| |||
Dvůr - 301 Povytáhnu obočí. To mám fakt o všem přemýšlet než se vydám splnit úkol? To bych toho za tu hodinu moc nestihla. „No, těžko můžu neprve promyslet každou okolnost, která může nastat, ne? A myslela jsem, že je lepší být opatrná než nedopatřením něco zničit.“ Trest je ale o hodně mírnější, než jsem čekala, tak se ani dál nedohaduju. Jen si budu muset zase vyhrát nějakou výhodu, abych měla co ztrácet. Nehledě na to, že prafesor začíná být poněkud nervózní. Mrknu po dračici a radši se ani neohlédnu na Vengeho. Já nemám ráda sushi, zvlášť když bych tu příchuť mohla dost důvěrně znát. „Tak jo, mám další hodinu.“ Prohodím nezávazně a velmi opatrným krokem se vydám kolem dračice, v démonovo stopách, do hradu. Pamatuju si i změnu, ke které došlo, takže mířím celkem neomylně, i když schody dost zdržují. „Zdravíčko.“ Překvapeně mrknu, jak málo nás tu je, ale celkem odhodlaně přeručkuju po lavicích co nejblíže vyučujícímu. |
| |||
Dvůr - 301 Trhnu sebou, když se objeví další dívka, hmm, dračice. Posledních několik minut jsem byl ztracen v myšlenkách. Nejsem si vůbec jistý, že byly vůbec moje. Hmm, prostě tak trochu divné. Skoro jako bych spal a něco se mi zdálo. Rozhlénu se a zjistím, že z hodiny nás tu moc nezbylo a asi bych měl pomalu zamířit na další. Kývnu profesorovi, pokud si všimne, a pak vyklidím pole. Z kapsy vytáhnu rozvrh, abych si zkontroloval, kde vlastně mám mít hodinu, a zamířím do učebny. Ani nemusím vejít, abych věděl, kdo bude učit. Zaváhám, ale nakonec mi moc možností nezbývá, že. S očima upřenýma na zem vkročím do učebny a vyberu si lavici co nejdál od katedry. Cítím, jak se mi oheň v žilách nespokojeně přelévá. Není to úplně příjemný pocit. |
| |||
Společenka Směs – ven Okrajově Aine a Kura, Chrys a jeho suita S lahvičkou v každé ruce se zastavím těsně přede dveřmi společenky. „Děkuji, zbytek už nebudu potřebovat.“ Zamumlám ještě směrem k místnosti, načež vyrazím ven. Původně jsem měla v plánu zajít na ošetřovnu, ale vzhledem k postavě nedaleko, jsem najednou dostala neodolatelnou chuť nadýchat se čerstvého vzduchu. Bez dalšího pohledu Kuřiným směrem se tedy vydám ke schodům a seběhnu dolů a následně až na dvůr, kde si všimnu skupinky. S profesorem. Hmm, třeba by mi mohl pomoct tentokrát. Sebevědomým krokem zamířím přímo k nim a tiše si odkašlu. „Omlouvám se, že ruším, ale potřebovala bych krátkou konzultaci, pokud dovolíte.“ Natáhnu ruku, ve které mám jednu z lahviček. |
| |||
Louky - 301 kdo mne uvidí a ředitel Ne že by mi zadaný úkol zrovna šel. Jak jsem zvyklá chodit a lidské nohy téměř nepoužívat, docela to i bolí. Každopádně dle nového rozvrhu mám mít nějakou hodinu, takže nakonec snahy o trénování vzdám a vyrazím zpět ke škole. Celkem mne překvapí, že skupinka je stále ještě na dvoře. Projdu kolem nich a vyrazím směrem do třetího patra. Můj krok doprovází čtyř ťuknutí. Pokud se na mne podívá někdo z tvorů v hale, pokynu jim hlavou v pozdravu, ale pokračuji dál. Nakonec vystoupám do třetího patra. Trojka byla tam... Takže jednička... Zamířím na druhou stanu a vskutku, učebnu najdu. Opřu se do dveří. Profesor tady již je. "Zdravím." Poté si odtáhnu židli naproti němu a poskládám se na ni. Potřebuji vidět na to, co bude říkat. |
doba vygenerování stránky: 1.7281610965729 sekund