| |||
Jídelna Aliana "Vzhledem k apetitu zdejšího osazenstva věřím tomu, že tady na stole někde budou." Odvětím ji na téma žabích stehýnek. Nehledě na to, že jsme posbíráni z celého světa, tak tady jistě budou nějací Evropané. Zalovím v brnění a vytáhnu svůj rozvrh a ujistím se, že si ho správně pamatuji. "Také v sedm. Venku, kolejní hodinu." Odvětím jí. "Tajemný?" Zeptám se poměrně se zájmem. Na svém rozvrhu jsem nic moc tajemného nenašel. |
| |||
Jídelna Nybe, Sonja Obě dvě zareagují na mou otázku a mne se na tváři roztáhne široký úsměv. "Jistě, vzduserf. Možná by se nám podařilo přesvědčit toho mladýho." Nadhodím nápad. Nybe je v podstatě pro, tak proč by nebylo to dráče. Pak zmíní můj mejdan a já se zakřením. "No ten platí ne? Dneska po vyučování, navrhuji naší společenku. Ta už je na to zvyklá." Zaculím se ještě víc. Podívám se po prázdné skleničce Nybe a doliji jí. Na večer si připravím něco spešl. Hehehe. |
| |||
Jídelna Jigme Vypadá to že Jigmeho to vážně zajímá,nebo je jen zdvořilý a nebo se mně snaží povzbudit.V těchto lidech se těžko vyznáte.Otevřu poklop a ozve se zoufalé kvákání žab které už ví co je čeká.Přirazím poklop aniž bych si přivřela ruce a nechtěně se mi podaří jednu žábu přivřít (což ji v jejím úsilí ještě podpoří).Rozhodnu se jí zbavit utrpení a pak jí vrátím celou pod poklop. "Nenašly by se zde žabí stehýnka?Myslím třeba na později ... nebo i teď."dodám a rozhlédnu se.Ano i když to vypadalo že do sebe už nic nedostanu tak jsem najednou dostala chuť na žabí stehýnka. "Kdy máš první hodinu?Já v sedm,jistě to bude zajímavé protože rozvrh byl tajemný." Ano ten rozvrh který jsem nechala na své posteli,ale pamatuji si učebnu a naštěstí i vím jak se tam dostat. |
| |||
Jídelna Lailah Zamyšleně zvednu pohled od své večeře a pohlédnu na Lailu. "Proč si nedáš něco jiného?" kouknu na všechno to jídlo kolem"Jídla je tu přeci dost" Stejně by mě ale zajímalo podle čeho jako určí co má mít kdo pod pokličkou? Rozpačitě se poškrábu na hlavě. To vypadá že toho budeme mít víc společného než jen křídla. "No...ehm, jsem na tom podobně" chápavě pokývu hlavou. Smutně přejedu palcem po prstenu, který je jednou z mála vzpomínek na matku. Zasteskne se mi po rodičích. Ani nevím kdy jsem je viděla naposledy. Chvilku se zamyslím jestli chci pokračovat "Otec je teké anděl...matka ale démonka...nemůžu tedy ani do pekla, ani do nebe." dokončím nakonec. S napětím očekávám jestli nezačne zase vyvádět. Když si vzpomenu na její reakci při vstupu do jídelny. To rozhodně nechci aby se opakovalo. |
doba vygenerování stránky: 1.5538630485535 sekund