| |||
CHODBA 1.PATRO Zvednu k němu hlavu, když mne skutečně následuje. Jak kuřátko pod sekyru. Poposkočí mi obočí, když začne rovnou těší mne. Co ho jako těší? Že jsem projevil zájem? Nechám to však plavat, přeci jen kousavá poznámka by asi nebyla ten nejlepší začátek. "Merlin," odtuším a odrazím se od stěny, abych se mohl natočit jeho směrem a prohlédnout si ho. Vypadá skutečně hodně mladě. To kuřátko asi docela sedí. "Nechceš mi o sobě něco povědět, když už máme čas?" nadhodím a zkusím, jaká bude jeho reakce. |
| |||
Pozemky - Pokoj Kelly, Hillaris, okrajově Miko Z Hillarise jsme samozřejmě nedostali žádnou rozumnou odpověď. Nemůžu tedy říct že bych něco takového očekávala, ale mohl taky příjemně překvapit. V hale se s Kelly na chviličku rozloučím a o samotě zamírím do patra. Napiju se potom. Mohla bych se přece jen alespoň na čas zúčastnit hodiny. Wyvern půjde poslušně s Kelly…pochopitelně. Nestojím o to aby mi neustále někdo stál za ocasem. Nemá ale přece smysl plazit se na pár minut hodiny. Ach jaká to smůla že jsem hodinu zmeškala. Zaběduji si pro sebe serkasticky. No dál už pokračovat nemusím. Z rohu ještě zahlédnu Miko, ale zatím ji nechávám být. Pro divadýlko s ní přijde čas až bude větší publikum. Tak se zase otočím a na čas si zalezu do pokoje. |
| |||
Učebna 2 - Chodba před učebnou Uteče chvilka, když se mě ten kluk zeptá, zda nechci jít s ním na chodbu počkat na jeho kamarádku. Hmm proč ne, aspoň se seznámím s někým novým. Vstanu a vyjdu ven na chodbu za ním, kde si stoupnu kousek od něj, ať na sebe dobře vidíme. “Těší mě, já jsem Salazar.” |
| |||
Knihovna - Tarneyho kabinet Liberius "Pfff…" dlouze si povzdechnu a svalím se mu na pultík. Takže mi pero nepučí ani na chviličku. Jako přijde mi divný že by měl na celou knihovnu jenom jediný pero. Co když to bude třeba potřebovat obejít a zapsat si něco. Nebo co když ho bude někdo fakt naléhavě potřebovat. Třeba jako teď já. No ale už se v tom nechci dál patlat. "To bych asi mohla…" uznám na pučování od spolužáků. "...ale všichni maj zrovna hodinu a vono mi do toho pak zase něco vleze" mručím si dál spíš tak pro sebe. Nebo na to rovnou úplně zapomenu. Na to moje čarování se taky zase tvářil jak kakabus. Místo aby byl rád že jsem jim ušetřila práci... A to poděkování taky bylo takový docela nevděčný. "Nemáte zač" prohodím s nadšeným úsměvem. Přece si nenechám kazit radost že se mi to tak hezky povedlo jen protože on se tváří jak se tváří. Nutný nebo ne, tady de o princip. Jestli se mu to ale tak moc nelíbí klíďo to můžu zase vrátit jak to bylo předtím. Né to ne. Však bych šla jenom sama proti sobě. "Tak teda díky aspoň za tu radu…zatím" mávnu mu na rozloučenou a mizím ze dveří zase pryč. Tak tady jsem moc nepochodila. Vlastně jsem nepochodila vůbec. Ale nevadí. Rovnou si to vykročím ke svojí další zastávce - kabinetu třídního. Chodbou se povyhýbám zvratkům parádním přeskokem, rovnou i s těma dvěma co jsou u toho. Do těch fakt nechci šlápnout. Ty před ošetřovnou zase tolik nepřekáží tak jenom projdu kolem. Na dveře kabinetu zaklepu ale počkám si až se zevnitř někdo ozve. Ten už by byl tuplem mrzutej kdybych mu tam vrthla. |
doba vygenerování stránky: 1.4469208717346 sekund