| |||
Jídelna - Pokoj dívky směs II Marcos, Aurora Smích mě nepřejde ani když se podělí o osud studenta co ji nazval koněm. Je sice hezké že je slušný, ale nemusel by být tak nudný, snad nejsou ostatní studenti stejně nudní jako on. Upřímně je mi celkem jedno co si myslí. Tahle konverzace stejně nikam nevedla, jenom dobře že ji ukončil. Nazval to tady obludáriem, asi pozapomněl že je součástí toho obludária. Jistě že si poradím, za koho mě má? Když se odebere k odchodu jen bez zájmu pokrčím rameny. Přesunu pohled z Marcose na Auroru. "Promiň ale také se odeberu" s těmi slovy se zvednu a přehodím přes hlavu kapuci pláště. Zamířím zpět do pokoje, jídelna mě celkem omrzela. Jistě jsou tu zábavnější tvorové než on, ale v tuhle chvíli nemám náladu je „hledat“. |
| |||
Jídelna Lilith, Aurora, slečna Buffetová "Až Vám někdo po tomto typu přátelského představení ukousne hlavu, neříkejte, že jsem Vás nevaroval." Pokrčím rameny. "To, že si někdo přisedne Vám dává právo být nezdvořilá?" Podívám se na ni upřímně překvapeně. "Tomu klukovi, kterému prostřelila hlavu to tak vtipné nepřišlo." Odvětím dost odměřeně na ten její smích. "Snažil jsem se být zdvořilý, jak ale vidím, vy si v tomto obludáriu poradíte." Pokrčím rameny. Nebýt to na popud Aurory, asi bych se již dávno zvedl a opustil jejich společnost. A dostanu příležitost, když si všimnu, že do místnosti vešla slečna Buffetová. "Dámy pokud mne omluvíte, přesunu se zase dál." Zvednu se a oběma pokynu hlavou v rozloučení. Poté se během mrknutí oka přesunu k židli slečny Buffetové, abych jí ji mohl odsunout. "Dobrý večer." Pozdravím jí. "Mohu si přisednout?" |
| |||
Jídelna Shrey, Aliana, profesor Když zmíní, že jsem couvl sám, odlepím se od okna a vpupně se napřímím, i když mi to proti její výšce ani trochu nepomohlo. Zatnu jednu ruku v pěst a oranžová z očí vyžene veškerou modř. Když zvedne ruku povolím tu svou, připraven se bránit. Odlepení od okna ale mělo jednu nevýhodu a to tu, že si mne mohla pevně chytit. Okamžitě se jí pokusím vykroutit, ale drží si mne hezky pevně. Zareaguji na to tedy dalším zavrčením. Profesor nevypadá, že by ho to zrovna dvakrát tankovalo a přestane nám opět věnovat pozornost. A ta holka si prostě odkráčela. Sice se pak vrátila, ale mám pocit, že jen aby to zhoršila. Vrhnu po ní velmi podrážděný a trochu nevěřícný pohled, zda tu otázku myslela vážně. Leze mi to tu na nervy a to jsem sotva přišel. Teplota těla o stupínek stoupne, ale nic pořádně znatelného. Uvažuji, zda neobětovat trochu chlupů proto, abych se dostal od té magorky. |
| |||
Jídelna Marcos, Aurora Mávnu rukou "Ale prosím tě, nebrala bych to tak vážně...ber to jen jako přátelské představení"navrhnu mu. Pozvednu ukazovák "Nehledě na to že to vy jste si přisedli“ podotknu a zeširoka se usměji. Když začne o kentaurce můj úsměv přejde ve smích "No to je bezvadný" Otřu si slzičku hřbetem ruky. No tady bude veselo. Dlouze vydechnu abych se trochu uklidnila, ani nevím pročmi to přišlo tak k smíchu. "Mimochodem, proč jste si vlastně přisedly? Celou dobu jsem se ptala jenom já...aby řeč nestála" Ptala jsem se spíše ze slušnosti abych je nemusela hned poslat pryč. I když jsou informace které mi poskytl užitečné. |
| |||
Jídelna Wayne,Shrey Projdeme světlem a ocitneme se za oknem v nějaké obrovské místnosti. Tak tohle zřejmě znamená být uvedený přímo do děje. Poblíž je jeden profesor a před námi je spousta stolů a jídla a taky studentů. Jsem zvědavá co jsou zde vlastně za studenty, ale taky mám hlad. Nejsem upír v pravém smyslu slova a tak pořád potřebuji jídlo (jasně nejen jídlo, ale to druhé jen zabraňuje mému tělu stárnout). Když se rozhlížím zjistím že jídelna je jeden obrovský kruh se štíhlými okny ve výklencích kde hoří ohně. Ve vzduchu se vznáší svíce, ale stejně jako pochodně předtím nekouří tak ani zde nevidím žádné stopy vosku. Skloním pohled k podlaze a svým bosým nohám je mi jasné že si budu muset dát pozor abych si nenarazila prsty. Ale já tak ráda chodím protože to je pohodlné, tedy aspoň většinou. Nejdřív se rozhodnu najít mísu s ovocem ke které se vydám rychlým krokem a ruku položím na ovoce. Soustředím se a z ruky se začne šířit záře načervenalého světla. Ovoce hnije a během několika minut je místo něj jen viskózní dřeň. Záře zmizí já se usměju a odtáhnu ruku, tohle by mělo na chvíli vydržet. Později bych si měla na pokoj donést ovoce, nebo květiny. Obojí se samozřejmě bude muset doplňovat. Potom se stejnou energií vrhnu k nejbližší kýtě do které se zakousnu a teprve pak si vzpomenu na toho kluka. Aliano zapomínáš na vychování. Utřu si ústa a vrátím se abych zjistil že už se o něj někdo zajímá. "Ahoj já jsem Aliana.A kdo jsi ty podivný tvore?" Oslovím ji zatímco svůj nový objevodvádí a přitom vydám s nimi. |
| |||
Jídelna především Shrey, Wayne, Helen Skoro to vypadá, že jsem zasáhl přesně včas. "Navíc ho nechceme odpařit." Dodám ještě celkem blahosklonně, když mou výtku přijme. "Jen nezapomeňte, že tady jsem." Připomenu ji a sleduji, jak i s nováčkem odchází ke studentskému stolu. Usadím se zpět na židli a zachytím pozdrav od Helen. Pokynu jí hlavou nazpět, než se vrátím k poněkud pasivnímu hlídání klidu. |
| |||
Pozemky - dívčí pokoj dlaci 1 - jídelna Ano, opravdu jsem se daleko nedostala. Ovšem ne, že bych se až tak snažila. Otravné, toto počínání. Zapojím se i do cvičení, ovšem ve své dlačí podobě, jelikož se zde nehodlám producírovat nahá. Po cvičení a ukončení hodiny se vydám do svého pokoje, abych se upravila a mohla se proměnit zpět do své lidské podoby. Je nanejvýš otravné, jak ta vlezprdelka každému profesorovi div neolizuje ouško. Za chvilku jim bude nosit domácí koláč, tedy v jejím případě spíš obětiny. Otřesné. Přemýšlela jsem co bych si tak vzala na sebe. Mohla jsem se řídit dobou, ale když si představím, že bych umřela a někdo mě viděl v takové zrůdnosti. Ne, děkuji pěkně. Proto jsem se rozhodla pro jednoduché šaty s dlouhým rukávem, jelikož na této škole nebylo místy až takové teplo. Těžko říct zda to způsobil ten kámen všude kolem či snad sám ředitel. I když já se svou termoregulací jsem příliš teplotu neřešila. To by zde muselo snad sněžit, aby mi byla zima. Vlasy jsem si rozčesala a nasadila lodičky. I když jsem věděla, že se v nich zde obtížně chodí, ale nehodlám dělat ústupky, vymknutí kontník se mi popřípadě zahojí hned, ale jizvy na duši, kdybych byla nucena si vzít k šatům kecky, tak to by se nezahojilo nikdy. Nejsem žádný buran. Nastříkala jsem na sebe Chanel a nyní již jsem byla připraven zavítat mezi plebejce. Vnesu se do jídelny, jako by mi to zde již patřilo. Jistě je to jen otázka ceny a mohlo by tomu tak skutečně být. Ale někdo tak moderní jako já, by nestál o takovou ratejnu bez ústředního topení a hlavně bez wifi. Ještě jsem si nezvykla, že nemohu přidávat selfíčka na instagram. Hrůza, to je snad horší než mučení. Sednu si naproti řediteli a když se usadím pokynu mu hlavou k pozdravu. Totěž učiním i směrem k panu Ortegovi, který je v obležení nějakých žen. Asi? Zde si člověk nemůže být opravdu jistý ničím. Způsobně rozložím ubrousek na kolena, odklopím podnos s nelibostí, jelikož od toho by zde měla být obsluha. Nespa. Ovšem jídlo vypadá opět o poznání lépe. Rty se mi zvlní do spokojeného úsměvu. Zdá se, že si kuchař vzal má slova k srdci. Odtrhnu kousek croissantu. |
doba vygenerování stránky: 1.701101064682 sekund