| |||
Učebna 301 - Jídelna kdokoliv cestou, ti v jídelně Ještě hodnou dobu jsem seděla na své židli a nepobírala, co se vlastně stalo. Nakonec mne však ze židle vytáhne hlad. Pokud jsem dávala pozor na všechny ty papíry, tak by měl být nyní čas na další jídlo. Vyrazím tedy do přízemí, mé kroky opět provází čtyřklapnutí. Když vejdu do jídelny, zjistím, že nejsem první. Oběma tedy pokynu hlavou v pozdravu a usadím se někam blízko dveří. Propátrám stůl a nakonec si přitáhnu džbán a pohár, abych se mohla dát do jídla. |
| |||
Knihovna - učebna 302 Raziel, ti na hodině Po poměrně dlouhé době čtení najednou zvednu hlavu a vypadá to že přemýšlím. Nicméně poté zkontroluji čas a zvednu se. Přejdu k Razielovi. "Měli bychom jít na kolejní hodinu." Sdělím mu poměrně kolegionálně. Nicméně na něj nečekám a vydám se rovnou ven z Knihovny. Poměrně svižným krokem projdu školou a hlavou pokynu příchozí Akashce. Pokud bude chtít, podržím jí dveře do učebny, než vejdu. Zamířím do první lavice. "Dobrý večer." Pozdravím profesora, než se posadím. |
| |||
Společenská místnost - jídelna kdo si všimne cestou, Yqi Uběhne nějaká doba a posune se čas. Když se nachýlí čas oběda, tak se zvednu a volným krokem se vydám do jídelny. Kupodivu nejsem první, ale už tady stojí ta bláznivý kentaurka. Zdvořile jí pokynu hlavou, ale raději se vydám na druhý konec místnosti. Pokud se má něco semlít - ostatně jako vždy - chci od toho být co nejdále co to jde. Posadím se na kraj stolu a přitáhnu si pohár s krví, z které začnu upíjet. Využívám situace, že tu není celá škola a tak by tu snad mohl být klid, než půjdu na svou poslední hodinu dne. |
| |||
Společenka dlaci - shromáždění kolem MT01 všichni na hodině Posedávám si tak u krbu a procházející provází jen můj tichý pohled, který za tmavými brýlemi ani není vidět. Nicméně pak se začnou všichni zvedat a procházet někam pryč. Pravděpodobně čas na hodinu. Obrátím do sebe zbytek skleničky a postavím ji na stůl. S několikaminutovým odstupem se tedy nakonec také vydám do tělocvičny. Sotva sejdu schody, tak si všimnu, že to tak nějak postává na chodbě. Mám chuť zaúpět. To může znamenat jen dvě věci. Není tu profesor, nebo půjdeme ven. Nicméně mávnu na profesora a zastavím se pod schody, co tedy bude. |
| |||
Pokoj dívky směs II - Jídelna Nakonec jsem se v pokoji zdržela déle, než jsem myslela. Vyjdu ven a pokynu hlavou v pozdravu dívce, která postává na chodbě. Co mne však zaujme je vůně, která se školou začíná táhnout. Výborně! Tam se vždycky sejde nejvíce tvorů, jistě tam Sigiho najdu. Vyrazím tedy skrze halu do chodby k jídelně. Dle očekávání jsou dveře již otevřené a za nimi se stůl do u prohýbá pod všemožným jídlem a pitím. Vejdu dovnitř a rozhlédnu se. Vypadá to, že jsem tu úplně první. Ani žádný z profesorů tu není. Přejdu blíže ke stolu a všimnu si, že jídlo má opět svou načančanost. Povytáhnu obočí. Jednoho z toho napadne, co se tu vlastně dělo na pozadí. Přejedu stůl pohledem a najdu poklop se svým jménem. Obrátím ho vzhůru nohama a zatřesu s ním. Teprve potom sundám vrchní tác a začnu chroupat obsah. Hledím směrem ke dveřím, aby mi náhodou příchozí neunikli. |
| |||
spoločenská miestnosť dlaci, dievčenská dlačia izba, smer učebňa MT01 Shrey, Helen, Miko, náhodní okoloidúci, ale hlavne Mayli Pozriem za odchádzajúcou slečnou so zdvihnutým obočím a potom na Mayli. Pokrčím ramenami, "buď to, alebo tam chce byť prvá, radšej by som ale šla... lepšie moc dopredu než príliš neskoro..." Odpoviem Mayli na dotaz a naposledy sa pozriem na rozvrh, ktorý nás čaká dnes. Následne všetky veci položím na postel, ktorá by mala byť azda moja. "Ja som pripravená, lepšie to nebude" Pozriem na May čakajúc nejaký náznak, ako na tom je ona. Vyzerá to ale, že je tiež pripravená a tak sa za ňou pustím smerom k učebni, kde by sme mali mať hodinu. "Vedieš," Oznámim jej so zazubením, v mojich teniskách, tmavých džínach a svetlej halenke sa bude určite cvičiť o kúsok lepšie než Mayli v tých šatách. Len čo sa pohne z izby, vyberiem sa za ňou zatvárajúc za sebou dvere. |
| |||
Dlačia spoločenka --> kondičné cvičenie v malej telocvični Našťastie majú tie dve dostatočne vyvinutý pud sebazáchovy, aby naozaj len prebleskli cez spoločenku a zmizli v svojej izbe. Mykne mi kútikom úst, ale radšej sa venujem dokončovaniu lektvaru. Už stačilo doťuknúť iba posledné detaily, keď... Cítila som jej energiu, ale dúfala som že v tej izbe zaspala. Alebo upadla do kómy. A nie že tam na sebe pácha módnu vraždu. Asi budem vracať. Sledujem tú výraznú ružovú hrôzu až kým nevyjde zo spoločenky a naozaj neviem či sa smiať či plakať. V každom prípade mi pritom ujde trocha ruka s úplne poslednou ingredienciou a kým stihnem zareagovať, mám v lektvare viac olejových kvapiek ako by bolo dobré. Do riti. Zabrblem, ale lektvar dokončím podľa pokynov až do konca, keď ho prelejem do flaštičky a pripnem na svoju držiak na ruke. (70%) Môžem ho dať potom rovno po hodine skontrolovať. Mentálne prerátam, koľko času asi ubehlo. Prachovka pravdepodobne tiež mierila na hodinu, takže bol asi najvyšší čas, aby som sa tam pobrala tiež. Keďže spoločenka si pravdepodobne kotlík aj s náčiním zoberie naspäť, odkade ho vytiahla, jednoducho nechám všetko tam. Tašku, v ktorej som mala svoje veci po celý deň vezmem so sebou a zleziem dolu. Skôr ako uvidím profesora ho ucítim, a náladu mi to nezdvihne. To je ten s priesvitnými šutrami čo som bola len kúsok od toho, aby som ho rozštvrtila telekinézou. A ten čo mi tresol kus šutra cez hlavu. Zamračím sa pri tej mierne hmlistej spomienke, nie úplne jasnej vďaka Tortunovej manipulácii, hlavné body si však pamätám. Stačilo mi, že som zistila že telekinéza nesklame. No, ja mám aspoň výhovorku, mala som nabúranú myseľ. Nič osobné. Preto kývnem hlavou na pozdrav, radšej sa pozerajúc na čiernu kapucňu ako ružovú teplákovku a zastavím, nevediac či sa koná hodina dovnútra alebo sa budeme presúvať inde. |
| |||
společenská místnost dlaci, pokoj dlaci dívky, směr učebna MT01 Shrey, Helen, Miko a hlavně Amy Ještě na chodbě se Amy pochlubí se zkušeností s nějakým železným lvem. Nevím, o čem mluví, ale to je teď v zásadě jedno. O tom, kdo se tady koho snaží, či snažil sežrat raději nechci mluvit. „Jasně však čas kvapí,“ poznamenám a otočím se zpět ke dveřím. Amy je rychlejší a tak otevře. Okamžitě si uvědomím, že je tu něco špatně. Dusná atmosféra, Shrey a ... Hadi. Miko! Nenechám se zahanbit a rychlým krokem následuji Amy bez jediného pohledu směrem k Miko. V pokoji se srazíme s další dívkou. Trochu namyšlenou dívkou v dost odvážné barevné kombinaci. „On už je čas na hodinu?“ zeptám se trochu překvapeně Amy, jakmile se postavou v růžové zavřou dveře. Při odchodu z pokoje na hodinu kondiční cvičení na sobě budu stále mít své současné krátké šaty. Nic lepšího pro danou příležitost stejně nemám. Jen dlouhé, víc společenské a to by bylo jen horší. V těchto bych měla dokázat i případně běhat. |
doba vygenerování stránky: 1.3619160652161 sekund