| |||
Jídelna všichni přítomní Sotva se posadím, všimnu si, jak pavoučice leze po stole. Lehce nahnu hlavu na stranu a uvažuji, zda jí mám říct, ať se chová trochu civilizovaně, když do jídelny vkročí Helen a zamíří si to rovnou ke mne. "Dobrý večer." Oplatím jí pozdrav. Vstanu od stolu, abych se mohl natáhnout pro lístek. Rozložím ho a obsah si přečtu. Zamračím se a rozhlédnu se po místnosti. No to je vskutku skvělé. "Chrysi, budu potřebovat asistenci. Ty tvé slavné náramky. Diagh a Sonja." Pronesu ke svému kolegovi a počkám, až tak udělá. Každé by se tak měl objevit na zápěstí masivní náramek z bílých krystalů, který okamžitě utlumí ten divný pocit síly a nutnosti pít další. Pak lusknu prsty a všechny džbány s krví zmizí. Po chvíli se na stole objeví nové a plné. "Děkuji." Kývnu Helen. Obejdu stůl a jako první zamířím k Sonje, vzhledem k tomu, že je blíž. Chryse vyzvu aby šel se mnou. Opřu se o stůl naproti ní. "Zůstaň prosím klidně sedět." Vyzvu Sonju a pak Chrysovi pokynu hlavou, aby jí náramek sundal. Jakmile tak udělá zahledím se jí do očí a hned vzápětí jí zahalí zelený oblak. V těle může cítit drobné pnutí a opustí jí trochu síly, ale jinak by měla být v pořádku. Oblak se rozptýlí. "Můžeš pokračovat v snídani. Teď už je krev v pořádku." Vybídnu ji a zamířím k Diagh, kde celý proces zopakuji. Na cestě zpátky ještě pro jistotu krev zkontroluji a ujistím se tak, že je skutečně zcela nezávadná. Když se vrátíme k profesorskému stolu, svalím se na židli a v ruce se mi objeví průhledná ampulka, plná krve. Prohlížím si ji docela zaujatě proti světlu svíček nad námi. |
| |||
Jídelna Jigme[/i] Dalo by se to očekávat už když jsem viděla ty velký hromady masa a tak když se podívám stejným směrem jako Jigme skutečně najdu poklop se svým jménem. Když ho otevřu tak se nadšeně usměju, vyskočím a zatleskám. Ráda bych se zatočila, ale myslím že by nebylo vhodné kdyby se mi teď zvednula sukně (zvlášť když pod ní nic nemám). "Skvělý, žáby." Jednu si vezmu přiklopím poklop abych zabránila ostatním žábám utéct a potom se posadím. Otevřu poklop, strčím dovnitř ruku a dotknu se prstem jedné žáby. Z poklopu je vidět červené světlo, ale já držím poklop tak aby nebylo vidět jak se ta žába mumifikuje (pro případ že by ještě Jigme dostal chuť k jídlu). "Ano, životní síla to je něco jiného než ovoce."zatnu prsty a několikrát jimi klepnu o zem. Nebo kytky, často bylo zajímavé sledovat ostatní jak zírají potom co přivoním ke kytkám a ony zvadnou. "Ano to je poznat. Ale myslela jsem kam jsi byl přidělený, upír nejsi to bych poznala a taky by jsi byl u nás." Zaklopím poklop a nabiju se džusu při čemž si ho prohlížím (ne ten džus). Možná čaroděj opět se mi vybaví vzpomínky jak se ostatní snažím okouzlit triky které toho z magii nemají moc společné než nakonec sáhnu k osvědčené věci. Problém byl když pak chtěli tu kytku oživit. |
| |||
Ošetřovna - jídelna Fajn a teď si jako budu ještě hrát na poslíčka. Jako kdyby tady od toho nebyla ta poletucha. Ale dobrá, pro tentokrát udělám vyjímku, jelikož mu zachránil život a taky si třeba udělám oko u profesorů. "Dobrá, za chvíli se vrátím." Dodám pohledem zkontroluji pana Ortegu a odejdu zpět do jídelny. Zamířím rovnou k profesorskému stolu, ke svému oblíbenému profesorovi, který mi dal ty krásné šaty. Jsem ráda, že je zde právě on. "Dobrý večer, pánové." pozdravím oba, usměji se na Tortuna a natáhnu před něj ruku s lístečkem. "Toto je vzkaz od lékaře z ošetřovny. Před chvílí zde byl málem otráven pan Ortega." |
| |||
Jídelna Sonja, Nybe Skleničku do sebe kopne mezi loky ze džbánu a ani to s ní nehne. No páni, ať je to cokoliv, tak je to síla. Když mi dá vědět, že s tím je v pohodě, tak se rozhlédnu a popojdu kousek stranou, abych před ní postavila další džbán. Nerada bych skončila jako snídaně. I když by to pro ni asi nebylo zrovna zdravé vzhledem k mém původu. "No hele ani nevím..." Sonja má ale lepší nápad, podívám se kam ukazuje. Profesoři. No konečně. "Vlastně jo... Skoč prosímtě tamhle k profesorskému stolu a řekni jim, že se tu děje něco divného s krví." Pošlu ji k rovnému stolu. Když do mne upírka dloubne a ukáže přes stůl povytáhnu obočí. No že pavoučnice lezoucí po stole a luxující džbány ještě někomu nepřišla podezřelá. "A radši si pospěš..." Pobídnu dívku, zatímco pohled mám stále upřený na pavoučnici. |
| |||
Jídelna Nybe, Miko To co mi dala Miko jsem sice cítala, ale nedokázalo to ani na chvíli přehlušit tu chuť na krev ve džbánu. Zásoby kolem mě se začaly tenčit, což značilo problém. Jako mám problémy s potlačováním chutí, ale tohle bylo jako jet na tripu. Když se zmíní o ošetřovně, pohlédnu na ni přes okraj džbánu, jehož obsah do sebe hltavě vyprazdňuji, vztyčím palec nahoru. V tom se u nás objeví nějaká křehká dívenka, nějak nemůžu odtrhnout rty od džbánu, takže jen ukážu na Miko a znovu palec nahoru. Když se zeptá ta křehká dívka na pomoc, opět ukážu palec nahoru a pak ukážu ukazováčkem na profesora. Na ošetřovnu je to moc daleko. Taky šťouchnu do Miko a ukážu na pavoučici a přes plná ústa zavrčím. Jestli se přiblíží, tak ji urvu nožičky. |
| |||
Jídelna Aliana Sleduji její ruce a jak nechává shnít celou mísu ovoce. Rozhlédnu se po stole a můj instinkt se nezmýlil. Nedaleko je poklop na kterém je vyvedené její jméno. "Být tebou bych zkusil ten poklop. Tenhle blázinec má jednu výhodu a to, že je přizpůsoben stravování všech." Nadhodím a pokynu jí k poklopu. Vypadá to, že informace jí stačí, takže se jen podívám k profesorskému stolu a uvažuji, zda bychom jim to neměli říct co se tady stalo. Otočím k ní zpět hlavu, když se zeptá na další věc. "Ale jistě. Jak je jistě znát, mou domovskou zemí je Japonsko." Odvětím jí. |
| |||
Jídelna Jigme Upír je následovaný jistou blondýnkou a po nich dovnitř vstoupí profesoři takže může být klid. I když Jigme ztratí zájem nebo možná chuť a já uvažuji jak moc nevhodné by bylo požádat o jeho porci. Tomu co potom řekne bych i věřila i když víš jaké to je když se na tebe dívají protože ještě neumíš ani ten nejjednodušší trik. Později to bylo o něco lepší, pokud vidíte to co provedu s žábou ... jo chudák žába. I když všechny ty řeči způsobí že neodolám a ujmu se ovoce. Položím ruce na mísu a soustředím se, opět se objeví karmínové světlo které se do mně vsakuje, zatímco ovoce hnije a rozkládá se. Uf. Bude to chtít další ovoce. Pro jistotu. Jigme se nakonec přece jen rozpovídá a já zjistím co se to tu vlastně sešlo, vzhledem k tomu že zde byli shromážděni všichni kteří by mohli být nebezpeční. Je mnoho věcí mezi nebem a zemí drahý Horatio o kterých nemáš ani tušení. Už od začátku jsem věděla že se mám vyhýbat drakům a démonům a brzy se tento soupis rozroste až budu hledat zda za každým rohem není něco co by mně chtělo sežrat. "A pokud se můžu zeptat odkud pocházíte?" Nechci se přímo ptát proč tu je nebo odkud je, možná to je podobné jako u mně. Ne to by byl se mnou na koleji. |
| |||
Jídelna Aliana Ti dva se nakonec odeberou z jídelny a vypadá to, že míří na Ošetřovnu. Podezřívavě se podívám na jídlo a raději zbytek snídaně vynechám. Nerad bych si zabral místo hned vedle něj. Nicméně přichází konečně i profesoři. Po dvou mužích, kteří zamíří k rovnému stolu v čele učka, hodím trochu úlevný pohled. Teď již by snad neměl nastat nějaký moc velký chaos. "Upřímně dějí se tady nepochopitelné věci, včetně smrtí a oživování." Pronesu naprosto upřímně. "Není to běžné měnění podob mezi dvěmi vlastními. Tato dívka mění podobu na ostatní studenty a svádí na ně své činy." Namítnu na ten její argument. "Myslím, že její pravá podoba je dívka v modrém, ale nemohu si být jistý." Jen tak na zkoušku zkusím zapátrat po své značce, ale není nikde poblíž, tak minimálně není v jídelně. "Nicméně nebude od věci vyhnout se rudému démonovi, který se moc neovládá. Pak černovlasá dívka, kolem které se pohybuje voda. Ráda mlátí lidem hlavou o stůl. Stříbrnovlasý muž ve zbroji s dvěma meči." Vyjmenuji první kteří mi přijdou na mysl. "Jistě na to ale rychle přijdete sama." |
doba vygenerování stránky: 1.806932926178 sekund