| |||
Jídelna - ošetřovna Když mi profesor poděkuje, kývnu a vydám se zpět na ošetřovnu, zkontrolovat jak je na tom pan Ortega, pokud je stále v bezvědomí. Přitáhnu si židli a sedím u jeho lůžka. Přece jen je teď dost snadná oběť a nehodlám jej nechat napospas dalšímu nebezpečí. Mezitím co čekám až se probere si piluji nehty na rukou. |
| |||
Jídelna Aliana Povytáhnu jedno obočí, když pod jejím poklopem jsou živé žáby. Že se ještě divím. Támhle kentaurka chroupe živé pavouky, tak proč by tahle nemohla vysávat žáby. "Inu hlavně že chutná." Trochu křečovitě se usměji. "Ach tak." Odvětím, když upřesní svůj dotaz. Opravdu bedlivě se na ni podívám a vypadá to, že jsem připraven se bránit, než odpovím. "Jsem čaroděj. Lépeřečeno černokněžník." Řeknu nakonec a trochu sebou škubnu, jak jsem čekal nějakou agresivní reakci. |
| |||
Jídelna asistence Tortunovi Nejsem si jistý, co se děje, ale když mne Tortun osloví, kývnu na souhlas a zaměřím se na ty dvě. Samozřejmě ho následuji, abych mohl náramky sundat, když potřebuje. Sleduji jeho práci a trochu lituji, že magií nevládnu. Zatímco se kolega soustředí na kdovíco, rozhlížím se po jídelně a zastavuji se na jednotlivých studentech pohledem, snažíc se odhadnout, kdo by byl schopný působit mé koleji potíže. |
| |||
Jídelna všichni přítomní Sotva se posadím, všimnu si, jak pavoučice leze po stole. Lehce nahnu hlavu na stranu a uvažuji, zda jí mám říct, ať se chová trochu civilizovaně, když do jídelny vkročí Helen a zamíří si to rovnou ke mne. "Dobrý večer." Oplatím jí pozdrav. Vstanu od stolu, abych se mohl natáhnout pro lístek. Rozložím ho a obsah si přečtu. Zamračím se a rozhlédnu se po místnosti. No to je vskutku skvělé. "Chrysi, budu potřebovat asistenci. Ty tvé slavné náramky. Diagh a Sonja." Pronesu ke svému kolegovi a počkám, až tak udělá. Každé by se tak měl objevit na zápěstí masivní náramek z bílých krystalů, který okamžitě utlumí ten divný pocit síly a nutnosti pít další. Pak lusknu prsty a všechny džbány s krví zmizí. Po chvíli se na stole objeví nové a plné. "Děkuji." Kývnu Helen. Obejdu stůl a jako první zamířím k Sonje, vzhledem k tomu, že je blíž. Chryse vyzvu aby šel se mnou. Opřu se o stůl naproti ní. "Zůstaň prosím klidně sedět." Vyzvu Sonju a pak Chrysovi pokynu hlavou, aby jí náramek sundal. Jakmile tak udělá zahledím se jí do očí a hned vzápětí jí zahalí zelený oblak. V těle může cítit drobné pnutí a opustí jí trochu síly, ale jinak by měla být v pořádku. Oblak se rozptýlí. "Můžeš pokračovat v snídani. Teď už je krev v pořádku." Vybídnu ji a zamířím k Diagh, kde celý proces zopakuji. Na cestě zpátky ještě pro jistotu krev zkontroluji a ujistím se tak, že je skutečně zcela nezávadná. Když se vrátíme k profesorskému stolu, svalím se na židli a v ruce se mi objeví průhledná ampulka, plná krve. Prohlížím si ji docela zaujatě proti světlu svíček nad námi. |
| |||
Jídelna Jigme[/i] Dalo by se to očekávat už když jsem viděla ty velký hromady masa a tak když se podívám stejným směrem jako Jigme skutečně najdu poklop se svým jménem. Když ho otevřu tak se nadšeně usměju, vyskočím a zatleskám. Ráda bych se zatočila, ale myslím že by nebylo vhodné kdyby se mi teď zvednula sukně (zvlášť když pod ní nic nemám). "Skvělý, žáby." Jednu si vezmu přiklopím poklop abych zabránila ostatním žábám utéct a potom se posadím. Otevřu poklop, strčím dovnitř ruku a dotknu se prstem jedné žáby. Z poklopu je vidět červené světlo, ale já držím poklop tak aby nebylo vidět jak se ta žába mumifikuje (pro případ že by ještě Jigme dostal chuť k jídlu). "Ano, životní síla to je něco jiného než ovoce."zatnu prsty a několikrát jimi klepnu o zem. Nebo kytky, často bylo zajímavé sledovat ostatní jak zírají potom co přivoním ke kytkám a ony zvadnou. "Ano to je poznat. Ale myslela jsem kam jsi byl přidělený, upír nejsi to bych poznala a taky by jsi byl u nás." Zaklopím poklop a nabiju se džusu při čemž si ho prohlížím (ne ten džus). Možná čaroděj opět se mi vybaví vzpomínky jak se ostatní snažím okouzlit triky které toho z magii nemají moc společné než nakonec sáhnu k osvědčené věci. Problém byl když pak chtěli tu kytku oživit. |
| |||
Ošetřovna - jídelna Fajn a teď si jako budu ještě hrát na poslíčka. Jako kdyby tady od toho nebyla ta poletucha. Ale dobrá, pro tentokrát udělám vyjímku, jelikož mu zachránil život a taky si třeba udělám oko u profesorů. "Dobrá, za chvíli se vrátím." Dodám pohledem zkontroluji pana Ortegu a odejdu zpět do jídelny. Zamířím rovnou k profesorskému stolu, ke svému oblíbenému profesorovi, který mi dal ty krásné šaty. Jsem ráda, že je zde právě on. "Dobrý večer, pánové." pozdravím oba, usměji se na Tortuna a natáhnu před něj ruku s lístečkem. "Toto je vzkaz od lékaře z ošetřovny. Před chvílí zde byl málem otráven pan Ortega." |
| |||
Jídelna Sonja, Nybe Skleničku do sebe kopne mezi loky ze džbánu a ani to s ní nehne. No páni, ať je to cokoliv, tak je to síla. Když mi dá vědět, že s tím je v pohodě, tak se rozhlédnu a popojdu kousek stranou, abych před ní postavila další džbán. Nerada bych skončila jako snídaně. I když by to pro ni asi nebylo zrovna zdravé vzhledem k mém původu. "No hele ani nevím..." Sonja má ale lepší nápad, podívám se kam ukazuje. Profesoři. No konečně. "Vlastně jo... Skoč prosímtě tamhle k profesorskému stolu a řekni jim, že se tu děje něco divného s krví." Pošlu ji k rovnému stolu. Když do mne upírka dloubne a ukáže přes stůl povytáhnu obočí. No že pavoučnice lezoucí po stole a luxující džbány ještě někomu nepřišla podezřelá. "A radši si pospěš..." Pobídnu dívku, zatímco pohled mám stále upřený na pavoučnici. |
| |||
Jídelna Nybe, Miko To co mi dala Miko jsem sice cítala, ale nedokázalo to ani na chvíli přehlušit tu chuť na krev ve džbánu. Zásoby kolem mě se začaly tenčit, což značilo problém. Jako mám problémy s potlačováním chutí, ale tohle bylo jako jet na tripu. Když se zmíní o ošetřovně, pohlédnu na ni přes okraj džbánu, jehož obsah do sebe hltavě vyprazdňuji, vztyčím palec nahoru. V tom se u nás objeví nějaká křehká dívenka, nějak nemůžu odtrhnout rty od džbánu, takže jen ukážu na Miko a znovu palec nahoru. Když se zeptá ta křehká dívka na pomoc, opět ukážu palec nahoru a pak ukážu ukazováčkem na profesora. Na ošetřovnu je to moc daleko. Taky šťouchnu do Miko a ukážu na pavoučici a přes plná ústa zavrčím. Jestli se přiblíží, tak ji urvu nožičky. |
doba vygenerování stránky: 1.7187490463257 sekund