| |||
Jídelna Wayne,Shrey Mezi tím klukem a tím divným stvořením brzy dojde k potyčce ovšem ten stejně divný profesor se aspoň zatím rozhodne do toho nezasahovat.Otázku ohledně púvodu toto podivné stvoření které se podle toho profesora jmenuje Shrey naštěstí pochopí mou otázku špatně. Nebo správně protože ptát se z jaké stránky bestiáře vypadla se rovná společenskému faux pas. Nakonec dorazíme k velkým kusům masa a mně opět dojde jak velký mám hlad.Vezmu si jeden kus a zakousnu se do něj a až po chvíli mi dojde že tu nejsem sama.Náš doprovod sice odešel za jinou zábavou,ale mně se zato dostane odpovědi na mou předchozí otázku. Zajímavé,velmi zajímavé. Opřu se prsty zarýpu jimi v zemi a pak se otočím na toho kluka. "A jak se tedy jmenuješ?Tedy pokud se můžu zeptat." Ptát se ho odkud pochází se mi zatím nechce aby neměl poct že ho vyslýchám,proto se na něj na konci otázky taky usměj |
| |||
Jedáleň n-a-nemiluj-ho ,Wayne, Aliana, Sharika Po riaditeľovej odpovedi mi cukne pobavene kútikom, zatiaľ čo sa vyžívam v tom teple čo tu robí a pozvoľna ho do seba vsávam. To ani náhodou, čo by potom robil chudák Gerča. Zaberal by nám v jednom kuse bazény. Voľnou rukou hodím do prázdna, akoby som to považovala za katastrofu, absolútne sa nehanbiac za tú teatrálnosť. Och, prečo sa tu dá rozprávať len s profesormi. A prečo tu okrem Sigiho je očividne jediný schopný tvor na pojazdnú saunu rovno riaditeľ? Ten mi asi nebude zatápať len tak z láskavosti. Pri jeho upozornení, aby som na neho nezabudla len entuziasticky prikývnem hlavou a na rozlúčku na neho žmurknem. Nestihnem urobiť ani dva poriadne kroky, a prihrnie sa ku mne tá, čo prišla spolu so šteňaťom. Nezastavujem ani pri jej otázke, a keďže nazvať mňa podivným tvorom by bolo pre ňu nepríjemné, automaticky si myslím, že sa to pýta mojej šarže pod pazuchou. Preto na neho pozriem, a keďže sa stále tvári, akoby som mu zožrala raňajky, rozhodnem sa ešte doňho porýpať. Podľa toho ako to smrdí je to niečo chlpaté a uslintané, takže si to domysli sama. Meno som od neho ešte nestihla zistiť. Nasmerujem viac-menej odhodeným, aj keď nijako silným, ohováraného rovno pri kade s veľkými kusmi mäsa, kde ho pustím. Ani ja nemám až tak malý pud sebazáchovy, aby som sa púšťala do nejakej väčšej zábavy pod riaditeľovým nosom. Smrdela z neho autorita. Zato si však dobre zapamätám vlasáčovu energiu. Ešte s ním bude možno niekedy zábava. Pritiahnem mu dokonca ešte aj stoličku. Tadá, bon apetit. Zaželám mu, no už pozerám inde. Zacítim energiu, s ktorou som si síce vybavila účty, to ale neznamená, že som zabudla na to, ako ma premenila na hlodavca. Koho to sem čerti nesú. Vystriem sa a na tvári sa mi objaví úškrn. Bez slova rozlúčky či iného upozornenia sa dlhými krokmi presuniem rovno k tej poletuche, ktorú som predtým roztrhala na cucky, hryzúc pri tom ananás. Ešte po ceste ma zahalí fialové svetlo, po ktorého zmiznutí som v svojej menšej podobe, aby som sa zmestila na stoličku priamo vedľa nej. Ostrými čiernymi nechtami začnem ťukať po stole, noha cez nohu. Ošetrovateľské služby na tejto škole tuším dokážu zázraky, čo? Povedz mi, aké to je, zahrať sa na Ježiša a vstať z mŕtvych? Započnem príjemnú konverzáciu. |
| |||
Jídelna slečna Buffetová Pokývnu hlavou, když upřesní, že zas tolik to osobní nebude. A pak se zeptá spíše na obecnou věc o upírech, než příliš osobně. "Je to vskutku tak. Mé tělo není schopné strávit běžnou stravu, jsem tedy odkázán pouze na jedno jídlo. Nicméně nenechte se mýlit, že by snad krev chutnala pokaždé stejně. Záleží na tom, co to bylo za bytost, jenž krví disponovala a jak žila." Odvětím jí naprosto upřímně s drobným úsměvem na tváři. |
| |||
Chodby - Jídelna především Hope Když zmíní věci, podívám se na talířek v ruce, ale nepřijde mi to moc jako velká zátěž, abychom kvůli tomu musely riskovat střet s někým ze spolužáků, nebo snad s kolejním vedoucím. Nakonec ale souhlasí s mým návrhem, takže talířek schovám do záhybů pláště. Vykročím ke schodům. Jdu poměrně rychle, přesto však opatrně a nezapomenu kontrolovat každý roh, zda nás nechce něco sežrat. Nakonec se tak dostaneme do jídelny, kterou rychle přejedu pohledem. Můj zklamaný výraz lze velmi snadno přečíst. Není tady. Nakonec ale když již jsme tady, mohly bychom na něj počkat a bylo by divné sem jít a nic nesníst... Přeměřuji naše šance a nakonec to risknu kolem kentaurky, která vypadá zaneprázdněná svou večeří. Přisednu ke stolu tam, kde ještě nikdo není a rozhlédnu se po stole, co bych do sebe mohla vnutit. |
| |||
Jídelna Marcos,Lilith Nechápu co jí přijde tak vtipného na tom že někdo pravděpodobně umřel. Každopádně ani Marcos očividně není tak trpělivý aby nadále snášel její řeči. Osobně se mu vůbec nedivím. Marocsův odchod tedy nebyl překvapení. Po něm se rozhodla k odchodu i Lilith. Vydechnu úlevou když odešla. Nemám z ní dobrý. Po jejich odchodu se taky pustím do jídla. |
| |||
Jídelna Pan Ortega "V pořádku. Až tak moc osobní být nehodlám, aby nebylo vhodné odpovědět" položím pohár na stůl. "Jen mne zajímá zda jste ochuzen o jednu z radostí bytí. Totiž o rozličné druhý pokrmů. Samozřejmě jsem si povšimla, že pijete jistou rudou tekutinu, ale znáte třeba chuť jiné stravy. Totiž Váš mok mi připadá chuťově dosti jednotvárný." ozřejmím panu Ortegovi své myšlenky. |
| |||
Jídelna slečna Buffetová "Děkuji." Pokývnu jí před tím, než se posadím vedle ní. Najedl jsem se již dostatečně, takže se místo shánění dalšího džbánu raději rozhlédnu po jídelně. Třeba ještě budeme muset bránit vlastní životy. Zatím to ale vypadá, že si ředitel udržuje klid. A od podezřelého počínání jsme dostatečně daleko. Snad. Podívám se na ni, když znovu promluví. "Jistě, že můžete. Ovšem záleží na tom, jaký bude, jestli bude vhodné odpovědět." Odvětím a vskutku zaujala mou pozornost. Co zrovna ji by mohlo zajímat na mé maličkosti. |
| |||
Jídelna Pan Ortega "Jak milé" pochválím počínání pana Ortegi, věnuji mu úsměv. "Jste zde jediný gentleman, budu potěšena, když si přisednete. " Bohužel jak se zdá nikdo jiný zde vychování nemá. Nikdy bych nevěřila, že budu muset takové samozřejmosti postrádat. Posadím se a způsobně uždibuji croassant. Mezi spousty svažující své hrdlo pohárem vody. Otřu si rty ubrouskem, rozvlním vodu v číši."Mohu mít jeden osobní dotaz?" Počkám na odpověď pana Ortegi. |
| |||
Jídelna - Pokoj dívky směs II Marcos, Aurora Smích mě nepřejde ani když se podělí o osud studenta co ji nazval koněm. Je sice hezké že je slušný, ale nemusel by být tak nudný, snad nejsou ostatní studenti stejně nudní jako on. Upřímně je mi celkem jedno co si myslí. Tahle konverzace stejně nikam nevedla, jenom dobře že ji ukončil. Nazval to tady obludáriem, asi pozapomněl že je součástí toho obludária. Jistě že si poradím, za koho mě má? Když se odebere k odchodu jen bez zájmu pokrčím rameny. Přesunu pohled z Marcose na Auroru. "Promiň ale také se odeberu" s těmi slovy se zvednu a přehodím přes hlavu kapuci pláště. Zamířím zpět do pokoje, jídelna mě celkem omrzela. Jistě jsou tu zábavnější tvorové než on, ale v tuhle chvíli nemám náladu je „hledat“. |
| |||
Jídelna Lilith, Aurora, slečna Buffetová "Až Vám někdo po tomto typu přátelského představení ukousne hlavu, neříkejte, že jsem Vás nevaroval." Pokrčím rameny. "To, že si někdo přisedne Vám dává právo být nezdvořilá?" Podívám se na ni upřímně překvapeně. "Tomu klukovi, kterému prostřelila hlavu to tak vtipné nepřišlo." Odvětím dost odměřeně na ten její smích. "Snažil jsem se být zdvořilý, jak ale vidím, vy si v tomto obludáriu poradíte." Pokrčím rameny. Nebýt to na popud Aurory, asi bych se již dávno zvedl a opustil jejich společnost. A dostanu příležitost, když si všimnu, že do místnosti vešla slečna Buffetová. "Dámy pokud mne omluvíte, přesunu se zase dál." Zvednu se a oběma pokynu hlavou v rozloučení. Poté se během mrknutí oka přesunu k židli slečny Buffetové, abych jí ji mohl odsunout. "Dobrý večer." Pozdravím jí. "Mohu si přisednout?" |
doba vygenerování stránky: 1.6959249973297 sekund