| |||
Kuchyně? Snídaně? Jídlo? 3O4! May Skoro vůbec jsem nespal, ale co naplat? Ihned jsem vyrazil ven a chtěl jsem jít do jídelny, ale všímám si, že nestíhám do učebny číslo 304, neváhám a cestou se zastavím v kuchyňce a pokud je otevřeno, něco si ulovím. Pokud ne, tak hold si musím vystačit se sušeným masem, který mám pod pláštem. Jsem mrštný a docela rychlý, dojdu do daného patra a zahnu do učebny číslo 304. Všimnu si dívky, která už tu je, uhádnu, že je to jedna z mých spolužaček? Pardon, mých žaček. Dojdu si na katedru a sednu si na ní, tohle jsem vždycky chtěl udělat, usměji se od ucha k uchu. "Zdravím, já jsem Colten. Asi dneska budeme jenom my dva, co?" zeptám se dívce. Může vidět tak šestiletého chlapce, celého bledého s bílými vlasy a s jantarovýma očima, navíc zahalený do kusů látek, do takové tuniky, co nosí lidi z pouště. "Jinak se omlouvám za zdržení, bohužel - jsem tak lehce - nestíhal." řeknu a vytáhnu si z pod hábitu kus sušeného masa a začnu ho ujídat před ní, vytáhnu ještě jeden kousek a nabídnu ho. "Máš hlad?" usměje se. |
| |||
Jídelna V klídku si jím svoji snídani složenou z kusu topinky, džusíku a několika párků(proč si nezahřešit, že jo). Samozřejmě si všimnu pozornosti, kterou mi na moment věnuje nepovedená variace na téma nesmrtelnost. No vážně, za vznikem takove rasy jako jsou upíři prostě musí stát nějaká fakt hrozná nehoda, výzkum nesmrtelnosti, který se nepovedl. Vlastně je mi jich líto. Tvorové, kteří jsou přesvědčení o své úžasnosti a přitom jsou genetický výškrabek nějakého mamlasa, který si neuměl ohlídat experiment. Politoval bych je posvěceným ostřím zapíchnutým do jejich srdcí, ale tohle by měla být škola a ne bojiště a navíc by to bylo neslušné. U jídla se nekydlí, to mě učila už mamka. Navíc to nemá smysl, většina zdejších je pro mě už stejně mrtvá. To mě vede k zamyšlení jak jsem to mohl takhle zmrvit a ocitnout se zde. I pravěk by mi byl milejší, mohl bych pokecat s ještěrákama o přirozeném výběru druhů. Všechna ta verbež kolem mě se nármně baví. Kluci se snaží působit na svoje objekty zájmu, ty se snaží nedávat najevo nadšení z toho, že se jim někdo věnuje. Skoro by se dalo říct, že normálka. Já bych pokecal se svým spolubydlou, který jako jeden z mála vypadal normálně, ale ten vocas se nechal zabít. Nejspíš. To je taky výmysl hodit mě na pokoj z neschopou, který zaklepe bačkorama hned první den. Nebo to možná jenom předstírá? Co vím, tak pro měj měla plány na noc...jak bylo to jméno...Hope myslím. Třeba se vyděsil a vzal roha? Ta slečna byla znepokojující, mírně řečeno. Ale upřímě si myslím, že se mu spíš něco stalo. Něco ho sežralo, spálilo, vysálo, utopilo, znásilnilo chapadly k smrti, nebo něco jiného. Tady jeden nikdy neví. Já tipuji, že jej zneužil profesor Tortun, pak jej chladnokrevně zavraždil a zakopal někde v masovém hrobě pro svoje oběti. Dojím a opřu se na židli. Vytáhnu rozvrh a podívám se na svůj seznam hodin. Vážně bych potřeboval knihu, asi si skočím do knihovny si něco půjčit. Dneska budu mít čas, protože mám jen dvě hodiny. |
doba vygenerování stránky: 1.4911820888519 sekund