| |||
Jídelna Lailah "Díky" poděkuji jí upřípmně, jsem ráda že to chápe. Pokazí to ale svým dalším prohlášením. Určitě to nemyslela špatně ale stejně mě to rozčílilo. Abych se uklidnila dlouze si povzdechnu. Nechci ale být protivná takže se jí pokusím odpovědět klidným tónem. Nemůžu jí ale nic zazlívat když nezná všechny podrobnosti. "Tady možná ano ale...ale právě kvůli tomu jsem to neměla zrovna...jednoduché" hodně zjednoduše řečeno. I přes moje snahy znělo moje vysvětlení dost podrážděně. "Ostatní andělé a démoti to bohužel neviděli tak pozitivně jako ty" smutně se usměji. Vlastně ne jenom andělé a démoni... Naštěstí to už dále nerozváděla a přešla na další téma. "Nevím" přiznám neochotně. Upřímně nemám žádnou představu co dělat s takovým množstvím volného času. "Máš nějaký nápad?" zeptám se na téma "seznámení se školou". Nevím co přsně si pod tím představit. |
| |||
Jídelna Sonja, zadek Nybe, Kisa Zazubím se na ni, když to odsouhlasí. Kývnu na ni, když odletí na hodinu. Než si však stačím dolít nebo promluvit na Sonju, přijde k nám nějaká dívka. Povytáhnu jedno obočí až nad brýle. Dneska jsou nějací společenští ti zdejší studenti. "Nazdar..." Přejedu ji pohledem. "Známe se...?" Zeptám se, když hlava poněkud ožije a vzduchem zakmitá hned několik jazyků. Lehce nakloním hlavu na stranu. "A jste si jistí?" Zamumlám si potichu pro sebe. "Jasně kecni si na zadek." Pobídnu ji k volné židli u nás zatímco si ji prohlížím. Jsou si sice dost jistí, ale radši si to nechám potvrdit od ní. Ani jsem nějak nepostřehla, že jí z toho dostali. |
| |||
Ošetřovna - pokoj - jídelna kdokoliv, Miko S rozloučením konečně opustím ošetřovnu. Dojdu chodbou až do haly kde se zastávím a nerozhodně se rozhlédnu kam. Nejprve tedy zamířím do pokoje. Před dveřmi se ale zastavím. Co když už to není můj pokoj. Se zatajeným dechem vezmu za kliku, pomalu otevřu dveře a nahlédnu dovnitř. Nikde nikdo. Znuděně se rozvalím na postely a přemýšlím co budu dělat. Po chvilce uvažování se zvednu a ve své liščí podobě se jdu projít po škole a pozemcích. Přeci jen je to pohodlnějíš a přirouzenější na čtyřech než na dvou. Bloudění po škole a jejích pozemcích mě nakonec zavedlo k chodbě vedoucí do jídelny. Cestou do jídelny na sebe vemu opět lidskou podobu. Hned při vstupu si všimnu několika známích tváří...ale taky tváří které jsem tu předtím neviděla. uběhla poměrně dlouhá doba, takže asi dost lidí přibylo. Vydám se k místu j sedí medusa. "Ahoj Miko" mávnu na ní abych upoutala její pozornost. "Můžu se k vám přidat?" zeptám s úsměvem. Pak se ale zarazím a úsměv mi z tváře zmizí, pozná mě teď vůbec? Ostatně ani já bych se teď nepoznala. Nervózně se ošiju, co když je na mě naštvaná? Ani si pořádně nevzpomínám co se přesně stalo. Možná jsem se mohla znovu představit. S napětím očekávám její reakci. |
| |||
Jídelna Aine Krátce jsem pohlédla na prsten, kterému poslední chvilky Aine věnovala více pozornosti. Rodinná památka? Dost možná... Ale ptát jsem se přímo nechtěla. Všechno má svůj čas. |
| |||
Pozemek, 302, hledání, jídelna Krystalák, Jožin? Dívám se dokola, dívám se a hledám a nakonec ho najdu, toho zrádce. Založím si ruce na hrudník a zamračím se, koukám se, jak mučí tu mládež, ale moc drlouho mi to nevydrží, mé koutky úst rychle vyskočí nahoru. On z nich dělá maso... Dívám se a všimne si mě, mávne na mně a já mu to oplatím. Ne, už nikdy více tvou rozcvičku příteli... Sleduji je a podívám se na své hodinky, povzdychnu si. Musím hledat dále. Zvednu ruku a poklepu na hodinky Krystalákovi, uvidíme se později kámo. Otočím se a odcházím do budovy, nespěchám, na co? Chci se ještě setkat s někým jiným, chci vidět toho blázna co mě přijal, ale bohužel - nenajdu ho. A jako žert už nenajdu Krystaláka a zatím ho neuvidím. Má další hodiny? Další den, další ráno a já už musím jít dál. Vytáhnu si rozvrh své hodiny a najdu si učebnu číslo 302 a - nic. "No to si děláš kozy..." řeknu a zaúpím. Nikdo tam totiž není. Podívám se na plast papírku a máchnu s ním několikrát o lavici, než se mi na lavici ukáže jméno - Jožin. "Dobře - jasně, jdu ho hledat, díky zlato." otočím se. vyjdu z učebny a mířím ven, hledám ho a nakonec dojdu do Jídelny. Promiňte, je tu někde nějaký pan Jožin?" zeptám se do éteru. |
| |||
Kuchyně? Snídaně? Jídlo? 3O4! May Skoro vůbec jsem nespal, ale co naplat? Ihned jsem vyrazil ven a chtěl jsem jít do jídelny, ale všímám si, že nestíhám do učebny číslo 304, neváhám a cestou se zastavím v kuchyňce a pokud je otevřeno, něco si ulovím. Pokud ne, tak hold si musím vystačit se sušeným masem, který mám pod pláštem. Jsem mrštný a docela rychlý, dojdu do daného patra a zahnu do učebny číslo 304. Všimnu si dívky, která už tu je, uhádnu, že je to jedna z mých spolužaček? Pardon, mých žaček. Dojdu si na katedru a sednu si na ní, tohle jsem vždycky chtěl udělat, usměji se od ucha k uchu. "Zdravím, já jsem Colten. Asi dneska budeme jenom my dva, co?" zeptám se dívce. Může vidět tak šestiletého chlapce, celého bledého s bílými vlasy a s jantarovýma očima, navíc zahalený do kusů látek, do takové tuniky, co nosí lidi z pouště. "Jinak se omlouvám za zdržení, bohužel - jsem tak lehce - nestíhal." řeknu a vytáhnu si z pod hábitu kus sušeného masa a začnu ho ujídat před ní, vytáhnu ještě jeden kousek a nabídnu ho. "Máš hlad?" usměje se. |
doba vygenerování stránky: 1.4330780506134 sekund