| |||
Jedáleň Hafinko, najsexyriaditeľnasvete Takmer by sa zdalo, že ako sa ti zablesne oranžová v očiach, že čakám že sa stane niečo viac. Keď sa ale okrem ďalších tvojich pazvukov nič nedeje, vzdychnem si. Definitívne nie je ako Sigi, žiadne emočné výkyvy tepla. Potom začne rozprávať. Pri slove ujetá mi tikne obočím, ale ako rozprávaš ďalej, pery sa mi rozťahujú do úškľabku, odhaľujúc špicaté, bez výnimky zaostrené zuby. Takže nič také nevieš. A na to okno si sa pricapil ty sám, strachoprd, ja som sa ťa ani nedotkla...zatiaľ. Vy noví ste vždy neskutočné citlivky. Poslednú vetu zamrmlem, takmer akoby sama pre seba. Nonšalantne zdvihnem ruku, snáď ako by som sa čosi chystala spraviť, hádam za tú jemnú urážku, čo si použil na začiatku svojho preslovu. Vtom zacítim, ako sa riaditeľská energia hýbe k nám a ruka mi neochotne klesne späť k telu. Otočím sa na riaditeľa. Tá jeho aura mi robí síce vrásky, ale premôcť ju neviem, takže sa len sladko uculím a zabudnem na hocijaké fyzické násilie zbližovanie, aké som mala v pláne. S ústami plnými smrtiacich zubov to ale bohužiaľ stráca efekt nevinnosti. Ale samozrejme, ani sa nečudujem, jazero býva takto v noci strašne studené, to by bolo vskutku nemilé. Napriahnem ruku širokým pomalým gestom a chytím to šteňa vedľa mňa okolo pliec. Nedržím ho bolestivo, ale pevne áno. Už aj mu ukážem kde sa tu nachádzajú najlepšie kusy mäsa. Zašvitorím ešte, načo začnem odvádzať nováčika pri stôl. |
| |||
Hájenka -před školu Venge Nakonec mou otázku příliš nerozvedl, tahat to z něj nebudu, asi to nemá ani smysl. Když ukončí naši rozmluvu, pokývám hlavou, zvednu se, rozloučím se a jdu hledat Vegneho a mé druhé já. Něco mi říká, asi ten lítající náfuka, který jde vidět už z dálky, že budou někde před školou. Zajdu se tedy podívat co vyvádí. Když dojdu k Vengemu promluvím. "Zdravím synu." |
| |||
Učebna 302 - pokoj čarodějky. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nepotěšila profesorova už druhá pochvala. Cítím jak mi hoří tváře, asi se dost červenám. Ale mám velkou radost ze svého úspěchu. Chvilku trvá než všechno posbírám. Měla bych si pořídit nějaké hodinky, abych mohla kontrolovat zda Gyzmo nejí po půlnoci, ale vypadá to, že jsem to pro tentokráte stihla. Ve třídě je ještě jeden spolužák, tak se s ním mávnutím rozloučím, těžko říct, jestli mě vnímal. Vezmu prázdný talíř od palačinek, přeměněný talíř a druhé ruky vezmu Gyzma, který jako obvykle, když se nacpe začíná usínat. Proto zamířím se všemi věcmi do svého pokoje. Gyzma nechám spinkat a sama se rozhlížím z okna. Přemýšlím jak se mi to kouzlo povedlo a zapíšu si pár poznámek k danému předmětu. |
| |||
Jídelna Aurora, Lilith "Snad se nenudíte." Odvětím Auroře na její slova. "Nu, je to Vaše volba." Pokývnu nakonec hlavou, když řekne, že jí nechce obtěžovat při jídle. Když se zeptá, úsměv mi trochu zamrzne na rtech, ale jinak se mé chování nijak nezmění. "Taková drobná rada. Raději bych tady nechodil a neptal se tvorů - a vy jste co. Ne všichni by to mohli vzít úplně dobře." Pronesu jako první věc. "A naposledy, když někdo tuto kentaurku nazval koněm, tak mu prohnala kopyto pozadím." Dodám ještě o něco potišeji a raději se po kentaurce podívám, zda je dostatečně rozptýlena svou hýbající se večeří. "Nicméně já patřím k upíří koleji. Nic zvláštního." Odpovím ji na závěr. |
| |||
Jídelna Shrey, prof. Draco Po jejím ocasu těknu pohledem. Stojí tak blízko, že se nezvládnu bez problémů ani proměnit. Co po mne vlastně chce? Běží mi hlavou, když tam tak nade mnou stojí. Když promluví, zamračím se a nechtěně mi ujede další zavrčení. Hrdelní a něco temnější. V šedomodrých očích se objeví ohnivě oranžová a trochu se přikrčím. "Nejsem retardovaný, jen mi přijde, že jsi trochu ujetá na to, když někoho obtěžuješ jen kvůli tomu, jaké vydává teplo. A i kdybych to uměl, proč bych to měl dělat pro někoho, kdo se mne snaží hodit oknem hned co jsem dorazil?" Odvětím jí a s každým dalším slovem řeč prokládá víc a víc vrčivých zvuků. Pak se ozve další hlas. Po páteři mi přejede mráz. To je tady obludárium nebo co? |
| |||
Jídelna Shrey, Wayne Nově příchozím pokývnu hlavou a chci se věnovat zbytku večeře, když kolem prokráčí Shrey. Povytáhnu jedno obočí a opět se za ní podívám. Poté vstanu a přeměřím si pohledem všechny tři. "Slečno Shrey, jestli si chcete s novým spolužákem promluvit, vezměte ho ke stolu jako civilizovaná bytost. Nehodlám dneska nikoho lovit z jezera." Promluvím na ně a vzduch se kolem poněkud zatetelí. |
| |||
Jedáleň Aw, Wayne takmer cerí zuby Pri tvojom vrčaní mi naozaj nemykne ani svalom, skôr vyzerám akosi spokojne nad tvojou reakciou. Som zvyknutá sa takto hrajkať s Felixom, a ten sa pritom aspoň snaží, takže tentokrát sa ani nenamáham ukázať zuby. Ale keď už spomínam Felixa, z tohto cítiť niečo podobné. Prečo ale potom hreje? Je miešaný? Sklamanie na tvári sa zmení na zvedavosť. Švihnem chvostom, na ktorom sú jasne viditeľné ostré výbežkovité ostne. To čo z teba vyjde u mňa ale zjavne nespôsobí žiadnu spokojnosť. Mierne otrávene na teba pozriem. To je taký jav, keď ti z tela sála teplo, tak ako to práve teraz cítim keď som pri tebe. Chcem. Vedieť. Či sa vieš rozpáliť. Rozžhaviť. Vyrábať-teplo. Hovorím pomaly a jasne. Je spomalený? Jasné, to teplúčko pri ňom bolo príjemné, ale toto bola taká...jar v Chorvátsku. A ja som chcela leto na Sahare, inak by to nestíhal vyrábať tak rýchlo, ako som to ja stíhala vstrebávať, takže by mi bol nanič. Vysvetĺujem |
doba vygenerování stránky: 1.5322749614716 sekund