| |||
Jídelna - za Shrey k lávovému jezírku Tarney, Shrey Uvažuji co to bylo, když mne vyruší, že se říďa vydá mezi studentky. Zarazí mne jeho slova, které se donesou až ke mne. Povytáhnu obočí. No když myslí... Teď tomu tady šéfuje on. Nicméně když se vrátí a Shrey vystřelí splnit si svůj sen, ucítím na sobě upřený pohled. Podívám se na něj a když mi pokyne ke dveřím, protočím oči. No jasně. On si to vymyslí a já to budu zařizovat. Nicméně nakonec trhnu rameny, strčím zkumavku do náprsní kapsy kabátu a zvednu se. Svižným krokem zamířím za Shrey. Když jsem mimo dohled, rozplynu se, abych jí dohnal. Dám to na maximální dosah, co si dovolím, takže k jezírku již kráčím opět normálně. Tak uvidíme, co tady vymýšlí. |
| |||
Jídelna především Shrey a Tortun Vracím se ke stolu, když vystřelí z místnosti jak splašená. Hodím za ní pohled. Dojdu zpět ke stolu a usadím se na své místo. Šel bych za ní sám, nicméně jídelnu zatím nemohu opustit. Podívám se tedy na Tortuna, který tam zkoumá jakousi zkumavku a když mi pohled opětuje, kývnu bradou ke dveřím z jídelny v jasném gestu. Když zareaguje, teprve potom si přitáhnu vlastní tác. |
| |||
Jídelna chaos kolem Nybe Než se dostaneme někam dál v konverzaci, otočí se k nám Shrey. Několik hádků se zakýve v pozdravu zpět a já na ni zůstanu zírat, když se ke mne dostane několik názorů hádků. Eeeeh. To už ale vzduchem lítá oheň a než se nadějeme, je tady ředitel. Stáhnu se kousek stranou, když pohledem přejede i přes nás. Nepotřebuji zrovna zbytečnou pozornost. Stačilo mi, že jsem na jeho hodině roztavila kotlík. Než vůbec odejde, tak Shrey už letí přes jídelnu. Nechápavě se za odchozími podívám. To jí to vážně nechají pobíhat s orbem s lávy? Jako vážně? Potřesu hlavou, až několik hádků nespokojeně zasyčí. "Nooo... Kde jsme to byly?" Otočím se nakonec na ty dvě. |
| |||
Jedáleň --> lávové jazierko Nybe, aww-ty-si-tak-zlatý-keď-sa-tváriš-prísne Zacítim jeho auru hneď, ako ju zvýši, tak ako zacítim tú jeho hrejúcu energiu ako sa presúva bližšie. Mám veľmi zlý pocit z toho, že by som mala byť k nemu otočená sčasti chrbtom, preto už keď prichádza tak otočím hlavu k nemu a sledujem ho pohľadom. Aaaj, mohla som tušiť že na zábavu nebudem mať veľa času. Vyčarí najnevinnejší výraz, aký zvládnem, ale je mi jasné že mi to tu nikto nezožerie, takže asi sa iba znova prejavuje moja drama queen. Ako desiť, ja sa iba zoznamujem. Otvorím ústa, že sa chystám obrániť, no to Tarney dopovie a ja sa zaseknem s pootvorenými perami. Orb z lávy? A to by...šlo? Mrknem. Dva krát. A to by som...mohla? Kútiky úst sa začnú rozširovať. A nevyschlo by to po chvíli čo by som to nosila a čerpala z toho teplo? Aj keď...tá láva na pozemku nikdy netvrdne. Nevidela som ani len krustu na povrchu, a to tu je dosť zima, takže je to asi nejako..magicky vybavené.... Pomaličky zložím nohy z krpca a ako v tranze pozerám na Tarneyho, zatiaľ čo on poučuje môj doterajší ohrievací šamlík. ...a keby je to naozaj magicky zariadené aby to stále bolo v tekuto lávovom stave a hrialo, mohla by som zobrať guľu dosť veľkú na to aby ma aj zohrievala, A zároveň by som z nej mohla čerpať energiu. Ako perpetum mobile. A aj keď neviem vyrábať oheň, mala by som svoj vlastný stále pri sebe. Pána! Možno by som tú lávu vedela stlačiť dostatočne aby sa dala v prípade potreby roztiahnuť do pomerne veľkého objemu...ale to už predbieham. A aj keby to nefunuguje, prinajhoršom mi to stvrdne na šuter a ten môžem po niekom hodiť, ale ak by to náhodou, čistou náhodou naozaj bola tá ideálna možnosť...pána. Pána! TO JE NÁPAD! Vyskočím zo stoličky hneď po tom čo riaditeľ dohovorí, až sa stolička zapotáca a keby som bola objímací typ, už na ňom visím. Si génius! Vyhŕknem už v pohybe, v tvári jasné nadšenie, ako sa v priebehu jedného kroku zmením do druhej podoby a nadľudskou rýchlosťou vystrelím ako gumička cez jedáleň. Akonáhle sa dostanem k veľkým vstupným dverám, popchnem sa krídlami a tú sekundu čo prekročím prah vystrelím do vzduchu, letom sa dostávajúc čo najrýchlejšie k lávovému jazierku. |
| |||
Kabinet - Přízemí Nakonec tedy vyjdu z kabinetu. Na sobě mám bílý plášť a kolem mne se vznáší lehký odér chemikálií. Doufal jsem, že budu mít čas na to, to ze sebe dostat, ale vypadá to že ne. Nezamířím však do jídelny, jak bych měl, ale zahnu do chodby k Ošetřovně. Zajímalo by mne, co za katastrofu se to stalo tentokrát. Nicméně stejně jsem se tam chtěl dnes zastavit. |
| |||
Jídelna Tarney, Shrey Jakmile zmizí i poslední plamínky a ozve se Shrey se svou připomínkou. "Hmm" nespokojeně se ušklíbnu a vypustím obláček kouře, který se téměř okamžitě rozplyne. Tak ona je imuní proti žáru. To je neuvěřitelně frustrující. Netrvá dlouho a u stolu se objevý jeden z profesorů. A jéje. Aura která ho doprovází není zrovna příjemná. Jako první oslový Shrey. Nedůvěřivě po ní loupnu pohledem. Telepakineze...já věděla že má něco v rukávu. Málokdo by si přeci dovolil na draka,i když mládě...nebo ne? Pak ale obrátí pozornost ke mě a netváří se zrovna nadšeně...nečekaně. Uhnu pohledem před tím jeho. Školní řád? Tomu jsem zrovna moc pozornosti nevěnovala, což byla asi chyba. Jeho reakce je oprávněná...možná jsem se nechala trochu unést. Bude lepší když budu hezky ticho abych si to ještě nezhoršila. Když profesor odejde vydechnu jako bych měla celou dobu zatajený dech. To je super! Nejsem tu ani jeden den a už jsem dostala vynadáno. |
| |||
Jídelna Aliana "Studium je sice prospěšné, ale není to všechno." Odvětím jí nakonec. Přeci jen, ani roky studia mne nepřipravili na to, co jsem potkal na bitevním poli. "Jak to děláte?" Zeptám se jí a nakloním hlavu lehce na stranu. Necítil jsem magii, tak by mne zajímalo, jak se jí něco takového povedlo. Mohla by to být výhoda. |
| |||
Jídelna - VT01 papa Nakonec se mi nepodařilo nic do sebe nacpat. Ostatně ani papa nevypadá, že by se moc najedl. Když mne osloví, zvednu k němu hlavu a podívám se na něj, aby viděl, že ho vnímám. Vyrazil pryč, takže jsem se prostě zvedl a následoval ho. Projdeme menší místností do velikánské. Vykouknu zpoza papa, abych si prohlédl sochu. |
| |||
Jídelna nu už asi nikdo Něco zabručím, když mi ani na další otázku přesně neodpoví. Pokud ale vydává teplo, měl by být minimálně nějak v pořádku. Poté se otočí a věnuje pozornost jinam. Minimálně jsem pochopila, že z ní to nedostanu. Vyrazím tedy podél stopu se svým poklopem a zamyšleně spořádávám obsah. Zastavím se až pohledem na obří pavoučici. Nedá mi to nezamyslet se nad tím, jak by proběhl náš střet u nás doma. Asi někým v něčím žaludku mám ten dojem. |
doba vygenerování stránky: 1.5731949806213 sekund