| |||
Před hlavním vchodem Vesa, Kelly Jen souhlasně odfrknu, ale ani nezvedám hlavu od země. Když dívky vystoupají po schodech ke vchodu, zastavím se tak, abych nemotorně něco nerozbil. Loupnu po nich okem a i přes mou snahu se podoba ani nehne. Kecnu tedy sebou na zem. Když se ovšem dívky rozdělí, trochu zafuním. Vesa odchází, samozřejmě, že ji nehodlám zastavovat, když je její přání být teď sama. Přemáhá mne ale zoufalý pocit, že nemohu za Kelly dovnitř, protože dveřmi se prostě neprotáhnu. Přivřu oči, když se Kelly tlapka dotkne mého čumáku. Rychle je ale zase otevřu, když navrhne že by šla dovnitř sama. Rychle zavrtím hlavou, dávám si však pozor, abych jí neublížil nebo nepřekotil. |
| |||
Učebna 2 – před učebnou 1 Merlin, Salazar A tak čekám a čekám až nakonec usnu když mně probudí zvuk zvonu (který označuje konec hodin), zmateně se rozhlédnu a zjistím že tu je pouze nějaká neznámá dívka. Skvělé Ary takže jsi tuhle hodinu prospala. Ale je zvláštní že mně nikdo nevzbudil, měla bych se zeptat Salazara co jsem vlastně prospala až se s ním opět setkám. Dobrá co mám za hodinu teď, vytáhnu rozvrh z kabátku a vypadá to že mám volno a pak tu je nadepsané něco jako individuální hodina. No tak to jsem vážně zvědavá o co půjde, ale teď rozvrh zase chovám pak se zvednu a vyjdu ven. Jsem rádá si všimnu že o něco dál je Salazar a už o něco méně že je s tím shrbeným klukem. I když nechci řešit svůj problém před ním protože nestojím o další kázání nechce se mi také čekat až později Salazara někde potkám. Pořád ještě musím vyřešit tu věc s Gillem abych nemusela nosit boty. Dojdu tedy k nim, počkám jestli o něčem nemluví a pak je oslovím oba. „Ahoj nevíte co se probíralo na hodině? Já jí totiž prospala, ale čekalo se dlouho a pořád nic.“nakonec se zatvářím omluvně pokud by mně chtěli pokárat za to jak jsme mohla usnout, ale jsem víla a čekání mně ubíjí (nebo aspoň uspí). |
| |||
Relaxační místnost peklo Mé snažení během volné chvíle před další hodinou nepřineslo ani zdaleka takové výsledky jaké bych očekávala. Dalo by se to nazvat jen čirým neúspěchem a i když zklamání z něj bylo pochopitelné…přece jsem si z toho něco odnesla. A sice bližší porozumění svojí situace. Fakt že budu muset hledat nové způsoby jak dosáhnout svého. Jen další nesmyslné a bezdůvodné překážky. Z přemítání mě vyvádí další dění v tělocvičně nade mnou. Nevím co přesně jsem od příchodu profesora očekávala, možná snad nějaký větší zásah? On se ale jen otočil ve dveřích a zůstal tam Sukui a další ležet. Vlastně se nikdo z přítomných nehrnul do pomoci. Inu, není to moje starost. Ačkoliv bych i odsud mohla pomoci trochu víc, nechám to na nich. Stejně mi školní zvon hlásí konec přestávky. Čas přesunou se na další hodinu. Snad mi alespoň tahle k něčemu bude. A když už ne, snad se alespoň nachomýtne zase nějaké fiasko které jinak nudnou hodinu zpestří. S řádnou nechutí se tak vznesu z lávy a ladným krokem vyjdu do patra. Žár za tu dobu nastřádaný zůstává pěkně uvnitř štítu. Znovu se cestou míjím s medúzou a tím klukem. Dávno vím že se ti dva za celou tu dobu nehnuli z místa. Tentokrát jí však nevěnují jediný pohled, přesto mi na tváři pohrává škodolibé pousmání. Stejně je až fascinující kolik je tu tvorů co ignoruje přímou hrozbu na jejich vlastní život a ještě se jí vysmějí. Na jednom místě jsem se s tolika snad ještě nesetkala. Tu a tam se někdo takový našel, ale jen málokdo měl čím podpořit svojí jistotu. Čas ukáže. Nestarám se proč v učebně stále posedává víla, profesor jí profesor popožene…až se uráčí ukázat. Já se zatím posadím do poslední lavice. Židli si od ní kus odsunu a nohy hodím na stůl. |
| |||
Před učebnou 1 Miko Ozve se zvon. "Zdá se, že máš půlku za sebou," tapnu jí do nosánku. "Běž, ať nemusíš moc dohánět a máme víc času na sebe," mrknu na ní a otevřu jí dveře. |
| |||
Ošetřovna - Chodba před ošetřovnou Marcos, procházející Jen tiše zavrtím hlavou. Moment na to se nechám zmámeně vytáhnout na chodbu. Sevřu pěst, když mě pustí, abych zachytil tu trochu tepla z našeho dotyku. "Hodinu..?" zeptám se nejistě s pohledem, trochu zasněným, na něm. Nevnímám tak nikoho kolem nás, ani jak ubíhá čas. Ten jako by se zastavil. |
| |||
Pozemky - Pred hlavním vchodem Hill, Vesa "Jo, to je fakt. Ani jsem si přes to všechno neuvědomila, že jsme nejedli a to už taky začínám mít hlad," poznamenám zamyšleně, zatímco pokračujeme ke vchodu. Zvědavě zkoumám jiné rozložení keřů a stáje(?) u budovy, když procházíme kolem. Fascinující... Už mám nakročeno do haly, kde se s Ves rozloučím, když se zarazím. Otočím se zpátky na Hilla, který je stále ve své wyverní podobě a dojdu zpátky k němu. Pohladím ho po čumáku. Po chvíli uvažování dojdu k závěru. "Nanosím ti jídlo sem? Nechce se mi riskovat, že se zraníš, kdybych ti rozbila okno," vyzubím se na něj. "Stejně by to moc nešlo," dodám nakonec. |
doba vygenerování stránky: 1.3660888671875 sekund