| |||
Pozemky Vesa, Kelly Já... Odmlčím se. Protože ať nad tím uvažuji z jakékoliv strany, prostě nevím. Dělo se toho moc. Vypadne ze mne nakonec. Kdyby se nezřítila střecha, pravděpodobně bychom šli normálně na snídani. Mám ale dojem, že jsem neměl sílu protestovat proti jejich přáním. Je to zvláštní pocit. Rozhodně se necítím trapně a provinile. Nechám dívky jít přede mnou a trochu splihle se ploužím za nimi. |
doba vygenerování stránky: 1.4092361927032 sekund