| |||
Pozemky – jídelna Kondiční cvičení, pak asi především Amy Mimo trať stojím jen chvíli, když se u mě objevuje profesor. Jo já vím, že se sebou něco budu muset dělat, souhlasím s tím, že to nebyla žádná hitparáda. Cestu zpět zdolám celkem pomalu, moje nohy jsou utahané a zrovna moc se jim nechce pohybovat. Nakonec se k plácku před školou dohrabu. Hodinu tam završíme mučením. Mučením, které bolí a které mě zabíjí podobně jako ten běh. Navíc, šaty na podobné cviky nejsou příliš vhodné. Po hodině tak nejsem zrovna hovorná. Počkám na Amy, abych navrhla asi tu nejdůležitější věc, „Jdeme se najíst?“. Můj tón hlasu zní, jako kdyby to byla jediná věc, co mě může zachránit před smrtí. Utahaná vlčice bez jídla rozhodně není spokojená vlčice. |
| |||
Z učebny 302 směrem do jídelny především Sharika Můj dotaz se ukázal jako trochu bezpředmětný. Sharika, jak dostala možnost mizet z učebny, už byla u dveří. Trochu nechápavě zavrtím hlavou a následuji jí ven a pryč. V ruce kámen od Tortuna a talířek z téhle hodiny. Nejspíš si to budu muset odnést do pokoje, zauvažuji o další cestě. Nějak mě nebaví nosit to všude sebou. Ovšem když dojdu Shariku, navrhuje místo pokoje jídelnu. Chvilku přemýšlím, zda protestovat a nebo ne a smířit se tak s faktem, že obě věci budu ještě chvíli nosit. „Buď a nebo můžeme jít na pokoj odložit věci,“ navrhuji ještě druhou možnost. Pak mě ale dojde, že pokud už je čas na jídlo, nemuselo by být vhodné přijít příliš pozdě. Třeba by pak už nebylo co jíst. „Ale jo, pojďme se najíst. Na pokoj dojdeme pak.“ souhlasím nakonec s výpravou za pochutinou do jídelny. Nechávám jít Shariku první, přeci jen už tam byla a ví tedy co a jak. |
| |||
Jídelna Simiel Zabraná do vlastních myšlenek si nevšimnu přicházejícího Simiela. Zvednu hlavu od jídla a pohlédnu na něj. Nevypadá zrovna dobře, trochu jako viděl ducha. Lišácky se usměju. Vzhledem k tomu že teď neví kdo jsem, budu si s nim hrát. "Já?...já jsem Kira" představím se přátelským úsměvem. Možná není zrovna hezký takhle ho trápit vhledem k jeho stavu, ale tohle je až příliš dobrá šance než abych si ji nechala ujít. "Potřebuješ nějak pomoc? Nebo potřebuješ něco ode mě?" Možná by neškodilo kdyby se nejdřív představil. |
| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna Marcos, Aurora Páni ona umí mluvit? Já myslela že je němá, když za celou dobu co tady sedí neřekla ani slovo. Asi se stydí, nebo není moc upovídaná. Věnuji jí přátelský úsměv od ucha k uchu. Nespokojeně se ušklíbnu a přitáhnu si blíž talíř s jídlem. "Hmm...nechci ji obtěžovat při jídle..." zarazím se. Proč je vlastně jídelna otevřená v tuhle dobu? Po několika soustech zvednu hlavu. "No a vy jste co?" rozhlédnu se po tvorech v jídelně. "Jsou tu koně, pavouci, draci a kdo ví co všechno ještě" v duchu se pousměji - Koně. Odmlčím se. "Nechápejte to jako drzost, ale ráda bych věděla s kým mám tu čest" Moje otázka směřovala k oběma. |
| |||
Pozemky --> Jedáleň priama reakcia iba na Chrisa Keď dostanem viac menej pozitívnu odpoveď, spokojne sa vystriem a pokývem hlavou. Spýta sa ho, to znie dobre. Nemá v podstate prečo mu to zatrhnúť. Ale dúfam že sa ho spýta čo najskôr, lebo pri takejto formulácii to môže znamenať že sa ho to spýta bárs aj o týždeň. A ja som nechcela čakať. Potrebovala som byt silná, a plánovala som na to využiť všetky prostriedky, ktoré sa ponúkajú. Preto som našla riaditeľovu energiu a pred tým, ako som sa otočila k škole a vykročila, som telocvikárovi ešte oznámila- Je v jedálni. Nato som presne tam zamierila. Plánovala som pohltať kopu jedla, ktorého energiu okamžite obetujem v prospech môjho tela, aby som ho učičíkala po tak náročnej fyzickej námahe. Ešte teraz som s každým krokom cítila, akou námahou prešli moje nohy. To bol aj dôvod, prečo som sa nepremieňala do menšej podoby. Pri vstupe do jedálne najskôr vyhľadám energie, ktoré mi boli neznáme. Niečo rohaté a niečo so...svätožiarou? Vydrbkala sa z biblie? Odfrknem si, potrasiem rohatou hlavou, a s vlasmi vejúcimi za mnou, prepletajúcimi sa cez zložené krídla zamierim na krídlo stola oproti vchodu, kde je najmenej tvorov. (22C) Cestou telekineticky zdvihnem zo stola celý podnos s kuracími krídelkami, ktorý sa vznáša za mnou, a verná svojim chutiam k tomu pridám misu so slivkami. Na stole si jedným pohybom ruky urobím miesto a vyhupnem sa na neho, keďže v tejto podobe by sa mi na stoličke sedelo veľmi nepohodlne. Nato začnem chrúmať kuracie krídelká aj s kosťami, zajedať ich slivkami a sem tam ich zapijem glgom čistej vody. Zaujato pritom pozerám na nádoby s ohňom, ktoré sú pri výklenkoch. Chcelo by to Sigiho, aby mi robil teplúčko. Prečo tu vlastne nie je? Pri jedlách väčšinou nechýbal. So zvedavosti sa snažím nájsť jeho energiu, a začnem sa pomaličky mračiť. Naťahujem a naťahujem vzdialenosť, kým nepokryjem školu a pozemky, vraštiac od sústredenia čelo, no...kde zmizol Sigi? |
| |||
Učebna 302 - Na pozemky kdokoliv mne uvidí, zbytek třídy čarodějů Čekám až se učebna vyprázdní, když ucítím ten úbytek síly. Prudce zvednu hlavu a podívám se k oknu směrem na pozemky. Zamračím se. Dále nečekám a rychlým krokem předeženu otálející studenty. Ostrým krokem projdu školou a nenechám se zastavit. Jakmile se dostanu před školu hlavním vchodem, proměním se a přes most již běží obří šedý vlk. Zmizím v lese za mostem. |
doba vygenerování stránky: 1.5329170227051 sekund