| |||
Hala Sonja, Sarah "Žiješ jenom jednou." Zopakuji a zamyslím se nad tím prohlášením. "Nechci rýpat, ale nejste jako upírky v podstatě už mrtvé, tedy de facto teď žijete podruhé?" Zablábolím, protože to jak si Sarah olízla ret ve mě vyvolalo všelijaké představy, nad kterýmy by i Bakhus zčervenal a potřebuji získat čas, abych se vzpamatoval. "Musím se sebrat." V duchu se proplesknu. "Měl jsem slíbenou prohlídku a teď mám dvě hodiny čas, tak jsem si říkal, že mě tu holky provedete." Odpovím Sarah a povede se mi udělat na tváři celkem přirozený úsměv. Malé vítězství, ale v tváři tvář upírským vnadům má pro mě cenu zlata. To mě povzbudí, takže k holkám přijdu blíž a naklním se k nim, takovým tím způsobem, který narušuje jejich osobní prostor tak, že cítí moji kolínskou. Teda, kdyby byli obyčejné holky, cítili by moji kolínskou. S upířími smysly ji asi cítili už od dveří. "I když mě velmi zajímá, co jste mysleli tím, jestli jsem si nepřišel pro něco jiného." Věnuji oběma slečnám decentní úsměv a zase se odkloním. "Ale třeba jsem vám jen špatně rozuměl... Každopádně, kde začneme s tou prohlídkou?" Zeptám se a upřu na Sonju a Sarah svůj pohled. |
| |||
Hala Hlavně Sonja a Patric Nad pohledem Sonji mi cukne koutek. Pak si ale moje další slova vyloží trochu jinak než jsem je myslela, ale kdo by se při mém upřeném pohledu mohl divit, že? A kdo by toho nevyužil. Sluchem zaznamenám, že se k nám někdo blíží a hlas napoví o koho se jedná dřív, než se ke mně dostane jeho pach. Je to tu trochu jako v lahůdkářství, ale musíme si hlídat linii, že? No dobře, vlastně ne, ale nechceme se nechat vyloučit. Zatím. Jak to bude vypadat, až budu odcházet, to je věc jiná. Nepatrně se pousměju, takže odpovědi na tu naivní otázku se ujme má společnice a také rozehraje další hru. Ta holka je normálně nevybouřený provokatér. Pohyb jejího prstu lehce okopíruju v protisměru, aby měla dobrý přístup k mému krku a Patric dobrý výhled. Teprve nyní odtrhnu pohled od studentky a zadívám se na nově příchozího. A zjevně se trefila, protože to splašené zatřepetání srdečního rytmu a šum krve byli slyšet až sem. „Žiješ jen jednou, ne? A co kdyby nás náhodou smrt dohnala dřív, než by se nám líbilo?“ Věnuji mu jeden z velmi sugestivních, zubatých úsměvů a pomalu si olíznu spodní ret. „A ty jsi nás přišel zkontrolovat, přidat se nebo pro něco jiného?“ Pochopitelně si pamatuju svoji nabídku ohledně prohlídky školy, ale proč mu to usnadňovat? Nepatrně nakloním hlavu na stranu. No snad to není panic. Ta myšlenka mě znovu pobaví. |
doba vygenerování stránky: 1.7827131748199 sekund