| |||
Kondičné cvičenie Keď sa ku mne zakuklenec otočí, pri jeho poznámke si posmešne odfrknem. Nemôžem povedať, že by bol moja obľúbená osoba na tomto pozemku, a popri našom príjemnom zoznámení sa asi nikto nebude čudovať, ale každý kto mi naznačoval že by som si mala dať dole štít bol blázon. Keď okamžite nenastane nejaká agresívna reakcia, špičku nasleduje celé chodidlo. Nato druhé. Keďže však zakuklenec spomenul môj štít, sústredím sa na neho, hlavne na časť, ktorá sa dotýka zeme, teda tá ktorá pokrýva chodidlo. Zatiaľ čo niektorí z mojej skupinky hneď vyrazia, ja najskôr skúmam povrch. Odlepím nohu a cítim, ako to ide ťažko, aj keď len stojím. Prilepím štít tesne na pokožku, takže nezväčšuje plochu môjho chodidla ani o milimeter a skúsim to znova. Zamračím sa keď musím znova zabrať. Keď obchádzam medúzu, už cítim riadne pálenie v svaloch trupu a nôh, ako sa namáhajú. Dovolila som si energiou posilňovať svaly naozaj iba stroho- tak, aby som si jej úbytok z mojich zásob ledva všimla. Bez energie to ale moje nohy vyčerpalo. Dračie dedičstvo či nie, toto bola stále iba moja druhá podoba, a nemala som tu odomknuté plné fyzické možnosti. Okrem toho, bola som miešaná. |
| |||
Hala, u nástěnky - pozemky Zprvu jsem nechtěl, nechtěl jsem se vrátit na místo, kde jsou možná šílení tvorové a určitě na místo kde mi půjdou po krku. Jasně, nikdy jsem tam nebyl, ale zase škola? Všechny jsou stejné. Ale kdo po mně nejde? No - poslední dobou nikdo, to je hodně obrovská pravda. Seděl jsem u ohniště a koukal jsem na vzkaz od svého přítele. Předmět, který mi poslal jsem si pohazoval mezi prsty. Mám, nemám? Nedokázal jsem to. Zvednu se ze země a vyklepu si jehličí ze svého kabátu. Můj vzdech přeruší cvrčka, který tu zuřivě hrál na housličky. Přemístím se s pomocí předmětu do krvavé lázně, další povzdech. Spatřím před sebou kovového vlka, jsem připraven vzít nohy na ramena a zdrhnout, ale naštěstí. Jeho vzkaz a doporučení mi zachránilo život. Vlk mě odvádí dál a já jdu za ním, provádí mě skrz les až do školy. Je to hezká budova se svou soukromou přehlídkou draků, co mi lítali nad hlavou? Neřešil jsem to, zatím. Dojdu do školy a stoupnu si před nástěnkou, dívám se, že jsem už zapsán a má hodina je nyní suplovaná, ušklíbnu se. Pospíšili si, no nic, více času pro mně. Najdu si svůj kabinet a jdu do něho. Pokud někoho potkám, pozdravím ho, ale nezastavuji se, proč taky? Mám na sobě černé kalhoty, bílou košili, bílé, nagelované háro, které bylo do špičky. Ano, mám kohouta na hlavě, a? Černé nalakované nehty a rty, usměji se. Miluji svůj styl. Přes sebe mám hozený široký kabát, který lehce táhnu po podlaze jak je moc dlouhý. Vypadá to, že mám lehký hrb a široká ramena. V ruce mám tašku a přes druhé rameno mám tašku s noťasem. Dojdu do svého kabinetu, hodím si tašku na postel a neřeším zdejší výzdobu. Otočím se a odcházím i s brašnou se svým noťasem pryč, kabát stále mám na ramenou. Dojdu zpátky k nástěnce a hledám kdo má teď hodinu a hledám svého přítele. Mám lehce pikantní otázku - proč já? Najdu ho, měl by mít asi teď hodinu? Vytáhnu si z tašky noťas, rozdvojím klávesnici a mám jen tablet, zapnu ho a vyfotím si nástěnku. Znovu ji schovám, otočím se a vyjdu ven. Rozhlížím se dokola a hledám ho. Zaposlouchám se a snažím se určit směr, ale neslyším ho moc. Pokrčím tedy rameny a strčím si ruce do kapes a jdu, rozhlížím se po pozemcích a hledám Krystaláka. |
| |||
Dvůr Kondiční cvičení DLACI Zastavím se kousek od profesora a zduněne si během prohlížení svých nehtů prohlédnu ty tragédie kolem. Jsme tady jen ženy, tada pokud nepočítám profesora, který jak se zdá žádnými uhry netrpí. Takže sázím na tu plešku. Zašklebím se podívám se někam k nebi a pohledem sjedu dráhu. To s tou odměnou zní zajímavě. Nehrnu se ke dráze, takže hadice to zkusí přede mnou. Z toho co vidím, je mi jasné, že to nebude tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Proto se rozhodno pro trochu rozdílnou taktiku, než zvolila hadice. Změním se v tygra, zkusím se trochu rozběhnout, pokud mi to volný prostor před dráhou dovolí a na jejím začátku se pokusím co nejdál doskočit. Skákat umím, takže bych tím mohla překonat docela velký kus. Pak se zkusím rozběhnout, jenže to celkem dost lepí, skákat se mi v tomhle terénu taky moc nedaří. Proměním se zpátky do své lidské podoby, jestli to nebude po dvou lepší. A uběhnu ještě kus, otočím se, abych zjistila kde jsou ostatní a lehce se vydýchávám. |
doba vygenerování stránky: 1.4293830394745 sekund