| |||
Jídelna - procházka po pozemcích - můj pokoj(který díky mé dobrosrdečnosti sdílím) - jídelna Zrzka, Bruneta Po večeři, jsem strávila volné chvilky s panem Ortegou v družném rozhovoru. Nutno řící, že jeho společnost se mi více než zamlouvala. Ovšem otázka byla zda natolik klesly mé nároky, vzhledem k tomu s čím jej mohu zde srovnávat, nebo si opravdu mou přízeň zasluhuje. Prozatím jsem ochotná s ním trávit svůj volný čas. Kdoví, třeba to bude prospěšné pro obě naše rodiny. Není od věci mít za spojence někoho z upíří šlechty. Jistě i jeho něco pdobného napadlo. Poté co mne doprovodil k mému pokoji jsme se rozloučili. Měla jsem velmi dobrou náladu, takže jsem pozdravila své nové spolubydlící, představila jsem se jim a dokonce se zeptala na jejich jména. Prohodila jsem s nimi pár nezávazných slov a odebrala se do koupelny dát si lázeň. K lázni na kterou jsem byla zvyklá tomu dost chybělo. Například šampaňské, jahody, masérka, pedikérka, kadeřnice. Takhle jsem se musela s umýváním svých nádherných vlasů sama. Ale od minule jsem se poučila a už jsem si vlasy nesušila ve vaně. Po lázni jsem se natřela olivovým olejem, ovšem asi jsem to malinko přehnala, myslela jsem, že se má použít celá lahvička očividně, nikoliv, jelikož cokoliv jsem vzala do rukou a to včetně ručníku, mi vyklouzlo, nemluvě o tom, že jsem po podlaze bruslila, když jsem upadla nemohla jsem se zvednout, jelikož vše bylo neuvěřitelně kluzké. Nakonec jsem se musela chvíli válet po zemi po ručnících, abych ze sebe tu mastnotu dostala. Podařilo se asi za 3 hodin. Já zas tolik spánku nepotřebuji. Když jsem řádně promaštěná a oblečená do košilky vešla do ložnice, kde už moje spolubydlící dávno spaly. Příliš brzké bylo mé probuzení gongem. Jako někde v šaolinském klášteře. Ještě, aby nám tak začali holit hlavy. Převlékla jsem se do šatů, které jsem viděla na nejnovější přehlídce Dolce Gabana, přidala šperky, kopie, které jsem si sem kdysi vzala, tedy ty mé byli originály, že. Prohrábla vlasy a zamířila jsem do jídelny. Pozdravila jsem profesora(y) a usadila se opět naproti jejich stolu. |
| |||
Jídelna - pokoj - pozemky - pokoj - jídelna nikdo konkrétní Slova tý holky už nadále nekomentuji, tak nějak nemám proč. Když se dostatečně najím, zvednu se a odkráčím z jídelny. Teprve v hale vytáhnu plánek a podle něj dojdu na pokoj. Rozhlédnu se po té místnosti a ušklíbnu se. Tak to vypadá, že budu spát sám. Tím lépe a radostněji. Nechám tu všechny věci a ve vlčí podobě vyrazím na průzkum. Když mám pocit, že si všechny potřebné cesty na následující den pamatuji, vrátím se na pokoj a stočím se na posteli. Spánek tady asi bude důležitý. Probere mne gong, při tom zvuku vyletím z postele, jak když někdo střelí. Očividně to ale má být zmrzačený patvar budícího systému. Nakonec tedy vyrazím do jídelny za dalším jídlem. Tam už je celkem dost tvorů. Zapadnnu do místa, kde není tolik tvorů a pustím se do jídla. Snad klidněji než v noci. |
| |||
Pokoj čarodějky - jídelna Sharika, Hope? Nakonec jsem ani do jídelny nedorazila, jelikož jsme se s Gyzmem dostatečně nacpali palačinkami a taky nevím, jak bych zabránila jeho půlnoční svačince a nechat ho najíst, no to fakt nechceš. Takže jsem ho vykoupala, vyčesala. Oblékla jsem se od pyžama a pak jsem si u společenky půjčila nějakou knížku. Zachumlali jsme se do peřin a četli jsme si až jsme oba usnuli. Ani nevím, jestli se některá z mých spolubydlících dostavila. Byla jsem po všech těch událostech s Daxem, tak vyčerpaná, že jsem spala jako dřevo. Vzbudil nás až gong. Protáhla jsem se a spokojeně se podívala na talířek, který ležel na nočním stolku. Měla jsem radost, že se mi tady konečně něco povedlo. Pokud zde byly moje spolubydlící, tak jsem počkala, jestli nechtějí jít do koupelny první a pak jsem se teprve šla osprchovat a upravit já. Bylo mi opravdu báječně. Vlasy jsem si usušila ručníkem, učesala a nechala volně doschnout. Na sebe jsem si oblékla přiléhavé černé šaty s dlouhým rukávem a k nim černé kozačky na nižším podpatku, abych v nich mohla dobře chodit. Byla tady docela zima, takže jsem se oblékla trochu tepleji. Buď jsem šla sama nebo zároveň se spolubydlícími. V jídelně jsem se posadila co nejblíže učitelskému stolu. Gyzmo se usadil vedle mě. Nalila jsem si čaj. Z talíře přede mnou voněla krupičná kaše s kakaem, máslem a skořicí. To samé měl i Gyzmo, ale bylo tady toho mnohem víc, dalo se opravdu vybírat. Nestrhávala jsem na sebe pozornost a raději jsem se dívala do talíře. |
| |||
Jídelna Sonja "Heh, cítím se podobně." Odtuším na její odpověď. Když ve mne zmizí uspokojivé množství masa, zase se k ní otočím. "Díky." Krátce se zamyslím. "Asi jsme se nikdy nějak nepředstavovaly co?" Nadhodím a utřu si ruku do zeleného trika. "Jsem Miko." Nabídnu jí ruku k potřesení. Její stravovací návyky, nebo nově příchozí mne zrovna netrápí, i když po novém drakovi hodím pohledem. "Začínaj se tu na škole nějak moc slejzat." Konstatuji a rozhlédnu se po stole. Tak schválně jestli tu také něco použitelného je... |
| |||
Jídelna Miko "Ahoj, ále asi vzala roha. Jaká škoda, vypadala, že by s ní mohla být zábava." Upřu pohled na medúzu. Opravdu důkladně si jí prohlédnu od hlavy až k patě. Proti hadům nic nemám. "Pěkný boty." pochválím její výběr, jelikož je to totožný styl obutí jako mám já. Usrknu trochu krve, zašklebím se. Svráštím čelo, olíznu si špičák a chlemtavě do sebe hodím zbytek a rychle si doleju další sklenici. Pohledem sjíždím jídelnu a nově příchozí. Když uvidím bílého draka, hned mě napadne, jaké by to bylo se proletět na drakovi. |
| |||
Jídelna kdokoli Hlad a kručení v břiše mě stihly probudit dříve než gong. Rozmrzele se usadím na postely. Protivný zvuk gongu mi stále ještě zněl v hlavě, přesto že ten pravý už stichl. Vyjdu tedy z pokoje na chodbu a hned se vydám po schodech dolů. Projdu společenkou na další chodbu. Jídelna bude určitě až v přízemí. Možná by neuškodilo kouknout se na nějakou tu mapu, než tu bloudit. Další schody, vedoucí do další chodby...a další schody. Opravdu mám pokoj až ve třetím patře? To je snad nejdál od jídelny co to jde ne? Lehce podrážděná vzdáleností kterou musím ujít než se dostanu do jídelny sestoupím poslední schody do haly. Možná by příště bylo lepší kdybych prostě vyletěla z okna. Ani jsem si vlastně nevšimla jestli v pokoji nějaká okna byla. Dále už mapu ale nepotřebuji, vůně jídla linoucí se z jídelny mi prozradila kde jídelna je. Rychlím krokem se vydám po čichu až dojdu do velké kruhové místnosti. Na chvilku se zastavím ve dveřích abych se rozhlédla po místnosti co tam je za tvory, i když ti mě v tuhle chvíli nezajímají tolik jako jídlo...pokud se tedy nedají sníst. Pár jich by tu možná ke sežrání bylo ale studenti asi nesmí žrát ostatní studenty. Uchechtnu se při pohledu na obříka. Můj pohled upoutají kádě s masem stojící v ohybu stolu. Nadšeně přeskočím stůl a nakouknu do kádí. Ustoupím o krok a proměním se do dračí podoby a Začnu se ládovat kusy masa. S kousáním se ani neobtěžuji, nechci ztrácet čas. Když do sebe dostanu tolik masa že bych se z toho najedla možná i dvakrát vypustím z nozder obláček kouře. Pak se jen líně stočím na zemi a rozhlížím se okolo. |
| |||
Jídelna Aliana Do jídelny se pomalu trousí další studenti. Není tady rado na někoho příliš zírat, takže si jich nevšímám a věnuji se spíše svému jídlu, které si skládám z toho, co si k sobě přitahuji. Je tady snad úplně všechno. Ještě se mi nestalo, že bych na něco měl chuť a nenašel to tady. Jsem tak zadumaný, že hlas, který se u mne ozve mne celkem překvapí. Zvednu k ní pohled jasně modrých očí a chvíli trvá, než mozek zabere. Poté rychle uhnu pohledem a vstanu. "Těší mne slečno Aliano." Doufejme, že je to správné anglické oslovení. "Mé jméno je Jigme." Trochu křečovitě spolknu příjmení. Nebylo by to přeci příjemné, když řekla jen jméno. "Jistě si můžete přisednout." Dostanu se nakonec k její otázce. Teprve až když se usadí si také sednu, abych se vrátil ke své snídani. |
| |||
Jídelna - pozemky - Upíří dívčí pokoj - Jídelna Jigme [/b]"No nevím s kým bych se tu měla asi bavit, tedy aspoň zatím a přijde mi hloupé bavit se o počasí. I když v tom výčtu jsi zapomněl na tu krvavou louku." Ale něco podobného co Wayne říká jsem očekávala už když jsem viděla ten podpisový arch. A teď když se rozhlížím kolem zjišťuji že to bude ještě zajímavé. Jen musím tlumit svou zvědavost abych se nedopustila stejného faux pas jako v případě Shrey. Nahlédnu do svých desek abych se podívala kdo tady vlastně všechno je. To že jsem přidělená na kolej upírů mně nepřekvapí i když nejsem upír v klasickém podání. Nemám jejich rychlost a na rozdíl od nich jsem schopná strávit běžnou stravu. Potom tu jsou čarodějové což i zde bude nejspíš skupina supersnobů, tvorové měnící podobu a kolej kde jsou ti kteří nezapadají do výše zmíněných kategorií. Najím se a pak se rozhodnu vydat se na průzkum, udělám několik hvězd a taky jednu stojku než se mi sukně sveze dolů a já dopadnu na trávu. Podivnou dráhu si prohlédnu, ale nápis vedle je dostatečně výmluvný a tak se rozhodnu vrátit zpátky. Svůj pokoj sdílím s pavoučici a upírkou která tu není takže mám pokoj sama pro sebe což je skvělé. Svléknu si blůzu pořádně jí vytřepu a pak jí přehodím přes blízkou postel. Podobně naložím i se sukní pak se slastně protáhnu a než jdu spát věnuji jistou péči která je nutná vzhledem k mému zvyku chodit bosá. Dávám si sice pozor kam šlapu, ale i tak zbývá obrousit ztvrdlou kůži, ošetřit drobné rány, natřít krémem a nakonec upravit nehty. Já si nelakuju nehty tak jako jiné dívky, ale používám bezbarvý lak který jen občas opravím. Probudí mně zvuk u kterého mám pocit že mně burcuje do krvavé bitvy a než mi dojde kde to vlastně jsem vyskočím a postavím se do pozice karatisty zabijáka. Naštěstí tu jsem sama a tak nikdo nevidí jak trapně teď vypadám. Vydám se tedy do koupelny kde strávím docela dlouho protože tohle je můj první den a já musím vypadat dokonale. Potom se podívám na rozvrh a vyrazím do jídelny než si všimnu že jsem pořád nahá. Na co myslíš Aliano! Sice si myslím že se toho kolem nahoty moc nadělá a i když by se našli kluci kterým to líbilo pochybuji že by i profesoři měli stejné pochopení. A i když by to byl způsob jak (opět) rozšířit můj šatník nevím zda by bylo vhodné se zapsat zrovna takto. A protože jsem se už dost zdržela v koupelně nakonec si obléknu to co je přehozené přes postel (volná bílá halenka s odhalenými rameny a vzdušná modrá sukně). Konečně vyrazím do jídelny a snažím se dohnat ztracený čas což způsobí že jsem nucena zastavit když požadavky ohledně kyslíku nejdou přehlížet (protože druhý dech ve který jsem doufala zatím nepřichází). Stejně bych zde zastavila nemůžu se tam tak vřítit nemluvě o tom že bych si tam na té podlaze ukopla prsty. Zatím co se vydýchávám upravuji si šaty a vlasy a když přestanu dýchat jako bych uběhla tu hard tréninkovou trasu venku vstoupím. Už od vchodu se rozhlížím kdo zde je potom se nejdřív vydám nabrat si jídlo,což jsou opět lívance tyhle croissanty a ovoce. zaváhám. Mám sice už plné ruce a i když později na to bude času dost nemůžu odolat. Potom se rozhlédnu kdo zde je a nakonec se vydám ke klukovi ve zbroji abych se ho zeptala jak to zde chodí a na které problémové studenty si mám dávat pozor. "Ahoj, já jsem Aliana můžu si přisednout?"zeptám se ho a mile se na něj usměji. Než odpoví přešlápnu z jedné bosé nohy na druhou. Pokud řekne že se mnou nechce bavit jako předtím Wayne tak to zkusím u pavoučnice, nebo upírky s medůzou. |
| |||
Stáje - kovárna - jídelna Nikdo konkrétné Hodil sem do placu cund na kovárnu. Vedócí se nexichtil, tak by to mohlo klapnót. Potem co se zdekoval, sem si hodil šlofíka v seně. Sviňsky to škrabalo, ale já su borec co něco vydrží. Chrápání asi rušilo hajtry, protože jedna votravná kopala do žbrdlení, tak až mě vzbudila. Protáhnul sem se, trochen voprášil hadry, vybral slámu z vósisek a dofakčil si to před stáj. Byl sem zvědavé je zašitý za těma novéma dveřima. Tak sem tam hodil vočko. Musel sem si promnót vočiska, protože to co sem tam zgómnul, to bylo lepší než šukec. Kovárna. Nová, vybavená. Juchu. Juchajda. Celé zbytek dňa sem strávil v tomhlectom paláci radosti. Až když zazněl gong, tak sem si řeknul, že by bylo dobrý se jít nažrat. A taky mě kručelo v břichu. Takže sem si vopláchnul akorát pracky, zástěru pověšil na hřebík, zabezpečil kovárnu, aby mně to tady nelaplo a došóral sem se do jídelny. Tam sem kednul na seslu co nejblíž futrám a rychle do sebe házel masisko. |
| |||
Jedáleň --> bazény,sauna -->jedáleň Tarney, okrajovo ešte Shar Na moje potešenie sa tá krava tak vydesí že vyskočí spoza stola doslova metre do vzduchu a instantne zmizne ako para nad hrncom. Spokojne sa zakloním a naširoko usmejem. Len sa boj. Spokojná že som sa síce na nijako dlho nezabavila, ale aspoň som ju vyštvala od jedla vstanem a ešte chvíľu sa motám okolo stolov, ujedajúc z rôznych jedál, keď vtom pohľadom zavadím o svoje predlaktie a na ňom pripevnenú flašku s lektvarom. Takmer by som zabudla na ten odkaz od spoločenky. Pohľadom spočiniem na Tarneym, ako sa náš riaditeľ predstavil, a s iskrou v oku vykročím k nemu dúfajúc, že okolo seba udržiava to teplo čo mal keď zachraňoval nováčika. Po tom, čo odzátkujem flašku a nakloním ju, aby videl lektvar si vypočujem, že nie je dokonalý a nemusel by mať také účinky ako by som predpokladala. No hej, keď ma rušili tie tri otravy čo tam behali tak jasné že nie je dokonalý. Pripnem ho znova na zápästie a po odporučení, že by som sa ho mala zbaviť odkráčam. Veď si vyrobím ďalší, a lepší. Cestou von z jedálne naberiem ešte polku čokolády a potom neomylne zamierim do bazénov. Chcela som sa predsa zregenerovať po vytrvalostnom cvičení. Výdatne vyplávaná a vybublinkovaná z vírivky sa presuniem do sauny, a.k.a- mojej zvolenej izby na spanie. Pred tým, ako zaľahnem ešte skúšam premenu, tentokrát na svojej ruke. Princíp je predsa rovnaký ako s očami, nie? Netrvá ale dlho a teplo ma začne uspávať, a tak sa premením do svojej dlačej podoby. Ako vždy sa zabalím celá do krídel a obmotám dlhým chvostom, vytvoriac tak ostnatú kuklu. Ibaže tejto noci mi nepraje dobrého spánku. V noci sa prehadzuje a budím. Ešte hodinu pred budíkom vstanem sama od seba a plná nervov z nepokojného oddychu sa idem prejsť na dvadsať minúť po škole v nádeji, že ma to ešte aspoň trochu unaví. Trochu to pomôže, a o čosi spokojnejšia potom ešte podriemkavam a nasávam teplo sauny, premieňajúc ju na energiu aby som mala poriadne zásoby na deň. Keď sa ozve gong, v podstate som takmer hore, preto ma to neprebudí s nijakým šokom. S trochu strhaným výrazom od napoly prebdenej noci sa vydám do jedálne, zmeniac sa do ľudskej podoby, aby som sa mohla zošuchnúť na stoličku len o dve miesta ďalej od Miko a Sonji a podujala sa raňajkovať lievance s obrovskou nádielkou nutelly, lesných malín a škorice, pričom zbežne behám zrakom okolo seba. |
doba vygenerování stránky: 1.4114038944244 sekund