| |||
Jídelna V klídku si jím svoji snídani složenou z kusu topinky, džusíku a několika párků(proč si nezahřešit, že jo). Samozřejmě si všimnu pozornosti, kterou mi na moment věnuje nepovedená variace na téma nesmrtelnost. No vážně, za vznikem takove rasy jako jsou upíři prostě musí stát nějaká fakt hrozná nehoda, výzkum nesmrtelnosti, který se nepovedl. Vlastně je mi jich líto. Tvorové, kteří jsou přesvědčení o své úžasnosti a přitom jsou genetický výškrabek nějakého mamlasa, který si neuměl ohlídat experiment. Politoval bych je posvěceným ostřím zapíchnutým do jejich srdcí, ale tohle by měla být škola a ne bojiště a navíc by to bylo neslušné. U jídla se nekydlí, to mě učila už mamka. Navíc to nemá smysl, většina zdejších je pro mě už stejně mrtvá. To mě vede k zamyšlení jak jsem to mohl takhle zmrvit a ocitnout se zde. I pravěk by mi byl milejší, mohl bych pokecat s ještěrákama o přirozeném výběru druhů. Všechna ta verbež kolem mě se nármně baví. Kluci se snaží působit na svoje objekty zájmu, ty se snaží nedávat najevo nadšení z toho, že se jim někdo věnuje. Skoro by se dalo říct, že normálka. Já bych pokecal se svým spolubydlou, který jako jeden z mála vypadal normálně, ale ten vocas se nechal zabít. Nejspíš. To je taky výmysl hodit mě na pokoj z neschopou, který zaklepe bačkorama hned první den. Nebo to možná jenom předstírá? Co vím, tak pro měj měla plány na noc...jak bylo to jméno...Hope myslím. Třeba se vyděsil a vzal roha? Ta slečna byla znepokojující, mírně řečeno. Ale upřímě si myslím, že se mu spíš něco stalo. Něco ho sežralo, spálilo, vysálo, utopilo, znásilnilo chapadly k smrti, nebo něco jiného. Tady jeden nikdy neví. Já tipuji, že jej zneužil profesor Tortun, pak jej chladnokrevně zavraždil a zakopal někde v masovém hrobě pro svoje oběti. Dojím a opřu se na židli. Vytáhnu rozvrh a podívám se na svůj seznam hodin. Vážně bych potřeboval knihu, asi si skočím do knihovny si něco půjčit. Dneska budu mít čas, protože mám jen dvě hodiny. |
| |||
Jídelna Lailah Pokud jí taková porce stačí. Přeci jen na večer by se člověk neměl přejídat. S její odpovědí se bohatě spokojím, asi k tomu ani není co víc říct. Lehce se usměji při její reakci, přesně takovou reakci jsem totiž očekávala. Pokrčím rameny, nemám ponětí jak se mohly rodiče zblížit. Láska bude asi silnější než veškeré odlišnosti. Je to zvláštní pocit svěřit se někomu o svém původu. Nikdy jsem to jestě neuděla a ani to nehodlám dělat znovu. Přeci jen mi můj původ způsobil příliš mnoho problémů než abych se s ním chlubila, přesto jsem ale ráda za své rodiče. Něžně přejedu přes prsten na ukazováčku "Alespoň něco" zašeptám si pro sebe tiše. Ten prsten mi pomohl přežít, navíc je to jedinná vzpomínka na matku...pokud tedy nepočítám svá křídla. "Byla bych ráda kdyby to mohlo zůstat jen mezi námi" přátelsky se usměji, myslím to ale naprosto vážně. Čím méně tvorů to tady bude vědět tím lépe pro mě. |
doba vygenerování stránky: 1.4362940788269 sekund