| |||
Společenka upíři --> jídelnaTak nakonec se ukázalo, že ten starší chlapík je učitel, ale docela mne zarazila ta jeho poznámka. On mi čte myšlenky? Toto nové zjištění mi projelo tělem jako by to byl mráz ze Sibiře. Na zbytek poznámek moc nereaguji, ta potvora zaútočila jako první. Poté začne mluvit, ale větu nedokončí. Místo toho se podívá za mne a zmizí. Objevil se za mnou a měl docela štěstí, že neměl útočné úmysly, jako ta dívka opodál. Jinak by už ucítil díru v žaludku. Slečna se nakonec uklidní a připojí se k nám. Pravděpodobně je to také jeden ze studentů, který tu také tak trochu zabloudil. Jakmile nás Oranil přesunul přímo ke škole, zamířili jsme do jeho kabinetu, kde proběhly základní formality, a s několika novými dokumenty jsme se ubytovali. Svého spolubydlícího jsem nepotkal, tedy pokud nějakého mám, a rovnou jsem zamířil do postele. Ráno mne probudí velmi otravný a hlasitý zvuk gongu. Zvednu se z postele a klidně si prohlédnu celou místnost. Můj spolubydlící se náležitě přesune do koupelny, odkud posléze vyjde již в костюме. Byl dosti hubený a bledý na normálního člověka, což znamená, že je to také upír. Krátce se představím a nechám ho odejít. Zvednu se z postele a také zamířím do koupelny. Má příprava je stejně důkladná, jako by se nic nestalo. Obléknu si černou košili a tmavé kalhoty s tmavě modrým páskem, jehož přezka má tvar hvězdy. Sako není třeba si myslím, tak formální to tu stejně nebude, to bychom jinak dostali uniformy. Liberální způsoby jsou zvláštní. To v naší родной стране je to trochu jinak. Nejenom jsou tam jednoznačná pravidla, ale děti musí chodit v oblečení, které je schváleno normami. Díky bohu, že jsem měl domácí výuku. Vklouznu do polobotek a vyrazím si to do jídelny. Mé tělo už dlouho nevydrží. Mapu školy jsem si prohlédl, ještě než jsem odešel a tak nemusím někde nesmyslně bloudit. Vejdu do jídelny a prohlédnu si okolí. Rozvážným krokem přejdu k židli u stolu, kde prozatím nikdo nesedí, a popadnu nejbližší pohár s rudou tekutinou. Jakmile ucítím kapalinu téct v hrdle, celé mé tělo se zachvěje. Oči se rozsvítí a dále hltám z poháru. |
| |||
Jídelna Jigme Rozhlédnu se a možná bych našla žabí stehýnka,ale pak si řeknu že bych měla brzdit.Vzpomínám si jak jsem vyzkoušela skotskou specialitu ovčí žaludek a pak musela snést následky. Tehdy jsem byla ráda že stačilo jenom zvednout sukni ... Zjistím že i Jigme má taky hodinu v sedm ovšem on aspoň ví o co vlastně jde.Venku to bude buď astronomie,zkoumání bestiáře a nebo boj vzhledem k tomu brnění co má na sobě. "No je tam napsané individuální hodina a co děláš ty?" Nakonec se rozhodnu že si žabí stehýnka nedám,ale mohla bych si dát žebírka. |
| |||
Jídelna - VT01 Sonja, Miko, ti v vt01 Zvednu hlavu ze stolu když zmíní dalšího draka "Umí chobotnice vůbec lítat?" zeptám se. Přeci jen je napůl chobotnice takže podle mě bude spíš nějakej vodní drak nebo tak něco. Jakmile zmíní vyučování vzpomenu si na řiditelova slov, vyplašeně kouknu na hodiny. "Jo jo platí" osdouhlasím jí to rychle i když ani nevím kdy vlastně končím. "Já mám ale zachvilku hodinu, takže vás musím opustit...tak se pak sejdeme ve společence" zvednu se a rychle opustím jídelnu. Mám dost naspěch protože nemám ponětí kde je tělocvična. Zastavím se v hale u nástěnky abych se podívala kudy se dostanu do tělocvičny. Není to tak daleko jak jsem si myslela, chodbou do prava pak přes jednu místnost a jsem tam. Zastavím se ve dveřích, uprostřed sedí profesor a celá tělocvična je pokrytá býlími krystaly. "Dobrý večer" pozdravím tiše přítomné. Stoupnu si ke stěně vedle dveří abych náhodou nepřekážela dalším příchozím. |
doba vygenerování stránky: 1.3280849456787 sekund