| |||
Jídelna Marcos, Aurora Přimhouřím oči a napjatě sleduji jeho pohled.. Moje ruka znovu zmizí pod pláštěm. Odmlka která nastala mě celkem znepokojuje, nevím co od něj očekávat. I když působí jako slušným dojmem, pod pozlátkem se může skrývat cokoliv. "Pokud si dobře vzpomínám tak jsem ve směsi..." odpovím nejistě na jeho otázku ohledně zařazení. Co je to vůbec za název "směs"? "Proč se ptáš?" zeptám si lehce podrážděním tónem. Jeho úsměv po chvilce stal otravným, přestože se zřejmě snažil působit přátelsky. "Potřebujete ode mě něco?" zeptám se tentokrát o poznání přátelštějším tónem. Přeci jen bude lepší když budu mít se zdejšími tvory kladné vztahy. |
| |||
Jídelna Lilith, Aurora Lehce povytáhnu obočí, když se objeví špičáky. Že by nový přírůstek do naší koleje? Zaujme mne to natolik, že téměř přeslechnu její představení. "Potěšení na mé straně." Zareaguji trochu zpožděně. Objeví se její ruka a mne spočine pohled na jejích ostrých drápech. Nicméně gesto pochopím, takže Auroře odšoupnu židli, aby se mohla posadit a poté se posadím mezi dívky. Poté se opět otočím na zahalenou dívku. "Omlouvám se za svou smělost, nicméně která kolej má to potěšení přivítat Vás mezi sebe?" Nadhodím stále se stejným společenským úsměvem. |
| |||
Jídelna Marcos, Aurora Zvednu pohled ke dvojci která se přede mnou objevila. Že by konečně nějaké představení? A dokonce přátelské. "Dobrý večer i vám Marcosi, Auroro.." pozdravím pokývnutím hlavou. Oplatím Marcosovi úsměv a odhalím tak dlouhé špičáky. "Moje jméno je Lilith, těší mě“ představím se. Vystrčím ruku z pod pláště abych jim nabídla aby se posadili. S tázavým výrazem čekám jestli se posadí nebo půjdou zase dál. |
| |||
Jídelna Aurora, Lilith Pokud se bojí mne, jsem zvědav, jak bude reagovat na nově příchozí, vzhledem k tomu, že zpod kápě byly vidět rudě žhnoucí oči. To člověk nebude. Na její odpověď pokrčím rameny. Mne je to celkem jedno. Povytáhnu jedno obočí a podívám se na ni. "A v tom je nějaký rozdíl?" Zeptám se, nicméně se zvednu a zdvořile počkám, až se i ona zvedne. Teprve poté vykročím kolem stolu k postavě zahalené v černém plášti. "Dobrý večer." Pozdravím osobu. "Omlouvám se za vyrušení při obědě, nicméně se mi zdá, že jsem Vás zde ještě neviděl. Mé jméno je Marcos Ortega a má půvabná společnice se jmenuje Aurora. Rádi bychom Vás jménem studenstva přivítali v zdejším blázinci." Nahodím společenský úsměv a čekám na reakci nově příchozí. |
| |||
Jídelna Marcos Jeho ujištění, že není důvod se ho bát, mě nepatrně uklidnilo. Stále jsem ale trochu napjatá. Ucuknu když mě chytí za ruku jako bych byla malé dítě. "Já ti nevím" odpovím nejistě. V hlavě mi zazněla jeho předchozí slova o domněnkách. Po chvilce přemýšlení nakonec zvítězí zvědavost a souhlasím: "Dobrá, ale půjdu jen jako doprovod". Počkám tedy až se zvedne a následuji ho. |
| |||
Jídelna Aurora Krátce a odměřeně se zasměji. "Inu není to tak." Odvětím jí na její domněnku. "A buďte opatrná s domněnkami v tomto institutu. I já jsem se již poučil, že všechno není takové jak se o tom povídá." Pohledem si přeměřím to její odsednutí. "A rozhodně nepatřím mezi ty, kterých byste se měla bát. Mé vychování je dostatečné a potravy je zde nadbytek." Nad její reakci nad svým věkem se jen pousměji a jistý poloúsměv mi na tváři zůstane. Když nakonec neochotně přizná, že jsem měl pravdu, jen lehce pokrčím rameny. Když ukáže, jemně vezmu její ruku a zase jí ji stáhnu ke stolu. "Tohle rozhodně není zdvořilé." Začnu napřed tím a zaostřím na postavu na kterou ukázala. "Vskutku netuším, musí to být někdo nový. V průběhu měsíce neustále přicházejí a odcházejí studenti. Je to tady trochu jak na rušném náměstí. Ale jestli máte zájem, můžeme se jít seznámit." Navrhnu jí. |
| |||
Jídelna Marcos Jeho poznámku ohledně pohlaví přejdu mlčením, nevím proč by se měl kdokoliv urazit kvůli věku. Snažím se zachovat klid, přesto je vidět jak si na židli poposednu trochu dál když se podělí o svůj původ. "Já měla za to že upír není není rasa, že upírem se někdo může jen stát" Překvapeně vyvalím oči když přizná svůj věk. Už když zmínil že je upír bylo mi jasné že mezi námi bude rozdíl, ale pětašedesát let je opravdu rozdíl. Vždyť by mohl být můj děda. "Ehm...ano měl si pravdu" přiznám neochotně. Mou pozornost upoutá postava v černém "A kdo je támhleto?" ukážu na nově příchozí. |
| |||
Pokoj dívky směs II - Jídelna Yqi, Tarney Jakmile dopadnu rychle se rozhlédnu po místnosti, jestli jsem tam není ještě někdo. Nikdo, fajn. Podrážděně pohlédnu ke stropu, po tunelu kterým jsem sem propadla není ani stopy. Spěšně kouknu na desky s mapkou a rozvrhem, pak je hodím na postel vedle sebe. Pomalu se zvednu a protáhnu se, potom vyjdu z pokoje. Na chodbě si stáhnu kapuci hluboko do čela. Mapu budovy jsem sice viděla, přesto si to tu ale chci projít sama. Dojdu až na konec chodby do haly. Pokud si dobře pamatuji tak kousek odtud by měla být jídelna. Projdu chodbou až k velkým dubovým dveřím. Velká kruhová místnost s velkými prosklenými. Hned při vstupu ucítím silnou auru, ale nedokážu se sebrat k tomu abych pohlédla na osobu ze které aura vychází. Místo toho sklopím hlavu a přitáhnu si plášť blíže k tělu. Z pod černé kápě jdou vidět jen dvě rudě zářící oči. Jen matně si uvědomuji že kentaurka stojící u dveří, bude pravděpodobně jedna z mích spolubydlících. Kvapně projdu kolem kentaurky na druhou stranu místnosti a posadím se na volnou židli. (G7) |
| |||
Jídelna Aurora Odmlčí se a já se rozhlédnu po stole. Přitáhnu si další džbán a doplním svůj pohár rudou tekutinou. Upiji z něj, zatímco se dívka vedle mne duchem vrátí k hovoru a vznese dotaz. Pohlédnu na ní celkem pobaveně. "Být něžného pohlaví, řekl bych, že je to nezdvořilé." Usměji se a tentokrát si nedávám pozor, abych neukázal ostré špičáky. "Má rodina patří k rase upírů." Odvětím jí a pak se krátce zamyslím. Vlastně už svůj věk příliš nepočítám. "Letos jsem dosáhl sedmdesátého třetího roku svého života." Pronesu nakonec o něco potišeji a sjedu k ní pohledem. Pousměji se. "Měl jsem tedy pravdu?" Zeptám se jí, narážíc na má slova o propastném rozdílu v našem věku. |
doba vygenerování stránky: 1.4449300765991 sekund