| |||
Jídelna Marcos Čekala jsem že nebude zase tak vážný, že to vezme trochu s humorem, ale zřejmě jsem se spleta. Otráveně obrátím oči v sloup "Nemusíš být tak seriózní...z tvého vystupování mám často pocit, jestli si vůbec student." "Ale možná máš pravdu" odvětím, výrazně nespokojená s jeho odpovědí. Na rtech se mi objeví lišácký úsměv "A jaké tvorečky bych tady kromě draků..." rozhlédnu se po místnosti "...a kentaurů bych zde mohla najít?" "Ptám se samozřejmě čistě ze zvědavosti" Problémy sice nevyhledávám, ale když už jsme se dostaly až sem... |
| |||
Jídelna Lilith, Aurora Hustá rudá tekutina putuje do poháru a protože se odmlčí, tak se napiji. Když znovu promluví můj výraz jasně značí, že to divně rozhodně zní. "Nedoporučoval bych vyvolávat konflikty. Profesoři jsou dost... přísní, co přijde na problémové studenty. Nehledě na školní řád." Znovu těknu pohledem k řediteli, ale zatím to nevypadá, že by hleděl naším směrem. "Pokud ale skutečně stojíš o problémy, nejvíce si zavaříš, pokud se dáš do křížku s draky." Pokrčím rameny. Kdo chce kam... Nad její reakcí nad společenskými místnostmi, znovu jedno obočí poposkočí více než druhé ale nekomentuji to, jen kývnu. |
| |||
Jídelna Marcos, Aurora Krátce mu úsměv oplatím, spíše ze slušnosti než že by sem se na něj chtěla culit. Dlouze se zadívám na Marcosovu společnici. Nezdá se že by byla zrovna výřečná. Můj pohled zaujatě sjede k jeho poháru. Žeby víno? "Možná to bude znít divně, ale ráda bych poznala tu méně vlídnou stránku" řeknu lehce vyzývavým tónem. Přeci jen je tu dost klid a trošku akce nemůže uškodit. Pohlédnu stejným směrem jako on, pak ale pohled plaše sklopím. "Myslím že to zatím nebude třeba" zašeptám že to jde sotva slyšet. |
| |||
Pozemky- kondičné cvičenie Trochu sklamane nakrčím čelo, keď z trasy nevycucnem absolútne nič. Ako to vlastne funguje? Kým sa však stihnem viac zahĺbiť do skúmania trasy a kryštálov, zjaví sa dnešný pán tréner. Pri jeho slovách sa mi na tvári objaví výraz ktorý mu môže napovedať, že sa cítim byť dotknutá že ma mal predtým za nejakú slabošku. Že prekvapila. Vyzerám snáď že som doteraz celé dni len sedela na zadku? Aj tak ale pokývem hlavou. Otvorím ústa, aby som niečo povedala, no on si jednoducho znova zmizne. Natiahnem si ruky nad hlavu aby som trošku uvoľnila chrbát a postavím sa. Mierne rozviniem krídla, napumpujem trocha energie do svalov nôh aby som si pomohla s výskokom a po krátkom rozbehu sa odrazím a vyletím do vzduchu. Nájdem vhodný vzdušný prúd a späť na začiatku dráhy priletím rýchlejšie, ako by sa dalo čakať. Pristávam nečakane jemne, aby som na vysilené nohy nevyvinula prílišný nátlak. Bodlo by to trochu rozplávať. Ponatriasam krídla aj nohy. Zachytím nejakú cudziu energiu a pozriem sa tým smerom, ale keď sa objaví zakuklenec a nevyzerá byť nováčikom nijako rozptýlený, nechám to tak. Plánujem sa premeniť naspäť do menšej polohy, ale to zaznie pokyn na rozostavenie a príde mi vtipnejšie zostať ako tri a pol metrový kolos. Zostane mi tak okolo seba najviac priestoru a mám zadosťučiňujúci pocit, že okolo mňa cvičia zákrpky. Naťahovanie nôh privítam- všetko, čo mi pomôže eliminovať svalovicu je dobré. Keď ale hodina skončí a zakuklenec ju rozpustí, neodchádzam, namiesto toho sa na neho otočím. A nedalo by sa na ten účel trénovania nechať tu menšiu plochu tej lepkavej zeme? Dotážem sa. |
| |||
Jídelna Lilith, Aurora Když si shodí kápi s hlavy, dojde mi, proč je zrovna ve směsi. Věnuji ji o něco širší a upřímnější úsměv, doufám, že povzbudivý. Jsem rád, že už si tu nehraje na kapucína. Ono je to tady v podstatě úplně jedno, vždyť tamhle stojí kentaur a o kus vedle sedí obrovský pavouk. "Pak jsem rád." Odtuším, když odvětí, že jí neobtěžujeme. "Jsme jen zdvořilí. Takových tvorů je zde málo, tak se chci ujistit, že budete vědět hned od začátku, že tento institut má i vlídnou tvář." Odvětím jí klidným hlasem a přitáhnu si džbán s pohárem, abych pokračoval v obědu. Ovšem vrátí se k tomu, co jsem říkal předtím. "Každá kolej má vlastní společenskou místnost a pokud je mi známo, členové jiných kolejí nemají přístup do cizích. Třeba to bude mít ale nějaké výjimky, měl bych se na to zeptat." Odtuším na její otázku a pohlédnu k profesorskému stolu, kde nyní sedí pouze ředitel. Zrovna toho se mi z nějakého nevysvětlitelnému důvodu nechce jít se zeptat. |
doba vygenerování stránky: 1.3548099994659 sekund