| |||
Jídelna Sonja, Miko Dlouze se zamyslím, tak dlouze že to možná vypadá že vůbec nechci odpovědět. Odhrnu si vlasy z čela "No měla jsem delší vlasy...podobný barvy jako ty" Zoufale si povzdechnu, nedokážu vůbec vybavit svou lidskou podobu. "No prostě jsem vypadala jinak" odbydu odpověď s úsměvem na tváři. Oplatím Sonje zubatý úsměv "Ty si upír?..hustý" je slušné ptát se na věk? Chci vědět jestli je starší než já. Upíři, tedy pokud je někdo nezabije přeci žijí věčně ne? Navíc jako upír by snad měla být hrdá na svůj věk. Možná se na to ale koukám jen z pohledu kitsune. "A kolik ti je?" zeptám se nadšeně. Snad se hned neurazí. Při poznámce Sonji, jak se kamarádka Miko představila nechápavě nakloním hlavu na stranu. Zrovna jsem jí potkala a už pochybuju o jejím zdravém rozumu. "Není zrovna příjemný pocit, když cítíš jak se tvoje tělo mění v kámen..." řeknu smutně. "...Nepřála bych to nikomu" ta bezmoc je nesnesitelná. Oklepu tu vzpomínku, je to minulost na kterou nechci myslet. Nebudu se tím raději dál zabývat a nechám to plavat, nechci si kazit náladu. |
| |||
Jídelna Jožin Stojím u vchodu a po mé otázce se otočí jeden maník - maník? OBROVSKEJ HROMOTLUK! Zamrkám několikrát očima a doufám, že mám jen mžitky před očima a ne a ne - je to pravda. Povzdychnu si. "Do čeho ses zase nechal uvrtat Bilí..." zašeptám potichu tak, že mě může slyšet jen hodně dobrý sluch. Dojdu blíže k tomu muži a usměji se na něho. "Jsem Bilí, jsem váš učitel a nyní máme hodinu pane Jožine." podívám se na to co už zbaštil a musím uznat, že má sakra dobrý apetit. "Pokud budete tak laskav a půjdete se mnou, může začít hodinu. Nebo si ji chcete nahradit jindy? Já totiž ne, tak prosím." ustoupím stranu, zvednu ruku v gestu, že má jít přede mnou do učebny. Usměju se na něho. Mám 2 metry, jsem celý bledý, bílé - nagelované vlasy do špičky mě ještě zvětšují a mám na sobě dlouhý kabát, který mi je na zádech těsný. |
| |||
Jídelna Lailah, Simiel "V pořádku..."přijmu její omluvu zachmuřeně. Jen to přineslo to vzpomínky, které bych raději zapomněla. "Noo popravdě se tady sama moc nevyznám" přiznám neochotně. Zamyslím se jak dlouho tu jsem. "Když jsi se připojila ke mě a k Vengemu před školou...myslím že jsem tady nebyla ani den" nejsem si moc jistá. Ve chvíly kdy se chystám navrhnout že bychom mohly navštívit knihovnu objeví se Simiel. Uchechtnu se když si vzpomenu na naši neukončenou konverzaci. Ach kdybys jen tušil. Pokud se Lailah neprokecne, mohla by mi tahle legrace nějakou dobu vydržet. Na tváři se mi rozlije široký úsměv při pohledu na Lailu. Pokynu mu rukou k nejbližší židly s úsměvem mu nabídnu místo vedle. Stejně je na něm cosi zvláštního. Třeba jeho reakce když si ke mě předtím přisedl. Divím se že jeho reakce teď nebyla obdobná. "Dovol abych vás představila" kývnu směrem k Simielovi "Lailo Simiel, Simieli Lailah" kývnu hlavou směrem k Laile. Rychlé a stručné představení. Možná by nás tu mohl provést Simiel. "Simieli? Co se tu dá dělat ve volném čase? Je ho tu tolik a my nějak nemůžeme přijít na to co dělat" knihovna by asi nebyl špatný nápad ale přeci jen tady toho musí být víc. Doufám že nepřijde se nějakou nesmyslností... i když on asi není z těch kteří by vymýšlel nesmysly. |
| |||
Jídelna Sněhurák? Nacpávám se kejtou a je mi putna co kolem mně dělajó vostatní. Přeméšlím, co všecko bude potřeba ufakčit, když f tom nějaké bělouš zakrákorá moje meno. Votočím se kebuló k němu, aby se jako domákl, že mu věnuju pozornost. "Jasan, to su já. Vo co de?" hóknu na něho s plnó škraňó, až mě vodlítáváj sliny z huby. A taký mávnu haluzo na Simíka. |
| |||
Jídelna Miko, Kisa, okrajově Nybe "Jo, to zní jako bezva plán." mrknu na Miko, když řekne, že se sejdeme na mejdan v jejich společence. To už Nybe rychle utíká na hodinu, tak jí jen zamávám. Nybe vystřídá nějaká jiná hoka, ale asi tak stejně mladý maso jako Nybe, jaký zklamání, to tady není nikdo plnoletej, kdo by se dal vojet. Na Mikino pozvání jen kývnu k volné židli, asi zná Miko. "Vedlejší efekt? A jak si vypadala předtím?" nakloním se, tak abych si jí mohla líp prohlídnout. "Takže se tvé sochařské umění dá zvrátit. Ty vado, na tom by se dalo zbohatnout. Zakamenit milence, odkamenit milence. "Drahý to je jen nová socha"" rozesměju se. Těžko říct, jestli pochytají moje myšlenkové pochody. "Jo, vlastně. Ahoj já jsem Sonja." věnuji jí upíří zubatý úsměv, aby se mě nemusela ptát, do které koleje, že to patřím. Takhle to bude snad hned jasný. |
doba vygenerování stránky: 1.4156250953674 sekund