| |||
Jídelna Aliana "Studium je sice prospěšné, ale není to všechno." Odvětím jí nakonec. Přeci jen, ani roky studia mne nepřipravili na to, co jsem potkal na bitevním poli. "Jak to děláte?" Zeptám se jí a nakloním hlavu lehce na stranu. Necítil jsem magii, tak by mne zajímalo, jak se jí něco takového povedlo. Mohla by to být výhoda. |
| |||
Jídelna - VT01 papa Nakonec se mi nepodařilo nic do sebe nacpat. Ostatně ani papa nevypadá, že by se moc najedl. Když mne osloví, zvednu k němu hlavu a podívám se na něj, aby viděl, že ho vnímám. Vyrazil pryč, takže jsem se prostě zvedl a následoval ho. Projdeme menší místností do velikánské. Vykouknu zpoza papa, abych si prohlédl sochu. |
| |||
Jídelna nu už asi nikdo Něco zabručím, když mi ani na další otázku přesně neodpoví. Pokud ale vydává teplo, měl by být minimálně nějak v pořádku. Poté se otočí a věnuje pozornost jinam. Minimálně jsem pochopila, že z ní to nedostanu. Vyrazím tedy podél stopu se svým poklopem a zamyšleně spořádávám obsah. Zastavím se až pohledem na obří pavoučici. Nedá mi to nezamyslet se nad tím, jak by proběhl náš střet u nás doma. Asi někým v něčím žaludku mám ten dojem. |
| |||
Jídelna především Nybe a Shrey Chrys zareaguje dle očekávání a odejde se připravit. Přejedu jídelnu pohledem a když vypadá klidně, rozhlédnu se po stole, co bych mohl sníst já. Nepřekvapí mne, že na profesorském stole leží tác přiklopený stříbrným poklopem s mým jménem. Než si ho však stačím přitáhnout, upoutá mou pozornost plamen. Shrey se rozvaluje po nováčkovi. Povytáhnu jedno obočí a zabodnu tam upřený pohled. Ale nestačí to, protože vzápětí se objeví mnohem silnější plameny. Nicméně je to Shrey, s kým má slečna co dočinění, takže nezasahuji a nechám ji plameny vstřebat. Přesto se však zvednu. Volným a pomalým krokem zamířím ke skupince dívek. Jak se přibližuji, má aura poněkud zesílí. „Slečny.“ Oslovím je a přejedu všechny přítomné pohledem. Zastavím ho však na Shrey. „Slečno Shrey, prosím neděste nováčky hned první den co sem dorazí. Takže prosím respektujte její osobní prostor. Jestli tak nutně potřebujete ohřávat, divím se, že s sebou nenosíte orb z lávy. Schopnosti telekineze na to máte dostatečně silné.“ Pronesu směrem k ní. Poté stočím pohled na Nybe a jestli je to vůbec možné, zatvářím se ještě přísněji. „Slečna Nybe předpokládám. Možná byste si měla přečíst ještě jednou školní řád. Usmažit někomu hlavu plameny se rozhodně počítá mezi úmyslné zabití. Ne všichni jsou zde odolní vůči plamenům jako slečna Shrey. Jsou zcela jistě lepší možnosti jak někoho požádat, aby nenarušoval Váš prostor, než ho rovnou zabít.“ Krátce se odmlčím a zaváhám, zda komentovat ta slova, co jsem slyšel, když jsem docházel, nakonec to ale nechám být. Vyhrožují si tu denně, takže to nemá cenu. „Nehledě na to, že Vám zanedlouho začíná hodina. Možná byste tam již mohla zamířit.“ Dodám tedy ještě k dívce, než se otočím opět k odchodu. Pokud mne žádná z nich nezastaví, nebo nepronese něco, co mne donutí se zastavit, dojdu zpět na své místo k profesorskému stolu. |
| |||
jedáleň Nybe, Sonja, Miko Krpec ma pozdraví zavrčaním. Keďže ani ju ale nepovažujem za hrozbu, tak namiesto zavrčania iba pobavene odfrknem cez nos. Možno ju šuchnem k nejakému blcháčovi nech si pokecajú. Prehovorí to a ja jej venujem len mrknutie jedným okom. Potom sa spýtavo pozriem na svoje nohy. Nie. Odpoviem zároveň s plamienkom, ktorý sa mi zjaví kdesi pred očami, vychádzajúcim od nej. Mama moja, z tohto si nezahrejem ani palce. Iba neohúrene nadvihnem obočie a otočím sa k ryšulke ktorá sa tiež ozve. Troška natiahnem energiu aby som zistila, že je to cucáčka. S tými som až na jeden problém väčšinou nemala nejaké obtiaže. Plány na víkend ktoré majú čo dočinenia s lietaním? Vyzerám ako niekto kto si tu z toho spraví skautský tábor? Otvorím ústa že jej odpoviem, keď vtom mi hlavu zahalí oheň. Och. Vyzerá to však, akoby plamene pri styku s mojou hlavou proste zmizli. Nie ako normálne, keď dohorí oheň, skôr akoby sa vcucli samé do seba, alebo kdesi do môjho okolia. Nemám oškvrčaný ani len jeden vlas. No, to už je aspoň trošku viac tepla, ale stále je to mizerné. Nie je to dosť ani na to, aby som sa poriadne celá ohriala, nie ešte aby som si z toho čosi uložila na neskôr. Namiesto odpovede teda otočím hlavu na to bielovlasé špáratko. No, ešte máš čo robiť. Menej efektu, viac šťavy. Potľapkám ju priamo po ohnivej ruke a bez najmenšej starosti na svete sa otočím znova na upírku. Ak pod plánom na víkend v ktorom je lietanie myslíš pustiť Helen od oblakov a zistiť či mačky vždy dopadajú na štyri, tak to by som skúsila. Tiež sa usmejem. Hoci v tejto podobe nemám špicaté zuby, nevyzerá to o nič príjemnejšie. |
| |||
Jídelna Aine Chápavě přikývnu. I když ´Vyšiluji´ je možná trochu přehnaný výraz. Zvědavě pozoruji co má Lailah pod poklicí se svým jménem. Ovesná kaše? Moje ramena lehce pohlesnou zklamáním. Snad tam taky nebudu mí kaši. Kaši zrovna dvakrát nemusim. S nechutí zvednu poklici se svým jménem. Ať tam není kaše, ať tam není kaše. Nebyla tam kaše...ale pečeně obložená pečenými bramborami a zeleninou. "Úúuu..." Oči se mi rozzáří nadšením, podobně jako dítěti když se mu dostane sladkostí. "První hodinu?...to mám od osmé hodiny sebeovládání..." co budu dělat na hodině sebeovládání. Se sebeovládáním problém nemám. Po několika soustech mi to nedá a musím se zeptat ."Ehm..můžu se zeptat?...Proč si tady? Myslím proč nejsi mezi svými?" samozřejmě mám na mysli ostatní anděly. Třeba je na tom stejně jako já a nikam nepatří. |
| |||
Jídelna Aine Aine se své úlohy najít nám místo na snídani ujala velmi pohotově. A pak už jsem za ní tak trochu vlála. Obešly jsme celý půlkruh, až se konečně Aine zastavila, aby mi nabídla místo na jedné ze židlí. „Děkuji,“ usmála jsem se a posadila se po jejím boku. Před námi byly tácy zakryté poklicemi a každý tác nesl naše jméno. „Jak tušili...,“ zavrtěla jsem hlavou, když jsem tato slova k sobě tiše prohodila. Jistě... Jsem ve škole všelijakých divných tvorů.... Neměla bych se divit! |
| |||
Po večeři Amy a částečně celé okolí Jakmile jsme se po hodině dostaly do jídelny, začala jsem se cpát vším, co bylo po ruce. Po náročné hodině, jsem potřebovala doplnit energii. jak už to ale v podobných situacích bývá, snědla jsem takovou kupu jídla, především masa, že jsem se pak měla problém hnout. Naštěstí už byl také čas jít do postele a načerpat i jinou energii. To, že se nemá chodit spát hned po jídle, mě jaksi zapomněli říct. Snídaně? Chodba směrem na hodinu (učebna 304) Částečně Amy a případně všichni cestou Spalo se mi velmi, ale opravdu velmi dobře. Ani fakt, že spím ve společnosti dvou koček na tom nic nezměnil. Mé spaní v jednu chvíli přerušil gong, ovšem to bych nebyla já, kdybych tomu přikládala důležitost. Možná že jiné ráno ano, ale dnes? To sotva. Včerejší večeře byla vydatná a teď jsem byla naprosto spokojená. Pokud Amy vstala a snažila se mě také vytáhnout z postele, slíbila jsem jí, že určitě vstanu a dojdu za ní. Samozřejmě, že jsem za chvíli zase spala. Zděšené probuzení nastalo až o několik desítek minut později. To mě došlo, že vlastně mám nějaké hodiny a že tedy asi nemohu spát. S lehce vytřeštěnýma očima jsem najednou začala spěchat. Záchod, koupelna a pak zase zpět do pokoje. Stačil mě jediný pohled do rozvrhu, abych věděla, že jsem v průšvihu. Naštěstí tu máme společenskou místnost. S odhodláním jsem si došla vyprosit ještě jedny šaty, tentokrát krátké, vhodné i pro trochu větší tělocvik. O několik minut později jsem v černých šatech vyšla ven ze společenské místnosti dlaků. Ani na moment jsem nepřemýšlela o návštěvě snídaně, na tu už opravdu nebyl čas. Musím na hodinu. Zamířím tedy do třetího patra a pak do učebny s číslem 304. |
| |||
Jídelna Lailah Když se tedy trochu vzpamatovala a pustila moji ruku, přejedu jídelnu pohledem. Souhlasně přikývnu když mě nechá vybrat místo. Samozřejmě bude nejlepší sednout si kde je nejméně tvorů. Jakmile mám vybráno chytím Lailu za ruku a táhnu ji k místu které jsem vybrala. Sama už mám docela hlad. Takže čím dříve budeme u stolu, tím dříve se najím no ne? Cestou se neohlížím nalevo, napravo a táhnu jí rovnou ke stolu, kde ji odsunu židly a s úsměvem jí pokynu aby se posadila jako první. (G7) Po tom co si sedne se posadím hned vedle (H7) a s úlevou vydechnu. Tady by to mělo stačit. "Promiň jestli jsem tě moc tahala...ale chtěla jsem si co nejdřív sednout" vysvětlím jí tiše. |
| |||
Jídelna Nybe, Miko, Shrey "Hele to nevím, musím se na to někoho zkušenýho zeptat. Ale teoreticky by mě to mělo jen bolet. Což by byla asi pořádná bolest. Pozeptám se a dám ti vědět." mrknu spiklenecky na Nybe Pak se k nám přisune, jedna co podle Miko, taky patří k drakům, Shrey říkala. Že by dobrovolník. No je teda vostrá, když si takhle položí nohy na draka, teda jako malou holku, ale i tak. Jé to by bylo hustý, kdyby jí vzala za ty hnáty a mrskla s ní o druhý konec stolu. Nechám se unést představama. To by bylo vlastně porušení pravidel. Nechám Nybe ať si to vyřeší jak uzná za vhodné. I když si myslím, že tím, že k ní poslala plamínek jí asi moc neohromí, pokud má tak ráda teplo, tak jí tím spíš potěší. "Zdarec, zrovna tady probíráme plán na víkend. Nechceš se přidat? Teda jestli umíš lítat." Široce se usměju na Shrey. |
doba vygenerování stránky: 1.4398810863495 sekund