| |||
Chodba - cesta od 302 k dlakom Mayli, Felix, prípadne okoloidúci Súhlasne pokývam k Maily a pomaly vykročíme spoločne na chodbu. "Vidím, že hady moc nemusíš," podotknem so zazubením, ale sama neviem, ako by som sa cítila v prítomnosti obrieho hada. Malé mi zas tak moc nevadia, ale každý má niečo, čoho sa bojí alebo to nemá rád. "Ja dúfam, že budem mať dobré spolubývajúce, v izbe som ešte nebola." Doplním, aby reč nestála. To sa chytá Mayli a pýta sa ma na slečny Buffetovú a Norton. Nemôžem si pomôcť a zasmejem sa. "Slečnu Buffetovú som nestretla, ale s Norton sa už poznáš, ak tu nie je nejaká ďalšia a zrovna u nás vo fakulte." Odpoviem jej so širokým úsmevom a ukážem na seba. "Ja som Norton." Potom venujem pohlad aj Felixovi, kým znovu presuniem svoj zrak na Mayli, ktorá sa na chvílu zatvári, akoby premýšlala. Nakloním hlavu zlahka na stranu. |
| |||
od 302ky ke kolejím dlaků hlavně Amy a Felix „To zní jako plán. Uklidit zrcadlo na pokoj mezi oblečení a konečně zjistit, ke komu mě to profesor přeřadil. Doufám, že tam nebude zase někdo s hady,“ svěřím se Amy se svým názorem. Pomalým krokem míříme tedy směrem ke kolejím. „Asi jsi za svůj krátký pobyt nepoznala nějakou slečnu Buffetovou? A nebo ještě se mnou prý bydlí nějaká slečna Norton. Ani o jednu jsem zatím neviděla...“ zeptám se jen tak aby řeč nestála cestou. U schodů se zarazím, protože od zdola cítím podivný zápach. Podle čichu tam je někdo, koho ještě neznám a je cítit dost zvláštně. (Kurallara) |
| |||
Před školou na mostě Aine, Venge Bylo zvláštní vznášet se volně vzduchem. V mém světě jsem křídla dlouho neroztáhla. Vlastně jsem několik let zůstávala schovaná ve sklepě rozpadlé továrny, kde jsme s matkou žily. Dokud mohla ona, chodila ven a obstarávala jídlo. Z nouze člověk nepohrdl ani krysím masem. Když však matka onemocněla, musela jsem svůj úkryt opustit. Ideální pro to byla noc, která mi naštěstí nevadila, spíš naopak. I tak bylo těžké mezi žebráky nepozorovaně získat nějakou potravu. |
doba vygenerování stránky: 1.5138411521912 sekund