dojdu k závěru. "Nanosím ti jídlo sem? Nechce se mi riskovat, že se zraníš, kdybych ti rozbila okno," vyzubím se na něj. "Stejně by to moc nešlo," dodám nakonec. |
| |||
Jak se překlopí ručička hodin na celou, celými pozemky se ozve zvuk zvonu, který odbije pětkrát. Je slyšet do všech místností (mimo třídy, kde probíhá dvouhodinová výuka, což je nyní učebna 1) a rozléhá se i na pozemcích. Je to poměrně výrazný zvuk, který nelze tak lehce ignorovat. Ve stejný okamžik, kdy začne odbíjet zvon, se otevře brána a dovnitř vejde poměrně typicky vypadající čaroděj, který zamíří rovnou do sklepení. Poté, co aktivuje portál, se zase promptně vzdálí bránou zpět do hlavní budovy. |
doba vygenerování stránky: 1.2874548435211 sekund