| |||
Jídelna slečna Buffetová a kdo si všimne Kašel a sýpání ustane, jak mi dojdou síly na to pokusit se dostat krev z těla, ruku přesunu na krk, na kterém vyskáčou ošklivé černé skvrny. Jednou rukou se nadzvednu o stůl, ale mé pohyby mají daleko ke své původní elegantnosti. S drobnými záškuby se pokusím vstát. Když zazní její hlas, několikrát rychle přikývnu. Vyvedu se ale také tím z té drobné rovnováhy, kterou jsem měl a téměř se skácím na zem. Trochu zoufale se snažím držet při vědomí, ale svět se rozmazává a točí. |
| |||
Jídelna Sonja "Nějaký ten pátek už to je, ale nic proti těm dlouhověkým tady." Pokrčím rameny. Ta holka se mi začíná líbit. Mohl by z ní být dobrý chlastací kámoš. "Taková obdoba ranního kafe." Uchechtnu se. "Zlatá mne tam poslala až moc ochotně." Úsměv mi na chvíli trochu zhasne při té vzpomínce. "Pád nebyl zrovna příjemný." Hádci zasyčí okamžitě zpátky a jeden se po tobě pokusí chňapnout. "Hladová?" Nějak netuším, co si pod tím mám představit. "Tak pokud je hořká nebo divná tak ji nepij...?" Podívám se k učitelskému stolu, ale jak jsem již postřehla, nikdo tady ještě není. |
| |||
Jídelna Pan Ortega Netrvá dlouho a do místnosti vejde i pan Ortega, mile se na něj usměji, když na mě spočine zrakem. "Samozřejmě mi bude potěšením. Příště se již nemusíte dotazovat a můžete si přisednout rovnou. Není zde nikdo jiný s kým bych ráda seděla u jídla." Ano, to je vskutku pravda, obzvláště, když jsou ostatní schopni u jídla mlaskat a dělat jiné nechutnosti. To nemluvím o tom, že někteří ani netuší co je to vidlička, nejspíše by jí použili jako drbátko na pozadí. Když se můj společník rozkašle, obočí mi vyletí vysoko a jsou v mé tváři vidět obavy. Toho, že rozlil krev si nevšímám. Propáníčka, někdo se ho snaží otrávit. Pohled mi sjede na tu spropadenou polodračici. "Ošetřovna?" zním zoufale. Vážně netuším jak pomoct dávícímu se upírovi. Byl na to nějaký chmat? Kde jsou profesoři, když je člověk potřebuje. |
| |||
Jídelna - ředitelna - pokoj - jídelna papa Na papa se jen zazubím a vyrazíme do jídelny. Nadlábneme se, nicméně si nás po jídle ředitel odvolá. Z ředitelny vycházím bez vždypřítomného úsměvu a bledší než obvykle. Překvapilo mne, že papa zamířil na pokoj, ale neprotestoval jsem. Chapadloval jsem za ním, svalil se na postel a zíral do polštáře či do zdi. Tenhle den se mi nepodařilo zamhouřit oka a nevypadá to, že papa by se zrovna prospal. Na gong jen zachmuřele zabručím. Když mne papa vyzve, zvednu se a zamířím do jídelny. Je mi tak nějak jedno, kam se usadíme, takže zabírám nejbližší dvě volná místa u dveří. Na jídlo ale stejně jen tak nějak bez činu hledím. Když se ozve divný zvuk, zvednu hlavu a podívám se po upírovi, který tam hází džbánem. |
| |||
Jídelna Miko "Hustý. To muselo být drsný. Kolik ti vlastně je." Být napůl medúza a ještě s takovým osudem, jo to je krutý. Život je pes. "Jsem pro." Zazubí se a já musím obdivovat ty její špičáky, takže povolím sevření, aby mohla vyprostit ruku. Převezmu si skleničku. "Co to je?" "Sedm statečných. A asi by nás nesvezli k oblakům co?" I když na jejich dobrovolnosti by se dalo i zapracovat. Když se na mě zaměří i hádci, přiblížím k nim hlavu a ze srandy na ně zasyčím. "No, ta krev. Je nějaká divná. Krom toho, že je kurevsky hořká, je taková hladová." |
| |||
Den včerejší – Hala --> Pokoj Směs dívky I nikdo konkrétní Halou občas někdo prošel, ale bohužel se mě nikdo neujal. I když jsem měla dojem, že jsem tu a tam vysílala zmatené a prosebné pohledy. Ovšem na druhou stranu to zas tak překvapivé nebylo, ani v mé realitě okolí neoplývalo laskavostí. Jenže... Naděje umírá poslední, ne? |
| |||
Jídelna Sonja "Nemám nejmenší tušení. Ani nejsem čistokrevná. Mí drazí rodičové mne odkopli, když jsem byla nemluvně. Nikdy jsem je neviděla." Pokrčím rameny. "Těší mne. Tak mne tak napadlo, že bychom tu novou známost mohly zapít." Přitáhnu k nám maličkatý džbánek. "Na to ale asi budu potřebovat svou ruku..." Zazubím se, až odhalím vlastní špičáky a trochu se přikloním blíž, abych vyprostila svou ruku z té její a místo ní ji do ní mohla vložit skleničku. "Draků? No... Zlatá slepice, její ocásek krát dva, ta chobotnička a stalkerka a tamhle Shrey. Takže nějakých šest? S bílou sedm?" Přejedu jí pohledem a i většina hlavy si jí prohlíží. "Hele jsi v pohodě?" Zeptám se jí pro jistotu. |
| |||
Jídelna - procházka - doprovod - pokoj upíři I - jídelna slečna Buffetová Večere i čas po ní probíhal v příjemné společnosti slečny Buffetové. Je upřímně osvěžující mít si tady s kým promluvit. Nehledě na to, že oba pocházíme z rodů, které žijí běžně mezi lidmi. Když postřehnu, že začíná být unavená doprovodím jí až kam mne škola pustí. Rozloučím se a zamířím na vlastní pokoj. Celkem překvapeně zjišťuji, že se pokoj trochu smrskl. Pokud se spolubydlící dostaví, představím se, nicméně nějaké hluboké hovory nezapřádám. Vyrazím do koupelny, abych se upravil, samozřejmě potom, co pečlivě pověsím všechny části obleku. Ještě než se první paprsky dotknou pozemků, již spím. Probere mne příšerný zvuk gongu. Někdo by to měl zakázat. Opět zaberu koupelnu, abych se náležitě upravil a zvolím pro dnešní den černý oblek otcovi značky a rudou košili. Na zápěstí putují drahé hodinky a pro dnešek si vezmu i rodinný prsten. Teprve když jsem zcela spokojen opustím místnost a zamířím do jídelny. Můj pohled mi okamžitě padne na slečnu Buffetovou. Zamířím k ní. "Dobré ráno." Popřeji ji. "Smím si přisednout?" Zdvořile se zeptám, i když odpověď bude pravděpodobně kladná. Pokud svolí, přitáhnu si k mému místu nejbližší džbán s krví a také pohár. Pokud nesvolí, posadím se o kousek dál ke džbánu. Tak jako tak se nakonec usadím a napiji se z poháru. Čelo se mi nakrčí v zamračení a upiji znovu. Poté přičichnu k poháru a následně k džbánu. Povytáhnu jedno obočí, další doušek nebo něco dalšího ale nestačím. Velmi hlasitě se rozkašlu a volnou rukou si překryji ústa. Kašel se ale v mžiku změní v sýpání. Pohár, který jsem držel v ruce zazvoní o nádobí na stole a krev se rozlije přes nejbližší jídlo. |
| |||
Pozemky - jídelna - ředitelna - pokoj směs chlapci 1 - jídelna Venge, Modrý "Jsem rád, že jste se dobře bavili." řeknu a dokonce to nezavánělo ani trochu sarkasmem. Zamíříme tedy do jídelny, tam se najím spíš automaticky, než že bych ono jídlo nějak vnímal. Hlavou mi vířilo až mnoho myšlenek a navíc jsem měl nějaký neblahý pocit. Ten se ještě umocnil, když nás pozvali do ředitelny. Z ředitelny jsem vycházel značně sklíčenější než doposud a to je co říct. Příliš jsem se svými druhy nerozmlouval a opět jsem se pohroužil do světa svých myšlenek. Ale co mi dělalo starosti bylo jak to všechno vezme Venge. Po šlofíku, který bych si možná dopřál nebýt toho tolik k řešení, místo toho jsem do rána nezamhouřil oko, gong byl nepříjemný a zlověstně skličující. Počkal jsem na Vegeho a Modrého a společně jsme zamířili do jídelny. Nechal jsem je vybrat, kam se chtějí usadit. |
doba vygenerování stránky: 1.9954080581665 sekund