| |||
Učebna 302 - pokoj dívky dlaci I Během toho co mne hodnotí si jen odfrknu. Nevypadat dobře, to je jako umřít. Podaří se mi upravit, abych vypadala opět nádherně. Počkám až zhodnotí ostatní a neubráním se protočení očí, když chválí tu couru. "Nashledanou." rozloučím se s profesorem a odnesu si zrcadlo do pokoje, jaké je mé překvapení, když si všimnu, že sic zde jsou stále tři postele, ale něco se u těch dvou změnilo. Jsou zde jiné krámy. Což nemůže znamenat nic jiného, než že jsem se těch dvou zbavila. Jupí. Sláva, sláva, třikrát hurá. Jen doufám, že nedostanu k sobě nějaké zdivočelé zablešené psice. Cestou všechny, ignoruji a obcházím, opět v rámci dobrých mravů zdravím pouze profesory. |
| |||
Hala Sarah, Patrick "Netvrť mi, že sis něco podobného nepředstavoval?" Pobaveně se na něj zazubím. "A nejsi s námi náhodou i teď osamotě?" rozhlédnu se po prázdné hale. Upíří rychlostí se mu dostanu za záda, takže stojí mezi mnou a Sarah. Proč si nepohrát, že. |
| |||
Dvůr - 301 Povytáhnu obočí. To mám fakt o všem přemýšlet než se vydám splnit úkol? To bych toho za tu hodinu moc nestihla. „No, těžko můžu neprve promyslet každou okolnost, která může nastat, ne? A myslela jsem, že je lepší být opatrná než nedopatřením něco zničit.“ Trest je ale o hodně mírnější, než jsem čekala, tak se ani dál nedohaduju. Jen si budu muset zase vyhrát nějakou výhodu, abych měla co ztrácet. Nehledě na to, že prafesor začíná být poněkud nervózní. Mrknu po dračici a radši se ani neohlédnu na Vengeho. Já nemám ráda sushi, zvlášť když bych tu příchuť mohla dost důvěrně znát. „Tak jo, mám další hodinu.“ Prohodím nezávazně a velmi opatrným krokem se vydám kolem dračice, v démonovo stopách, do hradu. Pamatuju si i změnu, ke které došlo, takže mířím celkem neomylně, i když schody dost zdržují. „Zdravíčko.“ Překvapeně mrknu, jak málo nás tu je, ale celkem odhodlaně přeručkuju po lavicích co nejblíže vyučujícímu. |
| |||
Dvůr - 301 Trhnu sebou, když se objeví další dívka, hmm, dračice. Posledních několik minut jsem byl ztracen v myšlenkách. Nejsem si vůbec jistý, že byly vůbec moje. Hmm, prostě tak trochu divné. Skoro jako bych spal a něco se mi zdálo. Rozhlénu se a zjistím, že z hodiny nás tu moc nezbylo a asi bych měl pomalu zamířit na další. Kývnu profesorovi, pokud si všimne, a pak vyklidím pole. Z kapsy vytáhnu rozvrh, abych si zkontroloval, kde vlastně mám mít hodinu, a zamířím do učebny. Ani nemusím vejít, abych věděl, kdo bude učit. Zaváhám, ale nakonec mi moc možností nezbývá, že. S očima upřenýma na zem vkročím do učebny a vyberu si lavici co nejdál od katedry. Cítím, jak se mi oheň v žilách nespokojeně přelévá. Není to úplně příjemný pocit. |
doba vygenerování stránky: 2.3933291435242 sekund