| |||
Chodba - Dvůr Takže nakonec ta varianta, že jdeme ven, což dává smysl, vzhledem k přítomnosti profesora. Ne příliš nadšeně zamířím za růžovým zadkem a profesorem na dvůr. Postavím se kousek stranou a založím ruce na prsou. Nikdy jsem se zrovna nepřetrhla se cvičením, nebo podobně, tak mám takový dojem, že dnešní hodina bude spíše mučení než učení. No tak uvidíme co vymyslel. |
| |||
302 Vejdu tedy do třídy. "Ddáte si někdo palačinky?" Nabídnu ostatním, poněkud nesměle. Jo asi bylo jednodušší, když jsem měla schopnosti. I když to přece nemusí být jen o nich, no ne. Nadechnu se, narovnám a s úsměvem pozdravem, kývnu i na profesora a dojdu k Jigmemu."Mohu si přisednout?" |
| |||
Pozemky školy Louky -> prostor před školou Gerrir, Venge, Aine, Lailah "Dobrá, to je asi schůdná varianta." Zareaguji na jeho slova a vzhledem k tomu, že mne pustil dobrovolně, stačí se trochu soustředit a nedaleko něj se zhmotní pořádný modrý drak. "Nezapomeň pak poreferovat jak bylo na soukromé hodině." Pošlu mu ještě myšlenku, než se odrazím a vystartuji do vzduchu. Stačí se jen chvíli soustředit a zachytím Vengeho pach. Stoupnu tak a obletím školu. Zanedlouho se mi dostane to dráče do zorného pole, spolu s nějakými dívkami. Zabručím po dračím, abych o sobě dal vědět. Dost nahlas, aby to zaslechli, ale dostatečně potichu, abych nerušil okolí. Zakroužím nad nimi a uvažuji, co to tady vlastně provádějí. |
| |||
Před MT01 - Dvůr Kondiční cvičení DLACI Tak skutečně to je profesor. Asi. Ale tak nikdo na škole neni takový chytrák, aby si hral na profesora. Nespa. Dle požadavku jej tedy následuji. S nezájmem kdo jde za mnou. Ostatně stačí mi nos k k tomu, abych si domyslela, že za mnou to nebude žádná hitparáda. |
| |||
Dvůr - hájenka Aby k té vší mizérii toho nebylo málo, měl jsem mít individuální hodinu zrovna s ním. Skutečně jsem uvažoval, že se tomu vyhnu, ale byl čas postavit se problémům čelem. Šel jsem tedy k hajence. |
| |||
Učebna 302 - jídelna Prohlížela jsem se a motala se do kolečka na jeho dlani, abych zahlédla co největší kus sebe, až teď mi docházelo, že se moje tělo změnilo. Žjova. Krutý. Hustý. Sama nevím, jestli jsem svoje nadšení dávala najevo jen v hlavě nebo jsem dokonce mluvila. Všechno to bylo naprosto zvláštní, geniální, Než jsem stačila aspoň trochu z toho vstřebat stala jsem před profesorem já. Jako já malá velká upírka. Dle jeho pokynů jsem se usadila. A tak nějak se zahloubala do těch pocitů, abych identifikovala ten správný, který mi pomůže s proměnou. Byla jsem natolik zadumaná, že jsem ani nepostřehla, kdy skončila hodina. Na to mě upozornil můj hlad, poté proměně mi jaksi vyhládlo. Můj čich zaznamenal známí a jistě chutný pach, pod hromadou otřesné kolínské. Patrick. Jaká škoda, že je tady profesor, mohli jsme se chvíli pobavit.
|
doba vygenerování stránky: 1.5890729427338 sekund