| |||
spoločenská miestnosť dlaci, dievčenská dlačia izba, smer učebňa MT01 Shrey, Helen, Miko, náhodní okoloidúci, ale hlavne Mayli Pozriem za odchádzajúcou slečnou so zdvihnutým obočím a potom na Mayli. Pokrčím ramenami, "buď to, alebo tam chce byť prvá, radšej by som ale šla... lepšie moc dopredu než príliš neskoro..." Odpoviem Mayli na dotaz a naposledy sa pozriem na rozvrh, ktorý nás čaká dnes. Následne všetky veci položím na postel, ktorá by mala byť azda moja. "Ja som pripravená, lepšie to nebude" Pozriem na May čakajúc nejaký náznak, ako na tom je ona. Vyzerá to ale, že je tiež pripravená a tak sa za ňou pustím smerom k učebni, kde by sme mali mať hodinu. "Vedieš," Oznámim jej so zazubením, v mojich teniskách, tmavých džínach a svetlej halenke sa bude určite cvičiť o kúsok lepšie než Mayli v tých šatách. Len čo sa pohne z izby, vyberiem sa za ňou zatvárajúc za sebou dvere. |
| |||
Dlačia spoločenka --> kondičné cvičenie v malej telocvični Našťastie majú tie dve dostatočne vyvinutý pud sebazáchovy, aby naozaj len prebleskli cez spoločenku a zmizli v svojej izbe. Mykne mi kútikom úst, ale radšej sa venujem dokončovaniu lektvaru. Už stačilo doťuknúť iba posledné detaily, keď... Cítila som jej energiu, ale dúfala som že v tej izbe zaspala. Alebo upadla do kómy. A nie že tam na sebe pácha módnu vraždu. Asi budem vracať. Sledujem tú výraznú ružovú hrôzu až kým nevyjde zo spoločenky a naozaj neviem či sa smiať či plakať. V každom prípade mi pritom ujde trocha ruka s úplne poslednou ingredienciou a kým stihnem zareagovať, mám v lektvare viac olejových kvapiek ako by bolo dobré. Do riti. Zabrblem, ale lektvar dokončím podľa pokynov až do konca, keď ho prelejem do flaštičky a pripnem na svoju držiak na ruke. (70%) Môžem ho dať potom rovno po hodine skontrolovať. Mentálne prerátam, koľko času asi ubehlo. Prachovka pravdepodobne tiež mierila na hodinu, takže bol asi najvyšší čas, aby som sa tam pobrala tiež. Keďže spoločenka si pravdepodobne kotlík aj s náčiním zoberie naspäť, odkade ho vytiahla, jednoducho nechám všetko tam. Tašku, v ktorej som mala svoje veci po celý deň vezmem so sebou a zleziem dolu. Skôr ako uvidím profesora ho ucítim, a náladu mi to nezdvihne. To je ten s priesvitnými šutrami čo som bola len kúsok od toho, aby som ho rozštvrtila telekinézou. A ten čo mi tresol kus šutra cez hlavu. Zamračím sa pri tej mierne hmlistej spomienke, nie úplne jasnej vďaka Tortunovej manipulácii, hlavné body si však pamätám. Stačilo mi, že som zistila že telekinéza nesklame. No, ja mám aspoň výhovorku, mala som nabúranú myseľ. Nič osobné. Preto kývnem hlavou na pozdrav, radšej sa pozerajúc na čiernu kapucňu ako ružovú teplákovku a zastavím, nevediac či sa koná hodina dovnútra alebo sa budeme presúvať inde. |
| |||
společenská místnost dlaci, pokoj dlaci dívky, směr učebna MT01 Shrey, Helen, Miko a hlavně Amy Ještě na chodbě se Amy pochlubí se zkušeností s nějakým železným lvem. Nevím, o čem mluví, ale to je teď v zásadě jedno. O tom, kdo se tady koho snaží, či snažil sežrat raději nechci mluvit. „Jasně však čas kvapí,“ poznamenám a otočím se zpět ke dveřím. Amy je rychlejší a tak otevře. Okamžitě si uvědomím, že je tu něco špatně. Dusná atmosféra, Shrey a ... Hadi. Miko! Nenechám se zahanbit a rychlým krokem následuji Amy bez jediného pohledu směrem k Miko. V pokoji se srazíme s další dívkou. Trochu namyšlenou dívkou v dost odvážné barevné kombinaci. „On už je čas na hodinu?“ zeptám se trochu překvapeně Amy, jakmile se postavou v růžové zavřou dveře. Při odchodu z pokoje na hodinu kondiční cvičení na sobě budu stále mít své současné krátké šaty. Nic lepšího pro danou příležitost stejně nemám. Jen dlouhé, víc společenské a to by bylo jen horší. V těchto bych měla dokázat i případně běhat. |
| |||
Tak různě - 302 Chvíli se tak flákám po škole, abych poznal kde co je a tak různě a když nastane čas, zamířím do učebny 302 na hodinu přeměňování. Upřímně nevím, co tam budu dělat, jediné přemeňování, které mi jde je přeměňovat záporáky. Z živých na mrtvé. Vejdu do učebny, posadím se do zadní levé lavice a čekám až začne hodina. Snad v klidu. |
| |||
Pokoj - kondiční cvičení Odpočívala jsem ve své postýlce a byla jsem nanejvýš znechucena vedením této školy. Nejenže mi nebyli ochotni splnit mé požadavky, ale dokonce nebrali na zřetel ani mé stížnosti. Zapípaly mi hodinky, aby mne upozornily na blížící se hodinu. Sundala jsem mokrý ručník z čela a zvedla se z postele. Šla jsem se převléci a upraviti na hodinu. Pak jsem se odebrala na hodinu. Pokud jsem snad náhodou někoho významného cestou potkala(rozumněj profesora), tak jsem tedy pozdravila, jak mi slušné mravy nařizují. Před tělocvičnou někdo stojí, vzhledem k tomu, že zdejší studenti nejsou příliš dochvilní, tak budu předpokládat, že je to profesor. Taky by jim pracky neupadly, kdyby nosily, alespoň nějaký stejnokroj nebo brož nebo co já vím. Jak se v nich má tygr vyznat. "Dobrý večer." pozdravím sladce a přeměřím si zahalenou postavu. Asi skrývá beďary nebo pleš, nebo obojí, nebo něco ještě horšího. |
| |||
Studentská kuchyňka - 302 Udělala jsem hromadu palačinek, které jsem potřela čokoládou nebo marmeládou a stočila do ruliček přidala ovoce, všechno jsem dala na velký talíř a opatrně jej nesu do 302. |
doba vygenerování stránky: 1.488214969635 sekund